Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Čína: je to tentokrát opět jinak?

0

Čína: je to tentokrát opět jinak?

Ekonomy, kteří předpovídají finanční a hospodářskékatastrofy trvale, lze přirovnat k rozbitým hodinám hospodářského cyklu. Ichronometr, jehož chod se již bezpečně zastavil, totiž poskytuje správnývýsledek jednou nebo dokonce dvakrát denně.

Některé aktuální zprávy přitom jako by naznačovaly, ževarování skeptiků ohledně Číny opět mohou vyjít naprázdno. Čínské banky totižvykazují rekordní zisky, vysokou kapitálovou přiměřenost a podíl špatných úvěrůse stále drží na relativně nízké úrovni.

Takzvaný paradox finanční stability je však neúprosný. Kdyžjsou ukazatele nejpříznivější, dochází ve finančním sektoru i v reálnéekonomice nejčastěji k vytváření poruch, které později budou brzdit dynamikudalšího rozvoje. Jistá dávka obezřetnosti je proto na místě. Snad tedy autortěchto řádek nebude označen nelichotivým přízviskem z úvodu, když připustí, žena základě konkrétních indicií varoval před mýtem trvalého čínského růstu již vdobě, kdy takto pochybovali jen podivíni.

 NESTANDARDNÍ ÚVĚRY

Nestandardní poskytování úvěrů státními bankami za netržníchpodmínek, vládní preference vybraných odvětví, nepřímé dotování investičníchúvěrů prostřednictvím uměle nízko úročených bankovních klientských vkladů. Tojsou hlavní příčiny, které snižovaly efektivitu finančního sektoru. Tytodéletrvající trendy byly utvrzeny snahou vlády podpořit ekonomiku poté, codošlo k výpadku poptávky po čínských exportech v roce 2008.

Výdajový investiční „balíček“ v objemu stovekmiliard dolarů nebyl primárně financován z veřejného rozpočtu, ale nebývalouúvěrovou expanzí. V bilancích bank tak vznikla velmi nepřehledná strukturazávazků zpolitizovaných strategických firem a místních vlád. Problematickouakceleraci poptávky po obytných nemovitostech podpořily omezené investičníalternativy; negativní reálné výnosy z bankovních vkladů a dřívější nedobrázkušenost s místní akciovou bublinou.

Inflace, která v červenci vzrostla na 6,5 %, je bezesporunejvíce diskutovaným problémem. V nejlepším případě ale jde o fobii ze špičkyledovce. Inflace totiž není příčinou, ale symptomem přehřívající se ekonomiky anezdravé struktury poptávky.

Proti-inflační tažení krotící úvěrový boom, i pokud by byloúspěšné, samo o sobě příčinou potíží být nemůže. K mylným investicím a ztrátámtotiž došlo již v době, kdy rychlý úvěrový růst umožnil financovat špatnéprojekty, i když se tehdy klamavou optikou makroekonomických agregátů“dařilo ekonomice nejlépe“.

REGULATORNÍ ARBITRÁŽ

Jak upozorňuje mezinárodní ratinggová agentura Fitch, nejsouparadoxně obavy z důsledků omezení úvěrování na místě. K žádnému omezení totižnedošlo. Regulatorní restrikce vedla v neobvyklých proporcích k obvyklému jevu.K regulatorní arbitráži.

Jen asi 45 % financování bude podle odhadů agenturyposkytnuto v tomto roce prostřednictvím bankovních úvěrů. Ještě před pěti letyto byly čtyři pětiny. Zavedená omezení sice vedla k poklesu poskytováníbankovních úvěrů. Nízké výnosy z vkladů a všeobecný hlad po riziku však meziinvestory podpořily poptávku po netradičních produktech, jako jsou investice dosekuritizovaných úvěrových produktů, čímž nebankovní úvěrové financovánídostalo nebývalý impuls. Objem meziročně nově poskytnutých bankovních úvěrů taksice klesl, celkové nové úvěrové financováníoproti předchozímu rekordnímu rokuještě o 7 % mírně vzroste.

Objem nových zdrojů financování tak bude tento rok podleodhadů činit asi 38 % (!) HDP. Opakované zvyšování požadavků na bankovnírezervy a další opatření tedy celkové úvěrování nezpomalilo, jak úřady doufaly.A i kdyby, byla by tato radost stejně na místě jako euforie z úspěšnéimplementace dietologických opatření u snědeného stolu.

ÚVĚROVÁ TSUNAMI

Rozsah investiční bubliny, která jako bumerang zasáhnekvalitu úvěrů jakožto zdrojů svého financování, zůstává nejasný. Jak již tobývá, nejvíce relevantní data se koordinovaného sběru nebo alespoň pozornostidočkají, až se ukáže, kde úvěrová tsunami napáchala největší škody ekonomickéhorozvratu.

Laciný výsměch kvalitě čínských statistik sice spíše odvádípozornost od skutečných problémů, neúplnost dat však snahu o analýzuznesnadňuje. Nedávno například jedna konzultantská firma upozornila na“podhodnocení“ čínské produkce oceli. Rozdíl prý činil roční objemvýroby v Německu. Odhady o počtu neobsazených bytových jednotek se taképřinejmenším různí.

Před více než rokem byly zveřejněny počty neobsazenýchjednotek na úrovni 65 milionů. Zvýšená transparence však není úplně v zájmupředstavitelů polostátních bank, spřízněných developerských firem apředstavitelů místních vlád, které díky poplatkům a daním ze stavebních aktivitplní své rozpočty. Ti všichni uvítají pokračování boomu co nejdelší dobu.Podobnost s prvky příčin takzvané asijské krize není, bohužel, zcela náhodná.

Historická zkušenost naznačuje, že Jižní Korea i Japonskozaplatily za umělý investiční boom menšího rozsahu, než je ten současný v Číně,zásadním zpomalením ekonomické aktivity. Toto je vhodné připomenout ne proto,že by určitá vyšší míra investic byla vždy nezdravá, ale z toho důvodu, že i vjiných rychle konvergujících ekonomikách dynamiku růstu paradoxně zbrzdilasnaha urychlit růst nevhodnými zásahy hospodářské politiky.

Za objemem investic v Číně je totiž nutné spatřovatnestandardní politicko-vlivový úvěrový proces, který se projevuje v poskytováníúvěru v neodpovídajícím objemu na financování sub-optimálních projektůnevhodným zájemcům za příliš příznivých podmínek. Na financování tohotoexperimentu se pak podílí střadatelé, kteří ze svých vkladů získávají častonegativní reálný výnos.

Být proto optimistou nad nízkou hodnotou zpět hledícíhoukazatele, kterým je podíl špatných úvěrů, lze jen sotva. Ty navíc mnoho ohospodářské prospěšnosti tohoto financování nevypovídají, když jsou poskytoványza zvýhodněných podmínek.

OPTIMISTICKÝ PESIMISMUS

V době, kdy nedávní optimisté začínají opouštět víru vtrvalost růstu Číny podobně, jako předtím zradili mantru trvalého růstu cenobytných nemovitostí v USA, sluší se od dřívějšího skeptika opět zaujmoutproti-konsensuální stanovisko. Upozornit totiž lze hned na několik příznivýchaspektů budoucího vývoje.

Až čínské hospodářství zpomalí, nebude krátkodobě poklespoptávky po surovinách a dalších čínských dovozech dobrou zprávou pro světovouekonomiku ani náladu finančního trhu. Nelze však zapomínat, že čínský finančnísektor je od světového do značné míry oddělen. Globální banky prodaly řadu svýchaktivit v Číně při problémech, kterým čelily po roce 2007. Vlastníkyinovativních aktiv s eufemisticky řečeno nejasným rizikem jsou především čínskésubjekty, pro něž představují jednu z mála příležitostí v rámci honby zavýnosy. Přímé ztráty by proto světový finanční sektor neměl utrpět v podobnémrozsahu, jako to bylo třeba v případě takzvané americké realitní krize.

