Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

„Berliner Deklaration“ Uncensored

0

Prohlášení u příležitosti 50. výročí podpisu Římských smluv

Evropa byla po staletí místem, kde působila konkurence idejí, institucí a právních řádů. Přinesla Evropě prosperitu a nebývalý civilizační rozkvět, vyústila v to, co historici nazývají „Evropský zázrak“. Dnes je však svět jiný, čelíme novým výzvám, anarchie konkurence je anachronismem, který společnými silami překonáme. Evropa bude opět jednotná a silná.

V roce 1940 jeden z myšlenkových otců našeho projektu, Arthur Seyss-Inquart, k němuž se jinak moc nehlásíme, předestřel naši vizi:

Nová Evropa solidarity a spolupráce mezi lidmi, Evropa bez nezaměstnanosti, ekonomických a měnových krizí, Evropa plánování a dělby práce, jež má k dispozici nejmodernější technologie a společně vybudovaný systém obchodu a dopravy pokrývající celý kontinent, bude stát na pevných základech.

Sjednocovací snahy některých evropských mocností skončily katastrofou. My, politici nové doby, jsme se poučili. Pochopili jsme, že otevřeným násilím svého vysněného ideálu sjedoceného evropského prostoru, kterému bychom pak mohli vládnout, nedosáhneme. Naše metody jsou jiné, účinnější, demokratické. Sjednocujeme neviditelně, po malých krocích. Trnem v oku nám jsou rozdílné právní řády, všudypřítomná rozmanitost nás děsí.

My, politické elity některých evropských států, jsme se dnes shodly, že je třeba evropským občanům dát vizi, ukázat jim, jakým směrem je v tomto století globálních výzev povedeme. Neboť Evropa potřebuje silné vedení!

I.

V Evropské unii uskutečňujeme své společné ideály: nejdůležitější je pro nás člověk, daňový poplatník, někdo, koho můžeme ovládat, nařizovat mu, jak má žít, kolik má vypít alkoholu, jestli může kouřit a kde, brzy nám také začne vadit, když bude moc tlustý.

Jeho důstojnost nás vůbec nezajímá, s výjimkou dne voleb je nám naprosto ukradené, co si myslí. My totiž víme nejlépe, co je pro něho nejlepší. Jeho práva jsou taková, jaká napíšeme do deklarací, podobných této. Jinými slovy, práva můžeme promulgovat jak na běžícím páse. Namátkou jsme pro evropské občany vymysleli právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, důstojné existenční podmínky, někde zaručujeme i rovné podmínky v oblasti přístupu k pravidelnému sexu. Ženy a muži mají stejná práva.

Usilujeme o mír[i] a svobodu, demokracii a právní stát, o vzájemnou úctu a odpovědnost,
o blahobyt a bezpečnost, toleranci a účast, o spravedlnost a solidaritu. Chápeme, že jsou to pojmy natolik vágní, že si je každý může naplnit svým vlastním obsahem. V tom je právě jejich kouzlo! Copak neznáte postavu Hupity Dupityho z Carollovy Alenky v říši divů? Když se Alenka diví slovní ekvilibristice této zvláštní postavy, Hupity Dupity vysvětluje:

„Když užívám nějaké slovo,“ řekl Hupity Dupity s pohrdáním v hlase,
„znamená právě to, co si vyberu, že bude znamenat – nic víc, nic míň.“

My, vůdčí postavy Evropy, nejsme jiní.

Způsob, jakým společně žijeme a pracujeme v Evropské unii, je opravdu jedinečný. Tato skutečnost se projevuje například v otevřenosti debaty o důležitých otázkách. Kdo s námi nesouhlasí, je extremista, radikál, nacionalista, zpátečník, zkrátka a dobře, nepatří do Evropy.

V Evropské unii ctíme svébytnost a rozmanité tradice jejích členů. Otevřené (některé) hranice a živoucí pestrost jazyků, kultur a náboženství nás obohacují. Mnohých cílů nemůžeme dosáhnout osamoceně, nýbrž pouze tak, že my na vrcholu se společně rozhodneme a ostatním pak nezbude, než to akceptovat.

II.

Stojíme před velkými výzvami, které se nezastaví na hranicích jednotlivých států. Naší odpovědí je samozřejmě centralizace, harmonizace, regulace. Pouze tak můžeme svůj evropský společenský ideál uchovat i v budoucnu pro blaho všech občanů a občanek Evropské unie. Tento evropský model v sobě spojuje hospodářský úspěch a sociální odpovědnost. Společný trh a euro nás činí silnými. Tak můžeme rostoucí celosvětovou provázanost ekonomiky a stále větší hospodářskou soutěž na mezinárodních trzích postupně zlikvidovat. Slouží nám k tomu kupříkladu společná zemědělská politika, protimonopolní zákonodárství, celní politika vůči třetím zemím. Svět tak můžeme utvářet podle svých hodnotových představ.

Bohatství Evropy spočívá ve vědomostech a dovednostech jejích obyvatel; ty jsou klíčem k růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Potřebných znalostí se jim dostne v námi kontrolovaném školském systému.

Společně budeme potírat terorismus, organizovanou trestnou činnost a nedovolené
přistěhovalectví. Přeci nám cizinci nebudou brát práci! Budeme hájit právo na svobodu a občanská práva i v boji proti jejich odpůrcům. Rasismus a xenofobie nesmějí už nikdy dostat šanci.[ii]

Chceme potlačit chudobu, hlad a nemoci. V tomto úsilí chceme i nadále zaujímat vedoucí úlohu. Tu možná zakotvíme v jednom z úvodních článků budoucí Ústavy.

Chceme společně postupovat v oblasti energetické politiky a ochrany klimatu. Hysterie okolo globálního oteplování nám umožňuje přijímat další regulace, vyhlašovat nové akční plány a úspěšně tak odvádět pozornost od řešení skutečných problémů, které jsme sami svými předchozími politikami způsobili.

III.

Evropská unie bude i v budoucnu stavět na své otevřenosti (viz výše zmínka o nelegálním přistěhovalectví) a současně na vůli svých členů společně posilovat vnitřní rozvoj Evropské unie. Evropská unie bude i nadále prosazovat demokracii, stabilitu a blahobyt za svými hranicemi.

Sjednocením Evropy se splnil sen předchozích generací politických elit různých barev, nacionálních socialistů (Paul Henry Spaak), fašistů (Oswald Mosley), eurokomunistů (Altiero Spinelli). Naše dějiny nám připomínají, že tento úspěch je třeba uchovat pro budoucí generace.

Proto je třeba, abychom politickou podobu Evropy neustále přizpůsobovali době. Proto jsme dnes, 50 let po podpisu Římských smluv, jednotní v úsilí postavit do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 Evropskou unii na obnovený společný základ.

Neboť víme, že Evropa je naší společnou budoucností.


[i] Nejde náhodou o Kantem předvídaný „mír na hřbitově svobody“? Srov. Kant, I.: K večnému míru, Praha, 1999, str. 33. – Pozn. M.F.

[ii] Zde prosím čtenáře, aby si povšiml, že konečné znění deklarace se liší pouze tím, že je z odstavce vyňata věta „Přeci nám cizinci nebudou brát práci!“ – Pozn. M.F.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply