Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Jak politici nekouří a regulují

0

Návrh zákona, jenž má novelizovat takzvaný protikuřácký zákon, byl opět vrácen k projednání zdravotnímu a hospodářskému výboru Poslanecké sněmovny. Příčinou tohoto kroku je údajná nepřehlednost této novely, neboť k ní bylo předloženo celkem padesát pozměňovacích návrhů. Měli bychom se však ptát, jak tento stav vznikl. Proč tak dlouhá řada pozměňovacích návrhů?

Předkladatelé a zastánci zákona se sice schovávají za pojem „ochrana veřejného zdraví“, ale ve skutečnosti by bylo schválení zákona dalším, do velké míry zbytečným zásahem do práv majitelů restaurací. A nejen zbytečným, ale i těžko ospravedlnitelným. Zásah státu do svobody podnikání je totiž smysluplný jen tehdy, pokud je jeho cílem zabránit poškození jednoho jedince druhým. Pokud se ale někdo rozhodne dobrovolně využít služeb zakouřené restaurace, o poškození nemůže být ani řeč. Stejně tak si na poškození nemůže stěžovat boxer, který navlékne rukavice a vstoupí do ringu.

Změnit pravidlo 

Nesnažme se proto složitými způsoby zdůvodňovat oprávněnost direktivního zákazu. Taková cesta je – jak jsme viděli i při poslaneckém hlasování – velice složitá. Dobrou myšlenku, tedy snahu o existenci většího počtu nekuřáckých restaurací, totiž staví do protikladu k svobodě podnikání a nedotknutelnosti vlastnictví. Tím ji zbytečně předem diskredituje. Existují však i jiné přístupy, založené na poznatcích psychologie a behaviorální ekonomie. Ty by mohly vést k vyrovnání poměru kuřáckých a nekuřáckých restaurací, a přitom by v podstatě neomezily vlastnická práva majitelů restauračních zařízení.

Jedním ze zjištění behaviorálních ekonomů je, že lidé mají z jakýchsi psychologických příčin sklon upřednostňovat právě existující stav věcí – „status quo“. Status quo tak má tendenci přežívat i přesto, že jej spousta lidí nepovažuje za zcela žádoucí. V současné době je existujícím „standardním pravidlem“, že se v hospodách a restauracích kouří, není-li to jejich majiteli zakázáno. Což toto standardní pravidlo obrátit a zákonem stanovit, že je v restauračních zařízeních obecně zakázáno kouřit s výjimkou případů, kdy majitel ve své restauraci kouření výslovně povolí a viditelně ji označí jako kuřáckou?

Normální je… 

Tato změna by mohla vést k určitému zvratu v očekáváních: zatímco dnes je normální, že se v hospodách kouří, nyní by od určitého data byla hospoda automaticky nekuřácká. Pokud by se chtěl její majitel z toho standardního pravidla vyvázat, musel by podniknout aktivní kroky. Ty by si však hosté z řad nekuřáků mohli začít vykládat jako přímý útok proti sobě, vždyť po zavedení takového zákona by bylo normální v hospodách nekouřit!

Může se to zdát jako kosmetická úprava, nicméně v oblasti společenských věd je upřednostňování statu quo pozorováno dnes a denně. Bylo by tedy přinejmenším divné, kdyby to v tomto případě nefungovalo. Předpokladem úspěšnosti této změny však je, aby si nekuřáci změnu standardního pravidla uvědomili a jasně projevili své preference pro nekuřácké restaurace. Zde vidím nezastupitelnou roli protikuřáckých sdružení, aby po případném schválení výše nastíněné změny standardního pravidla šířila zprávu, že „normální je nekouřit“.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply