Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Česká televize: Jedna televizní debata za třicet miliard

0

Česká televize dostala za pět let na koncesionářských poplatcích téměř 30 mld. Kč. Dává smysl živit takového molocha jenom proto, že komerční televize nemají zájem o politické debaty?

Debata mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, kterou na České televizi moderovala v předvečer voleb Světlana Witowská, přinesla dva dny po frustrujícím zážitku na Primě divákům značnou úlevu. Na Twitteru se to během debaty a po ní hemžilo stanovisky o tom, jak tato debata prokázala smysluplnost České televize a koncesionářských poplatků.

Dva příklady za všechny:

Není pochyb o tom, že Česká televize se Světlanou Witowskou odvedla plně profesionální práci, obzvlášť ve srovnání s naprosto nezvládnutou debatou na Primě. Stojí to ale za to? Skutečně neexistuje alternativa?

Podle svojí výroční zprávy dostala Česká televize za posledních pět let (za která jsou data) 28,47 mld. Kč na koncesionářských poplatcích:


(Zdroj: Výroční zpráva ČT, str. 13)

Na první pohled je evidentní, že třicet miliard za jednu debatu je přece jenom trochu moc peněz. Ale i cena pro domácnost, která na koncesionářském poplatku za jedno prezidentské období zaplatí 8100 Kč, není zrovna nízká. Leckdo – pokud není zrovna v opojení nad Světlanou Witowskou – se pak může ptát, proč vlastně Českou televizi musí platit.

Argument, který do studentů žurnalistiky valí horem dolem hned v prvním semestru studia, vypadá zhruba takto:

  1. Veřejnoprávní médium je nezávislé na politicích a na businessu
  2. Tím pádem se nemusí bát politiků a hnát se za sledovaností
  3. A proto může vytvářet pořady jednak kvalitnější a jednak nezbytné pro demokracii nebo záchranu života v případě živelních katastrof

Ale když se nad tím zamyslíme bez odporu k soukromému podnikání, který obchází katedry žurnalistiky jako strašidlo Evropu, musíme dospět k závěru, že tato argumentace je nepřesvědčivá a že Česká televize je upřímně řečeno příliš drahá.

Ano, Česká televize umí připravit a odmoderovat profesionální politickou debatu. Václav Moravec, Světlana Witowská a další moderátoři ČT jsou oprávněně považováni za špičky ve svém oboru. Platí ale to samé pro Kotel Máte slovo Michaely Jílkové? Zpravodajství ČT nás sice neinformuje o mydlení barana nebo bábě pod kořenem, ale kolikrát ročně musíme slyšet, jaké počasí (ne)prospívá vlekařům?

Nerad bych, aby tento článek vyzněl jako kritika celé České televize. Domnívám se, že co se zpravodajství, publicistiky a politických debat týče, je ČT skutečně výrazně před ostatními televizemi. Jenom se nedomnívám, že to je dostatečný důvod pro to, aby každý obyvatel ČR nuceně platil její provoz. Že kvalitní televizní zpravodajství a politické debaty lze dělat také na komerčním médiu, dokládají jednak zahraniční televize (např. britská Sky nebo americká CNN), v podstatě všechny seriózní noviny světa, celá plejáda nových „televizí“ jako DVTV, a pak také přechod veřejnoprávních redaktorů do komerčních médií.

Martin Veselovský nebo Filip Horký jsou pořád stejně kvalitní novináři, ať už byli na Nově, ČT, DVTV, nebo jinde. Totéž platí o Robertu Zárubovi, zřejmě nejlepším českém komentátorovi, jenž je pověstný svou skvělou přípravou a jeho komentátorský zápal je doslova nakažlivý. Také on byl přesně stejně kvalitní i během svého exilu na Nově.

Je jasné, že komerční média těžko konkurují České televizi, která má jednak dlouhou tradici a která jim jednak nekale konkuruje tím, že na rozdíl od komerčních médií dostává téměř šest miliard Kč ročně ze zákona. Celá argumentace kvalitou veřejnoprávních médií se rozpadá, pokud si uvědomíme, že kvalitní redaktoři a kvalitní pořady po celém světě (i v ČR) existují běžně i v soukromé sféře a že naštěstí nemáme veřejnoprávní noviny, Facebook nebo Twitter a demokratické debatě a investigativní žurnalistice se v nich daří dobře; mnoho lidí by dokonce řeklo, že lépe než na zkostnatělé ČT. Argumenty pro zachování veřejnoprávních médií slábnou tím více, čím méně lidí sleduje klasickou televizi a poslouchá klasické rádio a přesouvají se k modernějším technologiím.

Že se redaktoři nemusí obávat politiků, je falešný argument. Je jasné, že větší izolaci od politiky má redaktor média, za nímž stojí podnikatel nepropojený s politiky, než redaktor média, které je pod kuratelou rady, již jmenuje Poslanecká sněmovna. Proto pak taky vznikají spory jako tento v Českém rozhlasu:

Těžko si představit, že by komerční média neinformovala o živelní pohromě nebo vojenském útoku, raději by dále vysílala Esmeraldu a publikovala články typu Deset důvodů, proč na léto zhubnout do plavek a nechala svoje diváky nebo čtenáře v nebezpečí. Vždyť je v jejich komerčním zájmu, aby diváci přežili! Těžko si navíc představit, že živelní pohroma nebo vojenský útok nebudou samy o sobě divácky přitažlivé.

Ale kdyby přece jenom měl stát zájem na tom, aby se tu a tam odvysílalo něco, o co by podle jeho mínění neměla komerční média zájem, nic mu nebrání zakoupit vysílací čas některé z komerčních televizí. Jedna debata za pět let by tak určitě vyšla na méně než třicet miliard.

Sdílej

O Autorovi

mm

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a bývalým šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.