Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Braňme liberalismus, braňme sami sebe!

0

Poslanec Vilém Holáň z KDU-ČSL napadl liberalismus a označil jej zajeden z „útočných ismů“, jehož agresivita spočívá v tom, že neberezřetel na zájmy celé společnosti, zejména ochranu slabých (Fikceútočného liberalismu, MFD 15.10.2001). Ve stejném duchu pokračovalKarel Hvížďala (Zamrznuti v liberalismu, MFD 7.11.2001), který vnucujek uvěření, nám poučeným minulostí před rokem 1989 i každodennírealitou, marxisticko-leninskou poučku: „Stát jedná racionálněji nežjednotlivec“.

Esenci liberalismu obsahuje známý výrok laissez- nous faire (nechte násbýt). Takto odpověděl obchodník Thomas Le Gendre, na otázkufrancouzkého ministra Colberta na dvoře Ludvíka XIV. „jaká politika bybyla pro francouzké obchodní zájmy nejvýhodnější“. Pro liberalismus jezákladem svoboda jednotlivce a pro všechny stejná pravidla, jakopředpoklad svobodné a fungující společnosti. Snaží se postavitalternativu proti růstu moci státu a s ním spojenému násilí -vyvlastňování, vykořisťování a hrozby použití násilí proti z principupoctivým a svobodným lidem. Proto je velice často cílem útokůmentorských intelektuálů, lobbystů, antiglobalistů, ekologistů,bojovníků za vyšší daně, dotace, dávky, podpory, odpůrců dovozů,automobilismu, supermarketů, multiplexů…. Všech, co si přisvojují právorozhodovat, co si jiní lidé mají myslet, dělat, jak nakládat se svýmipenězi. To jsou skuteční šiřitelé násilí. Že vůbec nechápou důsledkysvých činů ukazuje jejich uražená reakce, když je někdo hodí do jednohopytle s teroristy Usámy bin Ládina. Kdo chce, nechť chodí pěšky oblečenv lopuchový list, bydlí v jeskyni bez elektřiny, žije z milodarů a nakončetiny si uváže provázky, kterými bude jako loutka ovládán ze sídlavlády. Ale ať nechá být, neotravuje, neokrádá a neznásilňuje ostatní.

Veškeré zlo vyrůstá z mylného dogmatu tzv. demokracie, že většina,složená z mnoha křičících skupinek „násilníků“, může přijmout naprostolibovolné rozhodnutí. Taková diktatura většiny je oproti monarchii,teokracii či oligarchii pouze jiná, méně zřetelná a bolestná metoda,jak někoho připravit o svobodu i majetek. Současnou realitu lze popsatnásledujícím příměrem. Tři sousedé zabuší na dveře vašeho bytu aoznámí, že na základě jejich většinového rozhodnutí budete každémupřispívat na dítě 200 Kč a na ranní pivo před samoobsluhou nahrazujícíjim zaměstnání, 100 Kč měsíčně. Spíše však, aby nemuseli chodit pochalupách, se jeden z nich prohlásí za zástupce lidu (politika),kterému ostatní svoji „moc“ ve volbách delegují. Ten splnění“oprávněných požadavků“ prostřednictvím státního aparátu vynutí, penízetěmto povedeným sousedům doručí až do domu a ještě mu zůstane na dobréživobytí. Zdá se vám to šílené? To co je v malém absurdní, ve velkém,celostátním měřítku se jeví naprosto normální. Společnost, aniž o tomjejí členové vědí, je tak rozdělena na parazity a vyživovatele. Doprvní skupiny nepatří pouze práceschopní lidé pobírající sociálnídávky, ale i obrovské podniky či nejrůznější lobby (průmyslníci,zemědělci, železničáři, atd.). Skutečně nemohoucí živoří na okrajispolečnosti. Nejnebezpečnějšími parazity jsou politici, protože jinýmparazitům vytváří za cizí peníze příjmy a privilegia, aby se samiudrželi u zdroje svých velice koncentrovaných příjmů a privilegií. Neníto hanění. Ekonomická věda popisuje tyto děje, pravda trošičkukulantnějšími slovy, v teorii veřejné volby.

Politici v argumentaci proti liberalismu rádi zdůrazňují, že musíexistovat mezilidská solidarita k slabým a hendikepovaným (proto zdražíclem ve výši 27 % dovoz bílých slepeckých holí), a je potřebné zásahystátu podporovat různé obory ekonomiky. Většina občanů bude s těmitohezkými, ale jedovatými slovy souhlasit na televizní kameru a k vlastníškodě i v parlamentních volbách. Proč tedy nedáváme peníze státu veformě dobrovolných darů? Proč je vláda musí vymáhat pomocí exekuce namajetek a za krácení daně a jiných poplatků hrozí vězení? Měli bypolitici odvahu provést test naší solidárnosti např. jednoletýmidaňovými prázdninami? Neměli. Daním, včetně těch sociálních azdravotních se hledí lidé všemi možnými způsoby vyhnout a i největšíprotekcionisté sáhnou v obchodě po výrobku s nejpříznivějšími cenami,lhostejno z jaké země pochází. Základem „práce“ politika je proto lhátspoluobčanům, že díky růstu moci státu se budou mít čím dál lépe. Tovšak nestačí na zlomení preferencí individuálního užitku nebolizdravého rozumu. Politici musí naše peníze získávat daleko složitěji, ato podvodem i násilím. Proto úzkostlivě dbají, aby většina občanůneznala ani celkové zdanění své práce, natož zboží a služeb. Zároveňpečlivě pomocí progresivního zdanění, dávkují ve společnosti mírunásilí. Chudší, ale voličsky nejsilnější skupině poplatníkům se odvážísebrat méně peněz než těm bohatším, ale méně početnějším.

Regulace našeho života, hodiny strávené na úřadech, cla, kvóty, státnícenové manipulace, omezení podnikání, sociální dávky, specifické zákonya vyhlášky vytvářející stav, kdy bez profesionálních vykladačů státníchrozkazů – právníků, nelze normálně žít, všechno toto společenskéznečištění nás olupuje nejen o individuální štěstí, jak by řeklliberál, ale slovy paternalisty, je bržděn celospolečenský rozvoj.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply