Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Dopravní regulace – co je vidět a co není vidět

0

Evropské hodnoty právního státu a demokracie jsou postaveny na řadě konceptů, které pocházejí jak z dob antických demokracií, římského právního systému a především prací francouzských osvícenců.

Již ve starém Římě si uvědomili určitá omezení právní regulace, což se projevilo formulováním zásady, že právní regulace musí omezovat práva ostatních jen do nejmenší možné míry, která ještě postačuje k dosažení jejího účelu.

Já osobně mám navíc jakousi, asi zcela zcestnou fixní ideu, že stát je tu pro občana, neboť občan je dle výše uvedených pramenů jediným a nejvyšším nositelem moci ve státě.

Současná doba se vyznačuje značnou mírou nerovnoměrnosti regulace. Zkusme si porovnat některá opatření, která se sice izolovaně mohou jevit jako správná, ve společném kontextu však ukazují spíše na skutečnost, že v jedné oblasti je snaha o nesmyslnou kontrolu, zatímco v druhé panuje bezbřehá benevolence.

Uvažme současnou dopravní regulaci. Porovnáme-li stav počátku devadesátých let a dnes, vzbuzuje situace dojem, že řidič se postupně vyvinul ve škůdce, postrádajícího pud sebezáchovy, kterého musí stát podrobit přísnému dohledu, neboť kde vjede, tam uškodí. Namátkově uveďme některé změny, které proběhly. V devadesátých letech se objevil a postupně prosadil požadavek bezpečnostních pásů na zadních sedadlech a povinného připoutávání i cestujících vzadu. Rychlost v obci klesla z 60 na 50 km/h, bylo zakázáno za jízdy telefonovat, došlo k zavedení bodového systému a celodenního svícení, z pivní lahve na nás křičí nápis, že alkohol za volant nepatří, děti musí povinně na dětské sedačky a podsedáky. Postupně se připravuje zákaz vjezdu aut s dieselovým motorem do center měst, pak i s benzinem, pak zakážeme… však my si vymyslíme, co ještě můžeme zakázat.

Chápu, že někteří po přečtení těchto řádků budou volat, že to je samozřejmě správné, protože se díky tomu zachránilo tolik a tolik lidských životů.

Ale asi nejzajímavější na tom celém je skutečnost, že ty lidské životy totiž nikomu na srdci až tak neleží, jak by mohl někdo z výše uvedeného výběru opatření usuzovat.

Podíváme-li se totiž do statistik policie ČR, zjistíme, že za rok 2016 bylo 21 020 dopravních nehod způsobeno srážkou s pevnou překážkou, což je dvakrát více, než např. 10 448 dopravních nehod způsobených srážkou s lesní zvěří, které momentálně média tolik řešila. Při zmíněných 21 020 dopravních nehodách, kde bohužel statistika již neuvádí, kolik z nich tvoří náraz do stromu, přišlo o život 129 osob. Srážka s pevnou překážkou figuruje ve statistikách na 2.–3. místě nejčastějších příčin dopravních nehod i počtu usmrcených osob. Přesto se kolem silnic nově vysazují a obnovují aleje stromů. Stačí se projet po silnicích lemovaných alejemi a zaručeně zde najdete křížky, pomníčky, fotografie mrtvých a květiny v místech, kde je kůra odřená nebo v jejich blízkosti. Je proto zcela evidentní, že stromy podél silnic představují závažné bezpečnostní riziko. Kdyby tam bývaly nebyly, všichni lidé, jejichž život skončil nárazem do stromu, by patrně žili.

Když jsem posílal dotaz na ministerstvo dopravy ohledně celodenního svícení, kde jsem vypočítal, o kolik se díky tomu zvýší emise z dopravy (při trvalém svícení roste spotřeba), dostalo se mi odpovědi, že bezpečnost provozu má přednost před spotřebou a produkovanými emisemi. V České republice je celodenní svícení povinné od července 2006.

Podíváme-li se opět do policejních statistik na celkovou míru nehodovosti a porovnáme období leden–duben 2016 a 2017, je patrný pokles celkového počtu dopravních nehod. Je zde však patný nárůst následků těchto nehod ve vyšším počtu lehce i těžce zraněných, nejvýraznější je zde však nárůst v počtu usmrcených osob. Tento trend je zachován i v porovnání celkových údajů za roky 2006 a 2007. Statisticky je tedy vliv celodenního svícení na bezpečnost dopravy poměrně pochybný, pokud by se jednalo o významný bezpečnostní prvek technického rázu, měl by být rozdíl jasně patrný ihned po zavedení. Výrazný pokles nehodovosti však nastává až v letech 2008 a 2009, je tedy zřejmé, že na nehodovost mají vliv jiné faktory, než zrovna svícení.

Je zajímavé, že za těchto okolností leží ministerstvu dopravy na srdci tolik naše bezpečí při dopravě, že sice musíme pořád svítit a dodržovat úzkostlivě rychlost a netelefonovat za jízdy atd., ale stromy okolo silnic nevadí. Naopak se v médiích vysazování stromů kolem silnic prezentuje jako záslužná činnost, zlepšující celkové prostředí. Stromy se prý vysazují v dostatečné vzdálenosti od silnice, aby neohrozily bezpečnost. Že jsou stromy skutečně v „bezpečné“ vzdálenosti, jsem si obzvlášť dobře uvědomil, když jsem projížděl kolem nehody autobusu, který se musel vyhnout řidiči, který vyjel do protisměru. Samozřejmě narazil do stromu v bezpečné vzdálenosti vysazeného. Ale i kdyby zde něco jako bezpečná vzdálenost existovalo, stále zde je zcela neodůvodnitelné riziko pádu větví nebo celého stromu na vozovku.

Pokud to tedy shrneme, stát tak všem lidem říká, že díky tomu, že jsou nezodpovědní hlupáci, kteří se nedovedou sami rozhodnout a zvážit situaci a případná rizika z ní vyplývající, musí zasáhnout on a všem nalinkovat, jak se mají správně chovat. Rizika, kterým cestující vystaví, zváží a rozhodne také sám, protože přesně ví, co nebezpečné je a co ne. Za nesvícení vám klidně dá pokutu, a za vysazení stromu u silnice vás pochválí. Nakonec, máte jezdit opatrně a do stromů nenarážet, to je každého zodpovědnost.

Sdílej

O Autorovi

Comments are closed.