Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Co dál v hospodářské oblasti?

0

Ukazatel hrubého domácího produktu bývá považován za jeden z nejdůležitějších makroekonomických údajů vypovídajících o celkové úrovni hospodářství. Význam je připisován zvláště sledování změn tempa pohybu tohoto ukazatele. Ve vyspělých tržních ekonomikách se vývoj sleduje čtvrtletně. Významný je tento údaj především jako barometr ekonomického růstu. Standardní ekonomické teorie hovoří o tom, že změny v tempech růstu HDP nám mohou vymezovat jednotlivé fáze hospodářského cyklu. Dojde-li ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích k poklesu HDP, hovoříme o tom, že ekonomika se dostává do fáze recese. Předběžné statistické údaje o vývoji tohoto ukazatele v roce 1998 nasvědčují tomu, že Českárepublika se právě nachází v situaci, kdy dvě po sobě jdoucí čtvrtletí HDP klesal, tudíž se dá hovořit o vstupu ekonomiky do období recese, respektive krize.

Tato fáze hospodářského cyklu bývá provázena i dalšími negativními jevy v hospodářství. Povětšinou se zvyšuje nezaměstnanost, klesá spotřeba domácností, rostou zásoby (všechny tyto předpoklady se naplňují). Na druhé straně u nás zatím nedochází k výraznému poklesu tempa růstu průmyslové výroby. Problémy ovšem vykazuje stavební výroba, která už několik období nepřetržitě klesá. Příčiny poklesu ekonomiky musíme hledat v rozhodnutích příslušných institucí v předcházejících letech, zvláště pak v roce 1996. Za stávající stav české ekonomiky nesou zodpovědnost především tři instituce. Je to Parlament ČR, předchozí vlády a Česká národní banka. Parlament ČR má zprostředkovanou zodpovědnost v souvislosti s tím, že přijímal málo kvalitní zákony, které navíc obsahově podlamovaly podnikatelskou iniciativu především soukromých firem, ale i jednotlivců. Stávající legislativa upravující podnikatelské aktivity je nepřehledná (viz jejich častá novelizace, vydávání spousty podzákonných norem, vyhlášek atd.). S touto problematikou úzce souvisí slabá a zdlouhavá vynutitelnost práva. Vláda ČR od poloviny 90. let ztratila dynamiku v transformačním procesu, došlo ke zpomalení až zastavení privatizace a setrvání na relativně vysokých výdajích státního rozpočtu. Vláda zároveň navrhovala nekvalitní právní normy. Za jednu z konkrétních příčin propadu HDP můžeme považovat i některá opatření z tzv. vládních balíčků v roce 1997.

Za hlavního viníka stávající situace ve vývoji HDP považuji Českou národní banku. Nemám nic proti boji s inflací. Musí k tomu ovšem být používány adekvátní nástroje pro konkrétní období. Centrální banka provedla v létě roku 1996 několik opatření, které můžeme spojovat s termínem měnová restrikce. Za chybnou považuji ne samotnou restrikci, ale její míru a rozsah. Většina ekonomů ví, že reálná ekonomika reaguje na opatření institucí s určitým časovým zpožděním. Opatření ČNB se částečně projevila již v roce 1997. Plně dopadla na hospodářství v oblasti ekonomického růstu až v prvním a druhém čtvrtletí 1998. Za velmi neuvážené považuji razantní zvýšení povinných minimálních rezerv a současně poměrně vysoké zvýšení diskontní a lombardní sazby. Navíc toto opatření přišlo v období, kdy již docházelo ke zpomalování tempa ekonomického růstu. Za další chybu považuji, že již v té době při takto vysokých úrokových měrách nebyl spuštěn volný floating pro měnové kurzy, případně alespoň rozšířeno pásmo v rámci řízeného plovoucího kurzu. To spolu s pozastavením transformačního procesu a v souvislosti s průběhem hospodářského cyklu způsobilo propad ekonomiky. Jistou roli zde sehrály i živelné události (povodně v roce 1997 a 1998).

Významnou roli v poklesu HDP sehrává především pokles spotřeby domácností pravděpodobně vyvolaný negativními očekáváními v souvislosti se zvyšováním cen (deregulace cen) statků a služeb nezbytné spotřeby (nájemné, energie, služby spojené s bydlením). Zdá se, že v druhé polovině roku 1998 by se spotřeba domácností mohla mírně oživit. Mohlo by to být dáno uvolněním prostředků použitých v první polovině roku na úspory (úspory domácností vykazovaly nadprůměrnou dynamiku). Tato odložená spotřeba by mohla pomoci vrátit ve střednědobém horizontu ekonomický růst do kladných hodnot. Vážné překážky v obnově razantnější dynamiky ekonomického růstu spatřuji především ve vyslání negativního signálu všem ekonomickým subjektům v podobě návrhu deficitního financování státního rozpočtu. Již samotný tento návrh může vést již tak dost rigidní centrální banku k tomu, aby zpomalila tempo snižování základních úrokových sazeb. Ukazuje se, že ve třetím čtvrtletí 1998 podniky potřebují právě snížení úrokových sazeb pravděpodobně ze všeho nejvíce. Z hlediska makroekonomického se mi jeví jako nejnebezpečnější pro další vývoj hospodářství právě tvrdošíjná politika ČNB v oblasti úrokových sazeb v kombinaci s konstrukcí deficitního rozpočtu, navíc výdajově ne příliš efektivně orientovaného.

U ukazatele tempa vývoje HDP očekávám ve třetím čtvrtletí mírné zlepšení oproti čtvrtletí druhému, ale ve čtvrtém čtvrtletí 1998 lze očekávat návrat opět k záporným hodnotám. Za současných podmínek může působit na zmírnění propadu ekonomiky snížení plánovaného deficitu státního rozpočtu a zachování stávající úrovně odvodů sociálního pojištění (v případě politické neprůchodnosti jejich zvýšení maximálně o 0,75 – 1 %). Tato projekce by mohla změkčit rigiditu České národní banky. Osobně bych doporučoval razantnější snížení hlavních úrokových sazeb o 1,5 – 2,5 %. Na zvážení jsou i další podněty a motivace spočívající především ve snižování daňového zatížení ekonomických subjektů (jak domácností, tak firem). Za chiméry považuji v současné době představy o možnosti zvýšit ekonomický růst pomocí nadměrné fiskální expanze.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply