Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Jak „neměřit“ diskriminaci

0

V Respektu 49/04 vyšel článek Marka Hudemy  Proč berou ženy méně s podtitulkem Pátrání po mzdové diskriminaci v Česku. Autor se zde mj. dovolává studie Štěpána Jurajdy (viz též toto shrnutí v Čj), jenž provedl rozklad mzdového rozdílu mezi muži a ženami a dospěl k závěru, že 1/3 mzdového rozdílu (v soukromém sektoru) připadá na vrub „segregaci žen do nízkopříjmových povolání, firem a skupin uvnitř firem“, zatímco zbylé 2/3 mzdového rozdílu nelze „objektivně“ vysvětlit (aspoň tedy na základě těch „objektivních“ kritérií, které Jurajda bral při své dekompozici v úvahu), a jsou podle něj „pravděpodobně“ zapříčiněny „platovou diskriminací“.

Z hlediska ekonomické teorie se výsledky této studie zdají být a priori podezřelé: kdyby totiž ženy – ač stejně produktivní jako muži  – pobíraly vskutku o 18 % menší mzdu za tutéž práci v důsledku diskriminace, jak naznačuje Jurajda,  pak by pro podnikatele bylo velmi výhodné preferovat podstatně levnější pracovní sílu žen před dražší pracovní silou mužů. Zaměstnávání žen by za těchto okolností bylo pro podnikatele vysoce lákavou  ziskovou příležitostí – a netřeba dodávat, že náležitě ostražití podnikatelé by takovouto příležitost sotva mohli přehlédnout. Mzdový rozdíl mezi muži a ženami by se díky tomuto konkurenčnímu procesu relativně rychle snižoval. Ve skutečnosti se ovšem nic takového neděje, takže bohužel nezbývá než konstatovat, že příčiny mzdového rozdílu je třeba primárně hledat někde jinde.

Když se blíže podíváme na Jurajdovu studii, mj. zjistíme, že při porovnávání  „lidského kapitálu“ zaměstnaných mužů a žen bral v úvahu jen věk a stupeň dosaženého formálního vzdělání. U absolventů VŠ jsou ovšem mzdy nejvíce rozptýlené a diferencované, přičemž velkou roli hraje konkrétní obor studia, který dotyčný absolvoval. Jak uvádějí kupř. Stephen Machin a Patrick A. Puhani, významnou část mzdového rozdílu u mužů a žen – absolventů VŠ lze „vysvětlit“ právě tím, že muži v porovnání s ženami preferují lukrativnější obory studia, takže studie, která při „rozkladu“ mzdového rozdílu nebere v úvahu obor studia, nadhodnocuje jeho „nevysvětlenou“ část.

Ještě závažnější „slabinou“ Jurajdovy studie je ovšem skutečnost, že nezohledňuje dopad mateřství a péče o děti na mzdu a pracovní kariéru mužů a žen. Narození dítěte v rodině má přitom výrazně asymetrický vliv na kariéru otce a matky: zatímco matka má tendenci přinejmenším dočasně svou kariéru „utlumit“, u otce je tomu leckdy přesně naopak. Tak např. Naomi Lopez v článku Free Market, Free Choices II: Smashing the Wage Gap and Glass Ceiling Myths udává, že bezdětné americké ženy mají téměř totožnou mzdu jako muži (pobírají v průměru o 2 % méně). K této otázce viz též Susan Harkness a Jane Waldfogel – The Family Gap in Pay: Evidence from Seven Industrialised Countries, popř. Arnaud Chevalier – Motivation, Expectations and the Gender Pay Gap for UK Graduates. Jestliže Jurajda tuto stránku věci zcela opomíjí, tak je jeho studii nutno brát s velkou rezervou.

Konečně, zajímavou otázkou je, zda porovnávat průměrné anebo mediánové mzdy mužů a žen. Tak např. v roce 2003 průměrné mzdy žen dosahovaly 74, 6 % průměrné mzdy mužů, zatímco  jejich mediánové mzdy činily 81, 4 % mediánových mezd mužů. Průměrné mzdy mužů jsou totiž nadsazeny ojedinělými velmi vysokými platy kupř. špičkových manažérů – v roce 2003 mělo 13, 1 % mužů mzdu vyšší než 30000,- Kč a 6, 3 % vyšší než 40000,- Kč, zatímco u žen tak tomu bylo u 4, 9 % resp. 2, 0 % (viz Mzdová diferenciace v roce 2003, s. 17).

Na závěr bych zdůraznil, že podobné „dekompozice“ mzdových rozdílů pochopitelně neměří „diskriminaci“, nýbrž tak maximálně si mohou klást za cíl zjistit, jaká část mzdového rozdílu připadá na autorem zvolené „proměnné“. Z povahy věci se tyto studie soustředí jen na ty individuální charakteristiky, které jsou relativně snadno „měřitelné“. Vlastnosti jako pracovní úsilí, motivace, spolehlivost, flexibilita, ochota spolupracovat, kreativita atd. sice velkou měrou přispívají k produktivitě jedince, avšak nedají se jednoduše, natožpak přesně změřit. Ostatně, podle této metody by Jurajda musel dospět k závěru, že pokud dva zaměstnanci stejného věku a stupně formálního vzdělání pobírají v dané firmě rozdílnou mzdu, ač oba zastávají „tutéž pracovní pozici“, pak je to důsledek diskriminace – přitom ve skutečnosti mohou docela dobře existovat výrazné rozdíly v osobním úsilí a produktivitě těchto dvou pracovníků, které se ovšem v agregovaných statistických údajích, z nichž Jurajda vycházel, samozřejmě neobjeví.

PS: Zajímavé by bylo konfrontovat Jurajdovu studii se závěry obsaženými v článku Františka Kally – Fakta ze statistiky. Ke mzdovému znevýhodnění žen, Práce a mzda 6/2003, s. 49 a násl. Kalla dospěl k závěru, že průměrný mzdový rozdíl mezi muži a ženami u jednoho a téhož zaměstnavatele na shodné profesi a tomtéž tarifním stupni činí 1, 6 % v neprospěch žen. Jinými slovy, Kalla tvrdí – na rozdíl od Jurajdy – že problémem není ani tak „porušování pravidla stejné mzdy za stejnou práci“ na úrovni jednotlivých firem, nýbrž to, že ženy v průměru vykonávají jiné a vesměs méně placené pracovní pozice než muži.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply