Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Greenspanova prosperita, poslední díl

0

Pro ekonoma je téměř nemožné nekomentovat to, co se nyní v USA (a nejen tam) děje. Banky a pojišťovny padají a připomínají při tom domino. V médiích se neustále dozvídáme o zatíženosti aktiv špatnými hypotékami, nejrůzněji spojovanými s jinými instrumenty a přeprodávanými dále a dále mezi finančními institucemi. To je rozhodně to, co vidíme jako první – to, co je na povrchu.  Tyto komentáře se však omezují pouze na příznaky, nikoli příčiny toho, co se děje. Ty musíme hledat jinde.

Jakýkoli pokus o vysvětlení musí začínat otázkou: proč nastávají hromadné podnikatelské chyby? Jak je možné, že se všichni zmýlili a najednou krachuje jedna velká banka a pojišťovna za sebou? Je to naprostá náhoda pro trh přirozená, anebo nastala v tržní ekonomice porucha koordinace způsobená drastickým vnějším zásahem? Přesně touto otázkou začíná tzv. rakouská teorie hospodářského cyklu, rozvinutá Misesem a Hayekem a významně popularizovaná Rothbardem a Garrisonem. Je to teorie komplexní: má v sobě teorii podnikatele a teorii cen, o které se podnikatel opírá, má v sobě teorii měny a bankovnictví, bez nichž hospodářský cyklus nemůžeme vysvětlit, a má v sobě teorii kapitálu, v jehož alokaci se po zásahu do trhu dějí hromadné chyby. Je to jediná teorie hospodářského cyklu, která má v sobě všechny tyto nezbytné složky.

Není smyslem komentáře vysvětlovat dopodrobna ekonomické teorie. Je však nutné – právě nyní – říci, že rakouská teorie hospodářského cyklu umí dnešní situaci plně vysvětlit. Stojí tak v ostrém kontrastu se zmateností a bezradností, s jakou se v těchto dnech potýká většina známých ekonomů a analytiků. Pokud jde o příčiny současného dění, buď úplně mlčí a čekají, až bude po všem a budou moci vymyslet nějaké „případové“ neboli „ad hoc“ vysvětlení, anebo se už nyní spokojují s viněním oněch nešťastných hypoték, které mohou za všechno. Hypotéky jsou příznak, avšak vysvětlení v nich neleží. Vysvětlení leží v odpovědi na výše položenou otázku: hromadné poruchy systému, jako je ta dnešní, se skutečně dějí jedině kvůli umělým zásahům do cenového koordinačního mechanismu, na kterém je trh postaven. Toto byl přesně případ posledních zhruba patnácti let.

Americká centrální banka pod vedením Alana Greenspana byla po mnoho let strůjcem mimořádně silné měnové expanze. Přesně jak předpovídá rakouská teorie hospodářského cyklu, iluze obrovské prosperity skutečně přišla. Nejvíce patrné to bylo ve druhé polovině 90. let, kdy si Greenspan vysloužil přezdívku „Maestro“ za údajně bezchybné řízení měnové politiky. Za nízkou oficiální inflací a zdánlivě oslnivým hospodářským růstem se však skrývala masivní měnová expanze, která vytvořila bublinu na burze cenných papírů a rozrušila strukturu relativních cen v ekonomice. Jak teorie říká, tato iluze postavená na uměle nízké úrokové míře a pokřivených cenách musí skončit tržní korekcí, tj. recesí. Málokdo dnes ví, že k tomuto se schylovalo mnohokrát už během oněch oslnivých 90. let, ovšem kdykoli se recese ohlašovala, Greenspanův Fed zasáhl větší a ještě větší emisí nových peněz. Důvod vždy zněl: je potřeba předejít propadům akciových trhů, aby neohrozily „finanční stabilitu“. Nové dávky peněz recesi skutečně několik let odsouvaly.

V letech 2000 až 2002 se korekce už ohlásila mnohem ostřeji. Přes zcela bezprecedentní měnovou emisi, kterou Greenspanův Fed podnikl v r. 2001, si USA prošly mírnou recesí a podstatným narovnáním akciových trhů. Jenže jak někteří ekonomové správně tvrdili, o úplné uzdravení nešlo. Samotná recese byla narušována novou emisí peněz a ta poté pokračovala neustále dále až do dneška. Ekonomika opět začala (alespoň zdánlivě) růst a s růstem přišel nový hit, kterým se chlubil kdekdo: boom na realitním trhu, levné úvěrování staveb, prudce rostoucí ceny nemovitostí. Uměle stlačená úroková míra opět dočasně „udělala dojem“. Když Greenspan předal v r. 2006 žezlo Bernankemu, nic se s novým šéfem na měnové politice nezměnilo. Ale to už ani nebylo podstatné, protože nová recese opět musela přijít – bylo na ni od Greenspana dlouhodobě a stoprocentně „zaděláno“. Nyní ji tu máme se vším všudy.

Greenspan je už mimo úřad. Na tom, co se nyní děje, má však lví podíl. Byl to on, kdo nechápal, že měnová expanze a s ní nutně spojená manipulace úrokové míry není zadarmo. Greenspan skutečně má v jistém smyslu štěstí – vyskočil z lodi dříve, než do ní začalo pořádně zatékat. Avšak platná ekonomická teorie hospodářského cyklu, jež chápe zásadní funkci relativních cen v ekonomice, bude tím, co vystaví Greenspanovi konečný účet. Dnes je toto vidět naplno. Těžko se někdo může ze současného dění radovat; pouze ti, kdo všechno toto chápali už dávno a nebáli se to říkat, mohou nyní smutně konstatovat „já jsem to říkal“. Tento proud je zatím bohužel v ekonomii v menšině – většina si stále myslí, že trh má sám tendenci k sebedestrukci a centrální banka jej pouze pokaždé přichází zachraňovat. Berou to jako to dané, o čem se nediskutuje. Zde začíná intelektuální zkrat, který jim brání v pochopení skutečné příčiny. Tou není svobodný trh, ale právě to, že instituce jako centrální banka mu nedovolí být svobodným a neustále narušuje jeho koordinační mechanismy. Snad to nyní – za tuto obrovskou cenu – bude mnohým jasnější.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.