Zcela proti-intuitivně může ochlazení čínskéhopřetlakovaného hrnce v některých ohledech spíše pomoci. Pozitivní roli můžesehrát pokles cen surovin, které rostly díky poptávce v době investičnímuboomu. S poklesem domácího stavebnictví lze také očekávat zmírnění nedostatkupracovních sil, což by mělo do budoucna působit proti růstu cen čínskýchexportů a přispět tak ke zvýšení kupní síly spotřebitelů ve světě.

Krátkodobé přizpůsobení struktury ekonomiky může býtnepříznivé pro blahobyt těch, kteří z boomu cyklických odvětví přímo či nepřímoprofitují. Dlouhodobě by ale reorientace využití zdrojů pryč od nerentabilníchprojektů měla naopak vést ke zdravějšímu růstu.

KRIZE V ČÍNĚ?

Vysoká očekávání obyvatelstva v ekonomické oblasti i zájempoliticky propojených podnikatelů povedou ke snaze stabilizovat situaci zakaždou cenu. K tomu by mohlo pomoci pokračování politiky negativního úročenívkladů v kombinaci s případnou rekapitalizací bank. Problém však bude spočívatv tom, že se v zachráněných bankách a v jimi financovaných neefektivníchfirmách umrtví zdroje, které by mohly podpořit růst jinde v ekonomice. Ostatnějiž v rámci probíhajícího omezování bankovních úvěrů ztratily přístup kezdrojům zejména menší firmy, které přitom byly doposud nepostradatelné pro růstekonomiky.

Krize v Číně možná již začala. Centrální vláda pod tlakemokolností vyhlásila záruky za úvěry místních vlád na financování lokálníchpřevážně developerských projektů v objemu gigantických 10 % HDP. Podle jednémístní analytické firmy meziročně vzrostl objem neprodaných nemovitostí vrozvahách 20 největších developerů skoro o polovinu, na 50 mld. USD. Jakákoliopatření ale nezabrání akutní potřebnosti reformy finančního sektoru adepolitizace poskytování úvěrů. Další odkládání jen posouvá změny do méněvhodné doby. Očekávání čínské veřejnosti budou vyšší stejně jako zadluženost -a tím i zranitelnost domácích subjektů.

ZÁVĚR

Srovnávat politickou snahu o vyhlazování růstu HDP pomocíodvážné hospodářské politiky s uměle stabilními výnosy, které svým investorůmposkytoval finančník Madoff, je stejně polovičaté, jako považovat veškerýnárůst čínské prosperity za důsledek sovětizující pro-investiční strategie.

Jisté podobnosti však vidět lze. Ani čínská veřejnost senikdy plně nedostala k plodům vykazovaného růstu, když unikátněnadproporcionální část nárůstu hospodářské produkce byla obětována na oltářdalších investic, o jejichž vazbě k blahobytu obyvatel země lze pochybovat.Stejně i úspěch sovětské strategie „dohnat a předehnat“ nesl v 60.letech minulého století spíše přívlastek kdy, než zda. Máme tedy uvěřit, že“tentokrát to je jinak“?

Fakt, že rozvíjející se ekonomiky jako celek nejsouprimárním kandidátem na čtvrtstoletí stagnace, kterému se z nějakého důvodunadále říká ztracená dekáda, ještě není důvodem pro omezení ostražitosti vůčicyklickým rizikům vývoje v Číně nebo jinde. A to obzvlášť, když příznivá fázefinančně-hospodářského cyklu byla velmi dlouhá. Stejně tak by se ale mohlznačně nevyplatit přemet od adorace k fobii.

v

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply