fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Jak je to doopravdy s těmi důchody?

0

Takřka všichni v dnešní době souhlasí s tím, že se bez penzijní reformyv blízké době zřejmě neobejdeme. Nejčastějším zdůvodněním, kterého se námdostává, je problém snižující se porodnosti a tedy pokles počtu přispěvovatelůdo současného pay-as-you-go systému. Navozuje to pocit, že nebýt toho, že serodí málo dětí, byl by tento systém zcela vyhovující. Premiér Paroubek se taknapříklad vyjádřil ve smyslu, že by bylo možno „útočit na jiné frontě“s pomocí propopulační politiky.

Tento přístup však zatemňuje skutečné problémy pay-as-you-gosystému. Tedy jeho provozování státní administrativou, nemožnost ovlivnitbudoucí důchod, morální hazard a další. Kdekdo by mohl namítnout, žev takto obecné rovině to zní hezky, ale ve skutečnosti by to nakonec anipro samotného občana výhodnější být nemuselo. Podívejme se proto na statistickéúdaje a ověřme, zda by byl opravdu systém soukromého spoření výhodnější.Samozřejmě musíme mít na paměti, že pracujeme s průměrnými veličinami avýsledné cifry tudíž není možno považovat za přesné – mohou nám však mnohénapovědět.

V roce 2003 byl průměrný věk odchodu do důchodu 61 leta průměrný věk dožití 75 let. Za těchto 14 let (opět průměrný) důchodce získalod státu přibližně 1 200 000 korun. Pokud budeme předpokládat, že nášdůchodce pracoval od 20 let, pak by mu k naspoření výše uvedené částkystačilo, aby si každý měsíc ze svého platu odložil 2 440 Kč. Bude-li sinavíc peníze ukládat na účet, jenž necháme úročit 2% ročně, pak dokonce postačí,aby měsíčně uspořil 1 570 korun.

Pro potřeby srovnání systému pay-as-you-go a náminavrhovaného (tedy veskrze soukromého a dobrovolného) bychom ale mělik této částce připočítat odvody za lidi nezaměstnané – tedy ty, kteřínemají možnost sami si spořit. V roce 2003 bylo 521 tisíc registrovanýchnezaměstnaných, kteří by tedy potřebovali měsíčně naspořit oněch 1 570 Kč,ale nemohli. Pokud tuto částku rozpočítáme mezi ty, kteří tak učinit mohou,dojdeme k číslu 160 Kč na pracujícího. Celkem jsme se tedy dostali načástku 1 730 Kč / měsíc.

A kolik platíme v současném systému? Při průměrné mzdě17 000 korun odvádí zaměstnavatel na sociálním pojištění do státní kasy4 420 Kč a zaměstnanec dalších 1 360 Kč. Dohromady to tedy činí5 780 korun měsíčně. Celá tato částka ale samozřejmě nejde na důchody, naty jde přibližně 50%. I tak je to ale pořád celých 2 890 Kč / měsíc.

Při odchodu do důchodu by ale člověk při takovýchto odvodechmohl mít naspořeno řádově o devadesát tisíc korun více, než dostane – a pokudopět připočítáme roční 2% úrok, pak dojdeme k hrozivé ztrátě osmi set tisíckorun. To je už zajímavá částka, která leccos o současném systému vypovídá. Ato už vůbec nehovoříme o morálním hazardu, který se objevuje vždy, když můžemecokoliv dostávat „z cizího“. Člověk tak bude mít tendenci méně pracovat (pročby se zbytečně dřel, vždyť je jedno kolik odvede státu, nakonec to nebude mítskoro žádný vliv) a odcházet do důchodu dříve, než by tomu bylo v případě,kdy by si musel (nebo možná spíše mohl) na svůj budoucí důchod sám uspořit.

Neefektivita a plýtvání státních úředníků spolus jejich nedostatečnými motivacemi ke zlepšení tohoto stavu stojí tedy každéhoprůměrného občana České republiky zhruba osm set tisíc korun – a to jenv oblasti důchodu! Radši si ani nepředstavovat, jaké jsou celkové ztrátyzpůsobené státními zaměstnanci. Třeba i těmi s dobrými úmysly.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..