Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Jak se pozná opravdová reforma

0

Už je to nějaký ten pátek, co poslanci schválili reformu veřejných financí. Uvedli tak v život řadu změn, které jsou od té doby jedna po druhé probírány ze všech možných stran a úhlů. Je zřejmé, že každá změna veřejných financí sice někomu pomůže, ale také někomu uškodí. Politika je totiž, jak ekonomové říkají, hra s nulovým součtem. Když se méně vybere, musí se méně rozdat. Pokud chtějí politikové naopak více rozdat, musejí také více vybrat. Těžko lze tudíž výhodnost a úspěšnost jakékoliv reformy stavět na otázce, zda na ní všichni vydělají. To bychom nikdy nic nemohli změnit.

Dobrý ukazatel

Reformy veřejných financí mají však vesměs jeden cíl – zeštíhlit a zefektivnit státní správu. Je totiž dávno dokázáno, že člověk, který rozhoduje o svých vlastních penězích, se snaží použít je co nejefektivněji. Naproti tomu státní úředník nebo politik, který za peníze daňových poplatníků nakupuje zboží a služby pro druhé, zdaleka není tak opatrný a úsporný. Nemá totiž ty správné motivace. A právě na tomto zjištění stojí i takzvaný den daňové svobody, který si Češi připomněli 7. června.

Den daňové svobody je ukazatelem, jenž umožňuje v čase i prostoru srovnávat nenasytnost státní kasy, neboť naznačuje, jak dlouho musí průměrný občan dané země pracovat na pokrytí veřejných výdajů. Dozvídáme se tak například, že Slováci svou daňovou svobodu oslavili již 11. května, Němci 9. června.

Den daňové svobody však poslouží i jako ideální ukazatel úspěšnosti reforem. Reforma s cílem zefektivnit stát by totiž měla umístění dne daňové svobody v kalendáři ovlivnit hned dvěma způsoby. Štíhlejší stát by měl jednak méně vydat a potom také zrychlit hospodářský růst. Ať už tak či onak, den daňové svobody by to posunulo směrem k začátku roku. Loňská reforma veřejných financí v tomto ohledu moc velkou díru do světa neudělala. Den daňové svobody se sice z loňského 11. června posunul o čtyři dny k začátku měsíce, avšak reforma na tom zřejmě měla jen málo zásluh. O snižování výdajů nemůže být řeč, ty by v roce 2008 měly být přibližně o čtyřicet miliard vyšší než v loňském roce. Den daňové svobody jsme si připomněli o čtyři dny dříve jen proto, že hrubý domácí produkt rostl rychleji než výdaje. Ovšem připsání tohoto růstu reformě je přinejmenším problematické. Fiskální změny totiž vyvolávají reakci až s jistým nemalým zpožděním. Spolu s Českem se navíc k začátku roku posunulo i dalších devatenáct z celkem dvaceti osmi sledovaných zemí. A nevím nic o tom, že by všude došlo k reformě veřejných financí.

Uvidíme za rok

Počkejme si však, jak se projeví reformní změny v delším období. Třeba nám opravdu umožní růst rychleji než naši sousedé. Také je možné, že vstoupí v platnost další změny, jež buď sníží veřejné výdaje, nebo alespoň zpomalí jejich růst. Pokud se však den daňové svobody ani v příštím roce výrazně neposune v kalendáři směrem k začátku roku, nezbude než dát za pravdu kritikům reformního snažení současné vlády.

Reformy, které pouze přesouvají daňové břemeno z jedné skupiny obyvatel na druhou, totiž opravdu moc smyslu nedávají. Je potřeba snižovat výdaje. Je potřeba slavit den daňové svobody dříve.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply