Současná vysoká cena zlata je varovně zdvižený prst, signál, že investoři ve světě eskalujících rizik raději hledají „zlatý“ ostrůvek jistoty, že se světovou ekonomikou není vše v pořádku. Silná poptávka po zlatě má několik stěžejních důvodů. Především chřadnoucí dolar a obavy z hrozící inflace. Zároveň má cena zlata dobré vyhlídky na svůj další růst, za pár měsíců může být cena zlata kolem 770 dolarů jen vzpomínkou na její kdysi nízkou úroveň.
Cena zlata se přehoupla přes 770 dolarů za trojskou unci, dosáhla své nejvyšší úrovně od „stagflačního období“ na konci 70. let. Kde hledat příčiny? Množství peněz v oběhu rostlo celosvětově zhruba sedmkrát rychleji než zásoba zlata, což přirozeně tlačí cenu zlata vzhůru a určuje její dlouhodobý trend. Současný dramatický růst je však také výrazem obavy investorů o měnovou a finanční stabilitu. Nadměrná emise nekrytých peněz totiž vytváří závažná rizika, jednak obrovský inflační potenciál, a jednak umožňuje akumulovat objem dluhů až za hranici platební schopnosti dlužníků. Zlato je naopak příležitostí, jak své bohatství před účinky inflace ochránit, bezpečným aktivem, ke kterému se investoři v časech nejistot upínají.
Nervozitu investorů odstartovala především hypoteční krize a turbulence na finančních trzích. Na krizi zadělávala léta nízkých reálných úrokových sazeb v USA, jež nalákala lidi ke splnění svého snu, pořízení vlastního bydlení. Stavebnictví se stalo dynamicky rostoucím odvětvím, zažilo žně, ceny nemovitostí za silné poptávky optimisticky rostly. Jenže nic netrvá věčně, peníze z úvěrové emise nejsou skutečným zdrojem, dokáží pouze přerozdělit reálné zdroje a v konečném důsledku zvýšit ceny. Tak se také děje, hrozba vysoké inflace vyprovokovala FED ke zvýšení sazeb, a tím „zlatá éra“ skončila. Úvěrová emise a poptávka byly utlumeny, trend ve vývoji cen nemovitostí se obrátil, hospodářský růst byl zpomalen, naopak na růstovou trajektorii se dostala nezaměstnanost.
Centrální banka má dvě možnosti: buď nechat ekonomiku realokovat zdroje a obnovit životaschopnou cenovou strukturu, nebo pokračovat v inflační politice a zadělávat na krizi daleko horších rozměrů. FED nakonec vyrazil druhou cestou, snížil úrokové sazby na podporu uvadající ekonomiky a zostřil inflační rizika. Dal tím najevo, že bližší než slabý dolar či hrozící inflace je FEDu růst a zaměstnanost. Špatná zpráva pro cenovou stabilitu a kurz dolaru, dobrá pro zlato. Očekávání dalšího snižování úrokových sazeb při sílících inflačních tlacích a rekordní prodeje dolarových aktiv ze strany zahraničních investorů vytvářejí dolaru široký prostor k dalšímu propadu, což z pohledu ostatních měn zlato zlevňuje a zároveň nutí utíkat před inflačními riziky k jistotě.
Inflační rizika samozřejmě nemají svůj původ pouze v zámoří. Mnoho evropských finančních institucí investovalo do cenných papírů krytých levnými americkými hypotékami a propojilo americkou hypoteční krizi s evropským kontinentem. Ve snaze ukočírovat nervozitu Evropská centrální banka nalila na mezibankovní trh dodatečnou likviditu – udržela tím úrokové sazby na nízké úrovni, ovšem vytvořila potenciál pro další růst cenové hladiny. Inflace tudíž zůstává vážnou hrozbou i v Evropě, kde objem tzv. širokých peněz vyjádřený měnovým agregátem M3 rychle akceleruje (meziroční růst přes 10 %) a vytváří vážná rizika další inflační eroze bohatství jednotlivců.
Důvody pro nákupy zlata, hrozící inflace a slabý dolar budou přinejmenším v dohledné budoucnosti přetrvávat, a velmi pravděpodobně také sílit. Proč? Centrální banky pokračují ve svých inflačních politikách, jež deklarují jako svůj cíl. Své poslední slovo v neposlední řadě neřekla hypoteční krize, jako jeden z důsledků měnových politik. Za požehnání americké vlády se chystají velké banky vypořádat se svými špatnými aktivy způsobem, který za celou krizí vlastně stojí. Vyvést tato aktiva (levné úvěry) mimo své účetnictví na zvláštní jednotku (účelově vytvořený fond), uvolněný kapitál využít k další úvěrové expanzi a cenové bubliny nafukovat do rozměrů „superbublin“. Vše za dozoru vlády a jí vytvořených „pomocných“ agentur. Majitelé zlata mohou jásat.
Morální hazard v regulovaném bankovnictví částečných rezerv totiž prakticky nezná mezí. Úvěry se dostávají i k těm finančně nejslabším, kteří mohou díky nadměrné úvěrové emise prožít iluzi rostoucího bohatství, jež ovšem nevyhnutelně směřuje ke špatnému rozmístění kapitálu a k nutnosti bolestné nápravy. Čím více budou měnové autority hazardovat podobným způsobem s finanční a měnovou stabilitou, tím lépe pro cenu zlata. Nestabilita současného bankovního systému a rizika nekrytých peněz budou i nadále činit zlato jednou z nejlákavějších investic mezi všemi investičními příležitostmi. Již v krátké době bychom se tak měli dočkat ceny 800 dolarů, ta však „cílovou stanicí“ ceny zlata jistě nebude.
