Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Bez nenávisti na ostrově lásky

0

Rok po vstupu řecké části Kypru do EU zůstává ostrov rozdělený, ale cestování je volnější a sever působí na návštěvníka vstřícněji než jih.

Je pátek podvečer a nad Nikósií se začíná smrákat. Míříme do země nikoho – na slavný check-point Ledra Palace Hotel, nejstarší a dlouho jediný přechod přes Attilovu linii, hranici mezi „jižním“ a „severním“ Kyprem. Jak to vypadá téměř rok poté, co byl Kypr – přesněji jeho řecká, jižní část – přijat do EU?
Stejným směrem míří překvapivě mnoho lidí a těžko rozeznat, zda tureckých či řeckých Kypřanů. Většina z nich na řecké straně pouze mávne identifikační kartou a jde za nezájmu policistů dále do nárazníkového pásma spravovaného vojáky OSN. Nás díky exotickému vzhledu (blond vlasy a modré oči) policisté zastavují. Po ústním zjištění, že jsme z Česka, členské země EU, však zájem opadne a jdeme dále. Za chvíli se ocitáme před pasovou kontrolou Turecké Kyperské republiky. Procedura je jednoduchá: vyplníme dotazník sestávající ze tří údajů (jméno, číslo pasu a národnost), jsme zapsáni do počítače a na dotazník, který představuje vízum, dostaneme vstupní razítko. A můžeme jít.

Bereme liry i libry

Již první kroky dávají tušit, že jsme v jiném světě – v malém Turecku. Zmizela alfabeta a objevila se latinka. Na každém významnějším místě je podobizna Atatürka. Kdekoli lze platit tureckými lirami i kyperskými librami – na jihu se turecké liry nepřijímají. Ceny jsou na severu znatelně nižší. Lze si zajít do tureckých lázní, trhy jsou orientálnější, město o něco málo chudší. Ale atmosféra velmi příjemná a lidé vstřícní. Na rozdíl od jihu ostrova zde nepanuje vůči protivné polovině nevraživost. Přesto se s ní setkáváme – a z nečekané strany. Bezmyšlenkovitě vstupujeme do hlavní mešity města. Teprve uvnitř si uvědomujeme něco, co nás mělo praštit do očí hned – vždyť je to původně gotická katedrála vystavěná v čistém francouzském stylu, ke které byly přistavěny dva minarety. Uvnitř je vše přetřeno na bílo (což zakrývá původní fresky) a dlažba je pokryta tlustými koberci. Polohlasně se bavíme a vtom se otočí mladý muž před námi a precizní češtinou se ptá: „Vy jste Češi?“ Za chvíli zjišťujeme, že je to lékař-gynekolog z řecké části Nikósie, který studoval a patnáct let žil v Praze, kde se také oženil, měl dvě děti a pak se zase rozvedl. Nyní ukazuje své nové přítelkyni (z Filipín) sever ostrova. Z jeho výroků je jasné, co si o Turcích na severu myslí: „Oni si hrají na stát, ale je to směšné“, „dohodu o sjednocení jsme schválit nemohli, neboť pro jih byla nevýhodná“, „škoda, že ty křesťanské katedrály jsou dnes mešitami“, „všechny památky jsou tu zničené.“ Po chvíli se loučíme a jdeme na trh.
Až za tmy se vracíme zpět na jih. Od loňska, vstupu Kypru do EU, je to jednodušší. Kromě legendárního checkpointu Ledra Palace Hotel fungují ještě další dva přechody – u Nikósie a Famagusty na území britské vojenské základny. Stejně tak padla i mnohá omezení v pohybu mezi oběma částmi. Dnes už neexistují časové limity pro návrat, a dokonce je možné začít cestu na severu ostrova. Do loňska totiž platilo, že pokud se někdo pokusil překročit hranice primárně ve směru sever–jih, pak jeho vstup na půdu Kyperské republiky byl chápán jako nelegální. Za jednu z největších atrakcí byly považovány průhledy na sever z vyhlídkových plošin v Nikósii a Derenii. Ukazovaly zničené pásmo nikoho a opuštěné domy řeckých Kypřanů ve Varoše. Takové Potěmkinovy vesnice – za nimi je sice jiný, ale přesto zcela normální svět. A překvapivě méně zakomplexovaný než jižní část ostrova.

Turisté pro sjednocení

Je neděle ráno, jsme opět na severu – na nejvýchodnějším poloostrově. V městečku Dizkarpas vedle sebe stojí novotou zářící mešita a starý pravoslavný kostel, kde právě probíhá hojně navštívená bohoslužba. Na severu se totiž nachází několik zapomenutých řeckých komunit. A klášter Apoštola Ondřeje na konci poloostrova Karpas měl po třicet let téměř neprodyšného uzavření hranic zásadní výjimku – dvakrát v roce jej směli navštívit poutníci z jihu. Na oplátku zase severští muslimové mohli navštívit své poutní místo Hala Sultan Tekesi hned vedle larnackého letiště.
Dnes už je skoro vše jinak. Na sever ostrova přijíždějí kromě věřících i turisté. A je to poznat. V okolí Famagusty roste jeden komplex vil pro turisty za druhým. Nejčastějšími návštěvníky jsou Němci a Rusové. A láká je nejenom průzračné moře. Na severu se nacházejí v podstatě všechny významné křižácké památky i nejvýznamnější antická atrakce ostrova – vykopávky kyperské Salaminy, u níž v roce 450 před Kristem rozdrtil řecký vojevůdce Kimón perské loďstvo. Právě díky turistům zažívá sever ekonomický rozmach, byť jeho ekonomika stále závisí na dotacích z Turecka, které jdou zejména na výstavbu silnic a udržování armádního kontingentu na ostrově. Poměry se postupně uvolňují a Kypřané z obou částí ostrova vědí či alespoň tuší, že jejich rozdělení je pouze dočasné. Nakonec se ostrov sjednotí – nejpozději datem vstupu Turecka do Evropské unie.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply