Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Bydlení je jen soukromá věc aneb třikrát a dost

0

Ústavní soud opakovaně jednal o regulaci cen nájmů a vždy dospěl kobecnému závěru, že státními zásahy došlo k porušení Listiny základníchpráv a svobod, protože byla významným způsobem redukována vlastnickápráva majitelů domů a určité kategorie vlastníků byly nuceny podrobitse podstatným omezením svých práv, zatímco jiné nikoliv. Zmrazenímčinží na dobu tří měsíců, a to několik dnů po posledním verdiktuÚstavního soudu, dala vláda zřetelně najevo, že jej nepovažuje zarovnocenného partnera a jeho nálezy pro ni nejsou závazné.

K rozpoznání absurdity regulace nájmů není zapotřebí složitých právníchkonstrukcí a stačí když jej přirovnáme k osobního automobilu, kde bylav minulosti komunistickým dekretem přidělena sedadla několikapasažérům. Za směšnou částku předepsanou státem, bychom je dědičněmuseli vozit do zaměstnání a zpět, bez ohledu na cenu benzínu anáhradních dílů. Tak jako všechny jiné problémy, v zdravotnictví,školství, na trhu práce i ten bytový vytváří jen a pouze stát. Regulacecen a nemožnost ukončit pronájem bez několikaletých soudů, drží mimotrh statisíce bytů a místností vhodných pro studenty a svobodné lidi avyhání ceny do nesmyslných výšek.

Samozřejmě ani Ústavní soud není bez chyb. Navádí vládu, aby břemenodotování nájemníků přenesla z majitelů bytů na daňové poplatníky, kteříby přispívali na novou sociální dávkou těm, jenž úřadům prostřednictvímpapírů dokáží, že nemají na placení nájmu. Ryze soukromá záležitost,kde kdo bydlí, se tak má stát kolektivním problémem a místo majitelůbytů mají být prostřednictvím daní, ještě více než dnes, vyvlastňovánivšichni občané. Bydlení je služba jako každá jiná a pokud někomunestačí peníze, musí hledat levnější variantu. Od menšího anekomfortního bytu nebo místnosti, až po bydlení s více lidmipohromadě. Slovy Járy Cimrmana: „O faktu nepřípustností regulace cennájmů můžeme diskutovat, můžeme proti němu protestovat, ale to je takvšechno“. Dispozice se soukromým domem je plně v rukou jeho majitele aten opravdu nepotřebuje získávat mediální oblibu uzavíráním kompromisůs parazity na svém majetku. Jestli se to soudruhům z vlády, ochráncinájemníků Křečkovi nebo komukoliv jinému nelíbí, nechť si koupí domy aregulují si zde nájmy jak libo. Nabádat domácí, aby se nějakými gestysnažili vlichotit politikům a nájemníkům je stejné, jako apelovat naznásilněnou ženu, aby se pro příště snažila zalíbit útočníkovi tím, žesebou nebude házet a potetuje se.

Vláda nerespektovala rozhodnutí Ústavního soudu zcela záměrně, přičemžčtyřikrát porušila Ústavu naprosto totožným způsobem. Poprvé formouvyhlášky, podruhé a potřetí pomocí cenového výměru (metodou pokoutníchadvokátů chtěla zrušením starého a vydáním nového předpisu s totožnýmobsahem, ale jiným číslem, zabránit Ústavnímu soudu v rozhodnutí) apočtvrté cenovým moratoriem. A tzv. opozice v podobě ODS tomuto vývojipouze pasivně přihlíží, protože je součástí vlády, stejně jako byla zastalinismu obhajoba součástí obžaloby.

Ústavu lze považovat za určitou smlouvu mezi občany a vládou přičemžÚstavní soud podal ve výrocích i odůvodnění svých rozhodnutí důkaz, ževláda ji porušila. Recipročně tedy mohou majitelé bytů hodit rozhodnutívlády o zmrazení nájmů do koše, zvednout činže dle svého rozhodnutí ajestliže s tím nájemníci nebudou souhlasit, nechť je zažalují.Moratotium nemoratorium. Pokud již nemáme sociálně demokratickoujustici, každý soud musí konstatovat, že bytové dekrety nejsou žádnousmlouvami uzavřenými za rovných podmínek, ale výsledek mocenské zvůlekomunistického režimu. V počínání vlády nelze vidět pouhý omyldemokracie běžně napravovaný kontrolními mechanismy, ale známku toho,že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jeznemožněna. V tomto případě jsou občané podle čl. 23 Listiny základníchpráv a svobod oprávněni postavit se na odpor. Je tedy na čase zahájitproces impeachmentu vlády, protože se stala nebezpečnou základnímlidským právům a již dávno je překážkou k sledování svobody a osobníhoštěstí (utužováním regulací i zdanění a přehlížením paralýzysoudnictví). Společenské procesy na konci roku 2002 přestaly mítcharakter soutěže politických sil a nabyly podobu zápasu mezi svobodoua totalitou.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.