Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Elektřina je dražší a konkurence úpí

0

Antimonopolní úřad se ptá, jak se chová ČEZ

Minulý týden v pondělí dostali významní obchodníci a výrobci elektřiny do svých kanceláří dopis z Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Brněnský antimonopolní úřad chce znát údaje ohledně trhu s dodávkami elektřiny konečným zákazníkům a také vývozů a dovozů v letech 2002 až 2004. Má totiž rozhodnout, zda si bude moci ČEZ ponechat ve vlastnictví Severočeskou energetiku, nebo zda se bude muset této distribuční společnosti vzdát.

Zničit nezávislé

V roce 2002 rozhodla vláda o prodeji svých podílů v osmi distribučních společnostech firmě ČEZ (tyto společnosti dopravují svými dráty elektřinu z hlavní rozvodné sítě až k zákazníkům) výměnou za její podíl v páteřní přenosové soustavě a příslušný doplatek. Antimonopolní úřad transakci s několika podmínkami povolil – a v roce 2003 vznikl tzv. SuperČEZ. Když ČEZ ovládl distribuční společnosti, stal se na velkoobchodním trhu s elektřinou zároveň vedle největšího výrobce i největším nakupujícím. Tím se dramaticky zhoršila pozice jeho konkurentů, tzv. nezávislých výrobců elektřiny. Od okamžiku převzetí společností ČEZ začali jí ovládaní distributoři logicky nakupovat elektřinu zejména od ní a méně již od nezávislých výrobců, případně dovozců. Již za rok 2003 došlo k poklesu prodejů ze strany nezávislých výrobců zhruba o 5 %. Dovozy elektřiny v podstatě vymizely. (Před dvěma lety například Severomoravská energetika dovezla zhruba třetinu elektřiny pro svoji potřebu ze zahraničí, dnes již nedováží. Dlouhodobé dovozy Východočeské energetiky z Polska byly také ukončeny.) Ačkoli ještě nejsou k dispozici data za rok 2004, z předběžných údajů je zřejmé, že pokles podílu nezávislých výrobců na trhu pokračoval. ČEZ sice dodržel existující dlouhodobé smlouvy na výkup elektřiny od nezávislých výrobců, co se týče množství, ale u všech výrobců si pro rok 2004 vynutil podstatné snížení ceny o 10 až 15 %. Nové dlouhodobé smlouvy ČEZ neuzavírá a nárůst poptávky po elektřině pokrývají jeho vlastní elektrárny.
Pokud jde o ceny, které účtoval ČEZ distribučním společnostem za svoji elektřinu, ty v době konkurence na velkoobchodním trhu klesaly. Ovšem po vzniku SuperČEZ začaly razantně růst. Například cena nejznámější tzv. žluté elektřiny (dodávka stejného množství elektřiny po celý rok) vzrostla ze 734 korun v roce 2002 na 905 korun za megawatt-hodinu pro letošní rok. Nejhorší situace byla u zelené elektřiny (dodávka stejného množství elektřiny v pracovních dnech po celý rok), kde cena mezi stejnými roky vzrostla ze 789 na 1064 korun. Podobně je to ale i s ostatními druhy elektřiny.
Je velmi pravděpodobné, že pokud by ČEZ neovládal distribuční společnosti, pak by si nemohl dovolit tak drastický růst cen, jaký předvádí nyní. ČEZ argumentuje tím, že cena elektřiny roste i v zahraničí, například v Německu. Jenže v Německu došlo po uvolnění trhu s energií k mnohem většímu poklesu původních cen než u nás. A navíc, díky tomu, že není možno z důvodů regulace úplně volně obchodovat s elektřinou mezi Německem a Českou republikou, mohou se ceny samozřejmě lišit.

Zapomenutý kostlivec

Proč ale rozhoduje antimonopolní úřad o celé problematice až nyní a vlastně znovu? Důvod je prostý – sloučení ČEZ s distribučními společnostmi schválil antimonopolní úřad v březnu 2003 pouze za předpokladu splnění tří podmínek. ČEZ musel prodat menšinové podíly, které měl ve třech distribučních společnostech, prodat zbývající podíl v přenosové soustavě a konečně prodat jeden z většinových podílů v jedné z distribučních společností (ČEZ si pro prodej vybral Severočeskou energetiku). První dvě podmínky firma splnila, ale třetí je pro ni příliš bolestná, neboť by podstatně oslabila její převahu na všech energetických trzích v ČR. Snažila se jí tedy vyhnout. Nejprve se chtěla s antimonopolním úřadem dohodnout na možnosti podmínku nesplnit, a když to nepomohlo, prosadila si v Zákoně na ochranu hospodářské soutěže malý dodatek – firma může požádat o změnu podmínek povoleného převzetí, pokud se v důsledku vstupu do EU zásadně změní situace na trhu. ČEZ si sice se svou žádostí o změnu podmínek dával na čas, ale nakonec ji podal a právě o ní antimonopolní úřad nyní rozhoduje. Ovšem co vidí ČEZ jako zásadní změnu podmínek na energetickém trhu vyvolanou vstupem do Evropské unie, je záhadou. Jeho generální ředitel Martin Roman totiž ve Zpravodaji ČEZ z května loňského roku na otázku, co znamená vstup ČR do EU pro ČEZ, naprosto po pravdě odpověděl: „Pro samotný ČEZ se nemění prakticky nic. Energetici jistě dobře vědí, že změny, které Unie požadovala, už v ČR proběhly.“

Teď už mlčí všichni

Podmínky na trhu se tedy nezměnily vstupem do Evropské unie, ale působením ČEZ sloučeného s distribučními společnostmi, a to v neprospěch zákazníků i nezávislých výrobců. Oproti původnímu řízení je tu navíc ještě jeden významný rozdíl. Před dvěma lety rozhodování o vzniku SuperČEZ hýbalo českou energetickou obcí, ale nyní je ticho po pěšině. Největší oponenti SuperČEZ byli odstraněni a ostatní mají obavy cokoli proti firmě říci, neboť koneckonců s mocným ČEZ na trhu nějak vyjít musí. Je to totiž jejich největší odběratel a dodavatel, který nemá podstatnou konkurenci. Je tedy otázkou, zda právě jejich odpovědi budou dostatečně otevřené a ukážou antimonopolnímu úřadu skutečně plastický obrázek chování ČEZ v posledních letech.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply