Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Globalizace znamená nacházet nová řešení

0

Těžko najít proces, který by tolik lidí inspiroval k novým pohledům nasvět a který by v lidech vyvolával takové zděšení, jako je tak častozmiňovaná globalizace. Ekologisté za pomoci globální internetové sítěstále snadněji svolávají své demonstrace proti globalizaci a globálnímtokům kapitálu, socialisté se snadno dostanou ke globálním informacím onerovném rozdělení bohatství, a mohou tak pořádat konference podzáštitou globálně působících nadnárodních institucí o nových způsobechdaní, které by financovaly nové projekty globálního přerozdělování(globálního socialismu), sociologové bijí na poplach před globálním“převálcováním“ místních specifik a kultur a úspěšní globálníspekulanti navrhují omezení globálního kapitalismu. Všichni tito lidémají jedno jediné řešení svých problémů. Více kontroly státu, víceúředníků, větší daně, větší přerozdělování, vytvoření jakéhosidlouhodobého rámce pro udržitelný, kulturní, spravedlivý a mravný životpro všechny na této planetě. Globální řízení ekonomiky je seriózněnabízeno jako politická perspektiva několika málo let.

Je ale možné takovou společnost tímto způsobem vytvořit? Lze pomocíbyrokratických institucí splnit požadavky, které si zastánci“globálního rámce“ vytyčují? Jestli si společenští teoretikové vzali zposledního století nějaké poučení, pak je to snad poznání, že bez toho,aniž by lidem bylo umožněno činit svobodná rozhodnutí (bez svobodnéhotrhu), není možné zjistit, co a jak moc si lidé skutečně přejí. Beztéto směny neexistují smysluplné ceny a bez cen neexistuje racionálnízpůsob řešení problému vzácnosti. Jak má úředník rozhodnout, jestliprostředky pod pohrůžkou použití násilí vybrané na daních věnovat navybavení škol, stavbu silnice nebo investice do výzkumu? Pro všechnatři použití lze najít dobré argumenty, ale co má být nakonec vybráno? Abude-li nakonec vybráno např. školství, mají se vyučovat Benešovydekrety, bombardování Bělehradu, Darwinova evoluce, výhody opozičnísmlouvy či přednosti monarchií před demokraciemi? Na vše není čas (časje vzácný), je třeba volit, ale jak? Bez cen, tj. vyjádření intenzitypřání lidí dosáhnout určitého cíle, nelze tento problém řešit.Veškerározhodnutí jsou pak nutně zcela arbitrární a vyjadřují pouhé vrtochypolitiků usazených ve svých pohodlných kancelářích.

Co má tohle společného s globalizací? Vývoj lidské společnosti spěl postaletí krok za krokem ke globálnímu provázání. Obchod se vyvíjel odprimitivní směny ke směně rozvinutější – globalizoval se. Bohatství,které generoval vedlo nakonec ke směně přes kontinenty. Peníze, kterénejprve vznikly v řadě podob, se nakonec vyvinuly v první globálníinstituci, kterou byl mezinárodní zlatý standard (jenž byl vládaminásledně zničen). Jinými slovy globalizace je proces, který sílí spolus bohatstvím, jež generuje. Naráží ale na řadu problémů, které jsouzpůsobeny tím, že politická moc nerozumí podstatě fungování trhů abrání vzniku řešení, která by vznikající problémy pružně řešila.Globalizace ovšem nabízí nová řešení. Nejde o vymýšlení pomýlených,pseudovědeckých „teorií“ jako je např. nová ekonomie, ale o důslednouaplikací již osvědčených principů jako je např. respekt k soukromémumajetku. Tady jsou dva příklady:

(1) Problém: Zamořování životního prostředí provozem automobilů.Standardní řešení: Státní regulace. Řešení umožněné globalizací:Privatizace silnic, dálnic a městských komunikací.
Standardním důvodem ke stále silnější státní regulaci je rostoucíprovoz na silnicích a ve městech, přičemž se argumentovalo, že je velminákladné, aby bylo určeno, kdo a jak ke znečištění přispívá. Údajnýdůvod pro státní regulaci par excellence. Moderní technologie ale tentoproblém řešit umějí, a to buď přímo ve vztahu motorista – postižený,nebo tak, že za škody způsobené na okolním majetku zodpovídá majitelsilnice, který na svém majetku reguluje provoz tak, aby se vyvarovalžalob okolních vlastníků nemovitostí. Na rozdíl od současné plošnéregulace, by soukromí vlastníci silnic byli motivováni zvolit optimálnívelikost regulace provozu a různé druhy (!) této regulace. Vždyťsituace je tak odlišná v malé vísce uprostřed lesů a v centruvelkoměst. Jak může být plošná regulace řešením? V systému vzájemnýchdohod mezi majiteli silnic, městských ulic, ale také vlastníkůpřilehlých obchodů, vlastníků bytových domů atd. by patrně nebylo místopro jediný způsob řešení tohoto problému. Všechno má své klady azápory. Nulový provoz automobilů nezpůsobuje blahobyt. Soukromímajitelé zapojení do pravděpodobně velmi komplikovaného systémuvzájemných povinností a závazků, který nové technologie umožňují dnessnadněji budovat, mají na rozdíl od úředníků racionální mechanismusřešení. Je jím starý dobrý mechanismus tvorby cen. Cenový systém bymohl začít hrát svou úlohu, rozhodnutí by nebyla ryze arbitrární takjako dnes, zdroji by se přestalo plýtvat a hlavně by lidé začali žít vestabilním systému založeném na vlastnických právech. Nikdo by jenemohl, tak jako dnes, obětovat ve prospěch údajného vyššíhospolečenského prospěchu.

(2) Problém: Přiliv cizinců na domácí území. Standardní řešení: Státníregulace v podobě vízové povinnosti. Řešení umožněné globalizací:Systém různě propustných hranic soukromého majetku.
Na rozdíl od hranic soukromého majetku, jsou státní hranice ryzearbitrární. Státní hranice také vyvolávají u politiků pocit, že mohourozhodovat o čemkoli, co se nachází uvnitř hranic státu, třeba také otom, koho na dané území vpustí a koho nikoli. Situace je ale jiná.Těmi, kdo mohou legitimně rozhodovat o tom, koho na svůj majetek vpustía koho nikoli, jsou vlastníci soukromého majetku. Majitelé rodinnýchdomů, majitelé obchodů a restaurací a majitelé silnic (viz bod 1).Každý cizinec (ale i každý domácí) je zdrojem jistého rizika a zároveňpřináší jistý potenciál ke zvýšení blahobytu společnosti. Nikdo jinýnež soukromý vlastník (podnikatel) nemůže činit rozhodnutí, při kterýchváží tyto klady a zápory a riskuje vlastní peníze a vlastní dobréjméno. Nikdo nemůže mít povinnost vpustit člověka, kterého se (byťbezdůvodně) obává, do svého domu, do své restaurace, na svou silnici,do svého parku. Stupeň diskriminace je jedním z atributů konkurenčníhoboje a snahy co nejlépe uspokojit přání, zajistit bezpečnost a komfortspotřebitelů. Zisk a ztráta jsou vodítkem pro rozhodnutí, jestli v danéčtvrti postavit novou silnici, restauraci rychlého občerstvení, parknebo rockový klub. Každému musí být jasné, kolik různých aspektů musíbýt při tomto rozhodování bráno do úvahy a že jen svobodný trh, tj.systém decentralizovaného rozhodování a objevování nových znalostí,dokáže vytvořit sofistikované, vzájemně provázané systémy mezijednotlivými podnikateli a dotčenými vlastníky majetku. Ti a pouze tise musí vzájemně domluvit a problém společně řešit. Jak oproti tomurozhoduje stát. Sejde se komise, zhodnotí politický dopad alternativ,případně rozdělí úplatky, a úředníci či poslanci rozhodnou část majetkujednoho vlastníka znárodnit (chtějí-li si vybudovat vlastní sídlo),majetek druhého znehodnotit (rozhodnou-li se v klidné čtvrti postavitnoční klub), případně udělit výjimku ze zákona a postavit dálnicichráněnou krajinnou oblastí. V těchto případech vždy rozhoduje síla.Státní úředníci tvrdí, že poškození jednoho je prý vyváženo prospěchemdruhého. Takto ale funguje pouze státní aparát. Svobodný trh má tokouzlo, že vždy přináší prospěch všem. K tomu je ale nutné nebránit muv jeho blahodárném působení. Dva výše uvedené příklady jsou malouukázkou toho, jak by mohly fungovat některé oblasti ekonomiky, v nichžtrh doposud fungovat nemohl. Možnost vytvářet globální provázanésystémy ušité na míru přáním lidí, jichž se dotýkají, dnes činífungování trhů i v těchto oblastech snadnější než kdy předtím. Globálnífungování svobodných trhů versus arbitrární rozhodování zkorumpovanýchúředníků. Harmonie versus donucení. To jsou varianty, jež jsou kdispozici.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply