Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Chovejme se ke státu jako on k nám

0

V tomto roce na základě zákona o sčítání lidu, bytů, domů budou o všechobčanech Česka zjišťovány podrobné údaje, mezi kterými snad chybí pouzesexuální orientace a počet pohlavních styků za týden. V podstatě se aleza velké peníze chystá shromažďování dat, která jsou již k dispozici vevidenci obyvatel, motorových vozidel, katastru nemovitostí apod. Zaodepření poslušnosti hrozí pokuta 10.000,-Kč. Jenom na okraj. V zákoněo svobodném přístupu k informacím, na základě kterého se naopak můžemedomáhat informací od státu, žádné sankce obsaženy nejsou.

Opomeňme diskutabilnost zákona ve vztahu k Listině základních práv asvobod a položme si dvě prosté otázky. Jaký má celá akce smysl? Odpověďzní, žádný. Podrobné statistické údaje potřebuje pouze paternalistickýstát, který se pokouší všestranně zasahovat a organizovat lidský život.Zvýší se sčítáním lidu náš blahobyt? Nikoliv, ba právě naopak. Úřadyzískané informace použijí vždy k újmě občanů. Pokud se zjistí např., žeje „málo“ (co je moc a co málo) bytů v poměru k počtu obyvatel, budoupolitici prosazovat za cenu vyšších daní (pro všechny) podporu jejichvýstavby (pouze pro někoho). Další riziko spočívá v kšeftování sesouhrnnými nebo individuálními daty, tak jak se to stalo mnohokrát vminulosti.

V každém případě by občané měli předávat informace státu úplně stejnýmzpůsobem, jak je od státu dostávají. Variant existuje bezpočet.Neposkytnout nic, protože stát-prosťáček není schopen správněvyhodnotit informace a ještě by ho to mohlo třeba psychicky poškodit.Jedná se o oblíbený argument politiků. Naposledy jej před měsícempoužil ministr Fišer, když některé nemocnice byly požádány o výsledkyléčby, tedy statistiku úmrtnosti a následných komplikací. Není také odvěci se vymlouvat a vstoupit do soudního sporu s odkazem, že právě nanás se z nějakého informační povinnost nevztahuje, tak jak to předvedlFond národního majetku.

Další možností je požádat stát o zaplacení přiměřené náhrady za časstrávený nad tiskopisem. Vodítkem nechť jsou sazby účtované občanůmúřady za poskytování údajů, a to cca 260,-Kč za každou započatou hodinu.

Každý si jistě vzpomene na vyřizování nějaké jednoduché žádosti. Neníproto třeba příliš napínat fantazii a opakovaně odhánějme sčítacíhokomisaře pryč od našich dveří s upozorněním, že nejsou úřední hodiny,je přestávka, odpovědná osoba není přítomna, nepředal řádněformulovanou (podepsanou, okolkovanou…) žádost, chybí přílohy, nemá vpořádku příslušné průkazy (zmocnění,….) a používá nesprávnýchformulářů. Mezitím ho nechejme cirkulovat mezi svým zaměstnáním, místembydliště a rekreační chalupou a podmiňme své vyjádření stanoviskem ztěchto míst. Lhůty na nás samozřejmě neplatí a když si bude komisařmyslet, že konečně vyhrál, poskytněme nesmysly a polopravdy, stejně jakto činí stát, když nám předává informace.

Čím méně toho o nás stát bude vědět, tím obtížněji nám bude škodit.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply