Komunisté všech politických stran

15.3.2003 Vilém Barák Přečteno 4048× Zdroj: MF Dnes

Media nedávno přinesla dvě zdánlivě protichůdné zprávy. Z pohledu reálné kupní síly jsme si loni polepšili nejvíce za poslední čtyři roky. Volební preference KSČM dosáhly na začátku roku 2003 rekordní výše 22,3 procenta voličů. Není na čase se zeptat, co způsobuje tento rudý posuv? Pokaždé když komunisté na sebe upoutají pozornost, po parlamentních volbách, u příležitostí handlů spojených s volbou prezidenta, začnou se politici, tzv. politologové, novináři i veřejnost pohoršovat nad společenskou podporou KSČM, i nad tím, že tato strana vůbec existuje a nebyla dávno zakázána. Všechny tyto úvahy však míří mimo podstatu věci.

V roce 1998, k výročí vydání Komunistického manifestu publikoval český ekonom Josef Šíma článek Už jen pár kroků: 150 let Komunistického manifestu a dnešní "moderní" společnost (MFD 5.10.1998), kde konstatoval, že většina jeho tezí již byla splněna. Politici rádi hovoří o demokracii, svobodě, lustračním zákoně a době nesvobody. Přitom jim Komunistický manifest slouží namísto Desatera přikázání. Není se co divit, když někteří lidé jsou popletení, s fanatickým leskem v oku mlátí v hospodě pěstí do stolu a volají po věšení komunistů, ale zároveň požadují dotace, sociální dávky a jiná komunistická opatření. Jsme tak soustředěni na minulé komunisty, co by osoby, že přehlížíme dnešní skutečné projevy komunismu. Další zmatení veřejnosti plyne z toho, že ne každý, kdo byl před rokem 1989 zavřený komunisty, je ve skutečnosti antikomunista, přesněji zastánce individuální svobody a nedotknutelnosti soukromého majetku. Většina předlistopadových disidentů vyznávala a vyznává nějakou formu kolektivismu a státního donucení a dnes obklopeni aureolou vysokých státních funkcí, svými názory nerušeně infikují společnost.

Vezměme si za příklad tzv. státní bytovou výstavbu. Obec nebo stát z peněz vyvlastněných občanům (platí snad někdo daně dobrovolně?) nechá postavit (možná na základě korupčně přidělené veřejné zakázky) bytový dům, a to na pozemku, který byl pod nátlakem vykoupen nebo dříve vyvlastněn. Vše je v souladu s tzv. územním plánem, který přikazuje, co si kdo na vlastní parcele může postavit a těm méně šťastným snižuje cenu pozemků k nule. Do tohoto domu zástupci lidu nastěhují, pravděpodobně opět na základě korupce, některé „žadatele o byt“, přičemž ostatní nebydlící se musí o sebe postarat sami. No a občanstvo oslavuje „řešení bytové otázky“. Vedlejším účinkem přerozdělování je loajalita ke státu, a to nejen přímo placených úředníků, učitelů, lékařů a dávkařů….., ale i podnikatelů. Kdyby totiž zlobili, další zakázky by nemuseli obdržet. Přesně v duchu výroku bolševika Lva Trockého „kdo neposlouchá, ať nejí“. Tento příklad nakládání s cizími penězi, který lze zobecnit i na další oblasti, dokazuje, že všichni politici jsou komunisté (růžoví až rudí), a to bez ohledu na to, jak svůj spolek nazývají nebo jakou vedou rétoriku.

Posilování KSČM nemá příčinu v nějaké tíživé sociální situaci, to by všechny země chudší než je ta naše, musely být rudé jako Severní Korea, ale v relativizaci svobody a majetkových práv, kterou šíří ve společnosti „nekomunistické“ politické strany, státní školství, intelektuálové i umělců. Dostávají snad děti ve školách v Základech společenských věd lekce nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, nadřazenosti občana nad státem a povinnosti starat se v životě sami o sebe? Je tomu přesně naopak. V kolika pohádkách, vzpomeňme si na Byl jednou jeden král, Císařův pekař, Dařbuján a Pandrhola z dob prvních pětiletek nebo na ryze současnou Z pekla štěstí, jsou bohatí ti špatní či lůza vtrhne na zámek, krále sesadí z trůnu a všechno zabaví? Televize by měly k těmto příběhům dávat hvězdičku, nebo spíše malý srpeček a kladívko. Vždyť neúcta k majetku je daleko horší než ta nejtvrdší pornografie.

Myšlenková schémata vypěstovaná v mládí vedou v dospělosti k tomu, že se lidé nestydí něco požadovat na stát, ve skutečnosti na jiných lidech, a dokonce hovoří o svých nezpochybnitelných nárocích. Ukázkou tohoto uvažování byl rozhovor s jednou paní uveřejněný v před loňskými parlamentními volbami. Řekla, že bude volit komunisty, protože:“Dřív ji museli dát práci“. Její tužby a přání jsou ale ostatní lidé povinni vyplnit stejně, jako ona musí a může vyplnit cizí tužby a přání stát se maratóncem nebo astronautem. Co je komu po tom, že ona chce práci?

Komunisté prostě a jednoduše nejsou žádná jasně ohraničená sekta, nepoznají se podle rudých rohů, knížek, praporů nebo členství v KSČM (KSČ), ale podle skutků. Jsou všude mezi námi i v nás. Kdo chce bít komunisty, ať si pro začátek sám dá pěstí.

Nejčtenější články

Nejčtenější články autora

^ Nahoru