Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Bankovní poplatky – řešení na obzoru

0

Kauza bankovních poplatků za služby se opět vrací. Jednak je to způsobeno tím, že v lednu a červenci banky mění poplatky a jednak tím, že se do mediálně zajímavé kauzy vložilo Ministerstvo financí. Pod vlivem stížností klientů a nedávno uzavřeného případu poplatků stavebních spořitelen (ÚOHS udělil pokutu 4 spořitelnám v souhrnné výši 250 mil. Kč), vidělo Ministerstvo prostor zasáhnout proti bankám resp.proti poplatkové politice bank. Hlavní výtky se stále dokola točí kolem několika poplatků, které připadají klientům poněkud absurdní a argumentací, že u zahraničních je poplatková politika z hlediska klienta mírnější. V anketě o „nejabsurdnější“ poplatek zvítězil poplatek za vklad na účet. Jiným poplatkem byl „poplatek za zrušení účtu“ Ministerstvo financí otevřelo veřejnou diskuzi v minulém roce (2005) a jejím výsledkem bylo

  • šetření ÚOHS o kartelové dohodě bank v poplatkové politice s negativním výsledkem
  • přijetí několika kodexů (Bankovní asociace, jednotlivé banky), které přijímají změny přístupu bank ke klientům
  • zrušení či snížení některých poplatků

Mediální vlna se přehnala a výsledkem jsou dílčí změny v poplatcích. Avšak pro lepší představu budoucího vývoje a vysvětlení minulého vývoje je nutné se podívat, jak banky fungují a proč aplikují aktuální poplatkovou politiku.

Banky, jako jakýkoliv soukromý subjekt, se snaží svou činností dosáhnout zisku, který pokryje minimálně počáteční investice. Z hlediska výsledovky mají náklady, které se snaží optimalizovat a zvýšit efektivitu svého podnikání. Oproti těm stojí výnosy, které jsou v zásadě dvojího typu – úrokové výnosy a výnosy z poplatků. Trh v ČR je charakteristický, po oddlužení velikých bank na konci 90.let, oproti stavu v EU15 nízkým zadlužením domácností, nízkým počtem hypoték, investicemi úspor převážně do státem dotovaných instrumentů (stavební spoření, penzijní připojištění a jiné), malým objemem prostředků v podílových fondech.

Banky, aby byly dlouhodobě ziskové, musí pokrýt náklady (mzdy, IT…) dvěma druhy výnosů. Jak bylo výše uvedeno, úrokový výnos není dostatečný z důvodů poměrně malého objemu úvěrů poskytnutých domácnostem. Půjčky, hotovostní úvěry či kreditní karty jsou hitem několika málo let (2-3). Z tohoto důvodu banky přistoupily k poplatkové politice, která je zdrojem dalších výnosů. Lze odhadnout, že banky mají výnosovou stranu výsledovky složenu 66% z úrokových výnosů a 33% z poplatků, přičemž tento poměr se v čase přiklání stále více na stranu úrokových výnosů (s tím, jak se zvyšuje objem poskytnutých úvěrů).

Pokud se podíváme na poplatky okem mechanismu trhu dostane se nám dalšího, souvisejícího vysvětlení. Stanovit poplatky a udržet je po delší dobu, je možné jen a pouze, pokud konkurenční prostředí toto umožní. Jinými slovy, pokud nemají klienti z nějakého důvodu motivy jít k jiným subjektům poskytující obdobné služby.
V ČR působí cca 30 subjektů s bankovní licencí, to je oproti např. mobilnímu trhu 10x větší počet. Lze říci, že subjektů na trhu je dostatečný počet a klient má dostatečný výběr z nabízených služeb. Avšak celá diskuze o bankovních poplatcích se týká hlavně 4 bank (ČSOB, ČS, KB, HVB); nejvíce klientů je u těchto bank, a proto jsou „vidět“. Proč tyto banky mají nejvíc klientů není snadné vysvětlit. Např. proto, že tyto banky mají nejširší síť poboček a mohou si dovolit poskytnout klientům služby téměř v každém větším městě, vyšší počet služeb na jednom místě a určitou kvalitu služeb. Menší banky si toto nemohou dovolit, a proto mají menší počet klientů. Jejich cílem je však získat na svou stranu co nejvíce klientů. (Nevylučuje se, že jeden subjekt může být klientem více bank.) To nejdůležitější, co činí trh trhem, je možnost podnikatele objevit „díru na trhu“ a tento prostor zaplnit svou podnikatelskou činností.

Jak vypadá díra na českém bankovním trhu?

  • Odvětví je ziskové
  • Vstup do odvětví je možný
  • Klienti jsou znechuceni a odhodlání přejít k jinému subjektu, který nabídne lepší služby
  • Překážky na přechod jsou minimální

Pokusme se podívat na jednotlivé body blíže.

  1. Odvětví je ziskové, největší subjekty na trhu generují ročně několik mld. Kč zisku. Z elementární ekonomie víme, že ziskové odvětví láká další podnikatele na trh. Tedy další otázkou je, zda může další subjekt vstoupit na trh?
  2. Vstup do odvětví je možný. Ze strany ČNB není bráněno nikomu podnikat jako banka a obdržet bankovní licenci. Podmínky jsou dané a dostupné.
    Dílčí diskuze na téma podmínky vstupu (a.s., minimální základní kapitál, kapitálová přiměřenost) není v tomto případě vhodná.
  3. Získat klienty na svou stranu na úkor již přítomných bank není obtížné. Klienti jsou odhodláni od banky odejít, pokud mají kam. V současné době zaznívají názory, že „není kam jít“. Resp. změnou banky se situace klienta příliš nezlepší.
    Na tomto místě by jistě byla zajímavá dílčí analýza vázání služeb (a klientů) ze stran bank. Např. úvěr je možné získat po splnění podmínek (bonita, cr.scoring), jednou z nich je zřízení běžného účtu. To je postup, který je v mnoha odvětvích zakázaný a hodnotí se jako nepřípustné vázaní služeb. (podmiňování jedné služby zakoupení druhou službou). Banky si v tomto případě klienta smluvně uvážou k sobě a ten již nemá mnoho důvodů založit si nový účet v jiné bance a opustit stávající banku, zejména pokud nemá splacený úvěr.
  4. Pokud klient nemá další závazky k bance, je možné a snadné založit si účet v jiné bance a ve stávající účet zrušit. Překážky na přechod jsou minimální a z velké většiny si je klienti tvoří sami. (několik trvalých příkazů, inkasa apod., to jsou jen možnosti, jak si ulehčit život a starost s převodem peněz. Avšak v souvislosti se změnou účtu to jsou překážky)

Jaký lze učinit závěr v kauze bankovních poplatků.

Banky jsou soukromé, podnikající subjekty a nabízejí klientům služby, kteří za tyto služby platí. Cílem podnikání je dlouhodobý zisk a tomu banky podřizují své aktivity. Stanovení poplatků za služby závisí na rozhodnutí banky a reakci konkurence na trhu. Pokud je pro ostatní subjekty výhodný status quo nemusí reagovat, pokud je pro ně nová poplatková politika jedné banky hrozbou, reagovat budou. V této souvislosti je vhodné porovnat poplatky za služby v zahraničí. V ostatních zemí Evropy, kde sídlí Societe General, Erste Bank nebo KBC je podobná poplatková politika. V důsledku rozvinuté konkurence na trhu je však pro klienty přívětivější. Vývoj ve USA je poněkud jiný než v Evropě, ale to neznamená, že se nemůže vzít v úvahu pro porovnání. Ti, kteří považují poplatky bank jako zdroj vysokého zisku a zároveň nevědí, jak od banky odejít, mají jednu možnost, jak obrátit tuto nevýhodu ve svůj prospěch. Tím je, podílení se na zisku bank, formou investování do akcií těchto bank. Investovat může každý, kdo chce, neexistují zde žádná omezení. Vývoj na akciovém trhu ukazuje, že růst investice do bankovních titulů mnohonásobně převyšuje hodnotu bankovních poplatků.

Ve smyslu reakce na otevřený prostor na trhu se objevuje první vlaštovka. Finanční zprostředkovatel FIO jako další subjekt obdržel od ČNB kód banky pro mezibankovní platební styk. Při pohledu na sazebník poplatků, je zřejmé, že tyto jsou pro klienta velmi příznivé, mnohé vůbec neexistují. Budoucí vývoj a volba klientů ukáže, zda je na českém bankovním trhu vztah mezi jednotlivými subjekty konkurenční a motivuje další ke vstupu na trh a získávání klientů na své produkty a služby.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply