Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Důchodové informační vakuum

0

Povinné penzijní připojištění stále v nedohlednu

Jako většina evropských zemí je i Česká republika vystavena problémustále více stárnoucí populace a z toho plynoucích potíží s dosavadnímzpůsobem financování důchodů. A to i přes „Vodičkovu“ reformupenzijního systému, schválenou před dvěma roky. Dříve či později se taknevyhneme zavedení skutečně nového systému, který by využíval i spořenína individuální účty u soukromých penzijních fondů-spořitelen (tzv.povinné penzijní připojištění). Bohužel stejně jako s mnoha ostatnímireformami Česká republika i s penzijní reformou stále váhá a poněkolikaleté diskusi dokonce neexistuje ani politická shoda o jejínezbytnosti. Přitom v Polsku již návrh obdobné reformy schválil Sejm av Maďarsku už mají paragrafovaný návrh nového důchodového systému.

Chybějí informace

Jedním z hlavních aspektů, na kterém budezáviset úspěšnost případné důchodové reformy, je vytvoření příslušnýchsoukromých penzijních fondů-spořitelen, které budou spravovat povinnépenzijní připojištění. Od roku 1994 u nás existuje systém penzijníchfondů poskytujících dobrovolné penzijní připojištění se státnípodporou, a bylo by tedy jen logické, aby se staraly i o povinnépřipojištění.

Dříve než bude někdo moci o takovém kroku odpovědně rozhodnout,bude však nutné provést detailní analýzu fungování současných fondů. Kprovedení takové analýzy jsou ale potřeba poměrně detailní informace odosavadním fungování penzijních fondů — a ty bohužel stále chybějí.Ministerstvo financí jako dozorový orgán nad penzijními fondyneposkytuje veřejnosti žádné informace, neboť se drží interpretacezákona, která mu to údajně zakazuje. Nezodpovězenou otázkou tak je, zdamá MF k dispozici vůbec nějaké informace o hospodaření fondů, případnějak jsou relevantní a v jakém stavu celý sektor penzijních fondů je.Není přitom potřeba zdůrazňovat, že přístup MF sice není v českýchkrajích ojedinělý, zato je nelogický a škodlivý: speciálně oblastdlouhodobých důchodových úspor vyžaduje naprostou otevřenost. Prvnívážné potíže kteréhokoliv penzijního fondu mohou totiž nenapravitelnězničit i ty zbytky důvěry, které dnes ještě penzijní fondy požívají.

Samotné penzijní fondy však nejsou většinou o nic sdílnější. Až naněkolik vzácných výjimek se zájemce nedozví nic o struktuře pojištěnců(o jejich věku či výši příspěvků) a za přísné tajemství je pakpovažována i investiční strategie fondů. Kolik majetku — a v případě,že jste klientem daného fondu, tedy i vašich prostředků — fondinvestoval do akcií, kolik do státních obligací a kolik má na účtech vbankách, se lze dozvědět jen obtížně a vždy jen s velkým zpožděním.

Tajemství investic

Asociaci penzijních fondů České republiky sepodařilo po dlouhém přesvědčování jednotlivých fondů vydat v dubnu 1997jakýsi „telefonní“ seznam členů, kde je možno se dozvědět, kolik činízákladní jmění fondu a kde fond sídlí. Že ale takové informacepotenciálnímu zákazníkovi s výběrem fondu příliš nepomohou, jeevidentní. Opatrné a dlouhodobě uvažující fondy by proto měly samyusilovat o co největší otevřenost. Zatím tedy nezbývá než doufat, že MFsvým mlčením nekryje nesolventní penzijní fondy.

Bohužel i ty informace, které o sobě nakonec fondy poskytnou,často matou i odborníky a potenciálním klientům komplikují rozhodování.Například jeden z největších penzijních fondů, Podnikatelský penzijnífond, odmítá sdělit i jen nejhrubší dělení svých investic a vůbecnejvětší fond, Penzijní fond Komerční banky, sděluje některé údaje jenza rok 1995 a jiné za rok 1996. Porovnávat jednotlivé fondy (nebo ijednotlivé fondy v průběhu času) je tedy prakticky nemožné. Výjimečnýmezi nimi zůstává již dva roky Občanský penzijní fond, který měl v roce1995 dvě stě klientů a o rok později jeden tisíc. Průměrná měsíčníúložka u tohoto fondu činila 360 korun a fond tak získal od svýchklientů za celý rok něco přes 4 miliony korun. Tyto prostředky fondpodle vlastních údajů umístil ze 78 % do obligací, které v ČR nesouzhruba 14-18% výnos ročně. Přesto fond oficiálně — podle auditovanýchvýsledků a po zkontrolování MF — za rok 1996 zhodnotil vklady svýchklientů o 73 %!

Hodně pojištěných, málo důvěry

Penzijní fondy se přitom u násnacházejí ve velice delikátní situaci: počet jejich klientů již rokstagnuje kolem počtu 1,6 milionu a průměrná úložka je stále okolo 300korun měsíčně. Státní příspěvek k důchodovému spoření nebyl od roku1994 valorizován a stále je po dvou letech krácen o 25 %. Průměrnýstátní příspěvek na jednoho klienta penzijního fondu je tedy zhruba 100Kč. V součtu tedy nejde o nijak závratné částky a řada menších fondů,které mají jen několik tisíc členů, již má anebo bude v nejbližší doběmít potíže udržet se na trhu. Fondy proto začínají pošilhávat poreformě důchodového systému, ve které vidí zdroj nových „dušiček“.

Letos v červnu provedla agentura STEM na zakázku Liberálníhoinstitutu průzkum zaměřený na postoje veřejnosti k penzijním fondům.Některé výsledky jsou více než zajímavé. Potvrdilo se například, žeklientem některého penzijního fondu je dnes přes 30 % aktivní populace,u dalších 15 % je klientem některý jiný člen domácnosti. Zajímavé je,že v 71 % rodin klientů některého penzijního fondu spoří ještě dalšíčlen domácnosti. Spoření na důchod je tedy poměrně koncentrované,přičemž klienti penzijních fondů jsou v průměru o 6 let starší, mají o1800 Kč vyšší měsíční příjem a zhruba o 300 tisíc větší majetek nežzbytek populace, která nespoří. Mezi klienty jsou nadprůměrnězastoupeni vysokoškoláci (38 % zaměstnaných s vysokoškolským diplomemmá založené důchodové spoření oproti 29 % vyučených a pouhým 22 %zaměstnaných se základním vzděláním). Penzijní spoření je taképopulárnější mezi obyvateli velkých měst s počtem obyvatel nad 100tisíc, kde dosahuje podíl pojištěných 36 % oproti zhruba 25 % v sídlechdo 20 000 obyvatel.

Pro penzijní fondy samotné bude ale trpkým zjištěním nejčastějšídůvod pro odmítání důchodového připojištění: 64 % těch, kteří nespoří,uvedlo, že hlavním důvodem je jejich nedůvěra k penzijním fondům. Jdepřitom o zaměstnance s nadprůměrnými příjmy a nadprůměrným vzděláním,kteří by byli vítanými klienty. Nedůvěra k penzijním fondům tedy hrajepodstatně větší roli než finanční důvody (55 % tázaných uvedlo, ženespoří z finančních důvodů). Zajímavý je i postoj lidí ke státnímudůchodovému systému. Třicet devět procent nespořících uvedlo, že státje dostatečně zajistí, a není tedy potřeba se o svůj důchod dálestarat. Mezi vysokoškoláky si to ale myslí jen 30 %, zatímco stejnýnázor má skoro jedna polovina lidí se základním vzděláním (44 %) a jeno málo méně vyučených. Lidé, kteří spoléhají na stát, mají také výrazněpodprůměrné příjmy i majetek.

Smlouva na padesát let

Jaké jsou tedy předběžné závěry zdoposud provedených analýz? Za prvé: česká veřejnost si začínáuvědomovat, že s důchodovým systémem není všechno v pořádku a že státmožná nebude schopen zajistit důchody ani na dnešní relativní úrovni.To je rozhodně pozitivní vývoj, protože v tomto ocenění skutečnostiveřejnost předbíhá řadu ekonomů i politiků.

Za druhé: současný systém penzijního připojištění neskýtádůvěryhodnou a rozšířenou alternativu zabezpečení na stáří. Většinaúčastníků ho používá spíše pro krátkodobé spoření, motivované státnímpříspěvkem. A tento závěr je již méně radostný. Plyne z něj totiž, žebudoucí generace budou i nadále odcházet do důchodu nedostatečnězabezpečeny a budou i nadále spoléhat na státní důchody. To jenebezpečné ze dvou důvodů: za prvé stát na jejich důchody prostě nebudemít peníze (a to již poměrně velmi brzo!) a za druhé budou titodůchodci bez úspor posilovat již dnes silnou lobby, která se snažístátní systém udržet při životě bez ohledu na náklady alespoň po dobujejich důchodu.

Z dlouhodobého hlediska je tedy navýsost důležité využítnarůstající skepticismus české veřejnosti ohledně státního důchodovéhosystému a přistoupit co nejdříve, nejlépe okamžitě, k jeho podstatnéreformě, založené na soukromém spoření. Nutnou podmínkou této reformyje ale kompletní změna přístupu ministerstva financí a případněvzniklých penzijních fondů-spořitelen k informování klientů a celéveřejnosti. Bez otevřenosti a vzájemné důvěry nemůže fungovat žádnýdlouhodobější vztah. A u spoření na důchod hovoříme o smlouvě meziklientem a penzijním fondem na dobu nejméně 50 až 60 let. K rozhodnutína tak dlouhou dobu jsou zapotřebí skutečně vyčerpávající informace.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply