Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Kdo snižuje nezaměstnanost?

0

Standardní formulkou v měsíčních tiskových zprávách ministerstva práce a sociálních věcí o nezaměstnanosti je vedle přiznaného vlivu hospodářského cyklu na mírně klesající nezaměstnanost zmiňován pozitivní vliv aktivní politiky zaměstnanosti. Ministerstvo přitvrzuje, dle tiskové zprávy z března 2005 stojí za březnovým zlepšením stavu choré ekonomiky výhradně tento lék: „zahájení většího počtu rekvalifikačních kurzů, které financují úřady práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, a národních projektů financovaných z prostředků Evropského sociálního fondů.“ Nezaměstnanost tedy klesá díky „nám“.

Snižuje se ale nezaměstnanost skutečně díky úředníkům?[1] Každý podíl má čitatele a jmenovatele, míra nezaměstnanosti je sledována jako podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle. Pokles míry nezaměstnanosti může být výsledkem poklesu počtu nezaměstnaných či růstem celkové pracovní síly. Např. údaje publikované MPSV mluví o podílu nezaměstnaných na celkové pracovní síle ke konci letošního března 8,8 %, přičemž úřady registrovaly 514 759 nezaměstnaných osob. O tři měsíce dříve se nezaměstnanost dostala na hodnotu 8,9 %, a to při nižším počtu registrovaných nezaměstnaných – 510 416 osob.

Otázka v nadpisu by neměl obsahovat „kdo“, ale „co“. Pokles míry nezaměstnanosti nebyl doprovázen poklesem počtu registrovaných nezaměstnaných, ten naopak v posledních čtvrtletích rostl, důležitým faktorem poklesu se stal příliv zahraničních pracovníků. Míra nezaměstnanosti bude přirozeně z titulu zaměstnávání cizinců „zalepujících“ díry ve struktuře tuzemské nabídky práce klesat. Dalším faktorem je hospodářský cyklus. Ekonomika, za níž je údaj o registrované nezaměstnanosti počítán, prožívá období dynamického růstu[2]. Namísto razantnějšího poklesu nezaměstnanosti jsme svědky skromného poklesu, potenciál ke snížení míry nezaměstnanosti tak využíván není.

Ale jak je to se vzývanými rekvalifikacemi? Dostupné počty o uchazečích po rekvalifikaci ukazují, že v roce 2005 ukončilo rekvalifikaci úspěšně 33 tisíc uchazečů, o rok dříve 39 tisíc. Na konci roku 2005 činil počet nezaměstnaných o 30 tisíc méně než o rok předtím, příliv cizinců činil přes 45 tisíc osob. Přivlastnit si v této situaci zásluhu na mírném poklesu nezaměstnanosti a dát pokles do souvislosti s rekvalifikačními kurzy je pouhý analytický zmetek, jenž přirozeně pasuje do předvolebních agitací politických stran[3].

Sterilnost pokusů dalšími regulacemi snížit nezaměstnanost, kterou regulacemi vláda napáchala, je ještě více tristní při pohledu na náklady těchto pokusů. Přihlédnem-li milosrdně pouze k výdajům na aktivní politiku zaměstnanosti, je odhalen více než dvojnásobný nárůst veřejných výdajů v roce 2006 (plán 7,7 miliard) oproti roku 2003 (3,8 miliard). Příčina nezaměstnanosti však není tak jednoduchá, aby mohla být řešena např. přeškolením či inflací veřejně prospěšných prací. Jednorázová opatření prostě nezaměstnanost nevyřeší, jde o systémový problém všeobjímající regulace – měny, nájmů, školství, atd.

Mezi klíčové faktory můžeme zařadit minimální mzdu. Stanovení minimální výše mzdy vyřazuje z trhu práce pracovníky, jejichž práce nemá pro zaměstnavatele hodnotu vyšší než zákonem určená cena práce. Jde především o nekvalifikované pracovníky. Realita? Z uchazečů o zaměstnání se základním vzděláním je 70 % takto vzdělaných osob nezaměstnáno dlouhodobě, tj. déle než 1 rok[4]. Ze strany zaměstnavatelů obtížně plnitelné zákonné podmínky k zaměstnávání pracovníků doplňuje k práci demotivující štědrý sociální systém, který se také podepisuje na neochotě pracovat. Důkazem budiž příliv zahraničních pracovníků na místa pro zaměstnance bez kvalifikace či s nízkou kvalifikací, o něž „Češi nemají zájem“.

A nakonec, ne dle významnosti, nepružný trh práce, nemožnost zaměstnavatele pružně reagovat na změnu podmínek, propouštět a najímat pracovníky. Tudíž, více než polovina osob, které úřady vedou jako nezaměstnané, jsou pracovníci nezaměstnaní dlouhodobě, v současných podmínkách velmi obtížně zaměstnatelní lidé. Neochota přiznat si skutečný stav věcí vede úředníky k dalším vynálezům. A výsledek? I přes neustálý růst veřejných výdajů na příslušné politiky počet nezaměstnaných výrazně neklesá. Firmy v prostředí rychlého růstu a tvorby pracovních míst často obtížně shánějí tuzemské pracovníky a volí zaměstnance ze zahraničí.

Ještě jeden fakt je nutno zmínit. Bez ohledu na pejorativní označení „černý“ si trh bude hledat svoji cestičku i přes omezující zákonodárství. Počet tzv. nelegálních pracovníků, tedy osob navzdory přílišné regulaci skutečně pracujících, je odhadován v řádech šestimístných čísel. Shrneme-li, problém registrované nezaměstnanosti je regulací vytvořen a nikoli řešen, půda pro další práci státních úředníků je k dispozici. Současná míra registrované nezaměstnanosti kolem 8-9 % ve velmi příznivých ekonomických podmínkách by se dala nazvat např. jako míra nezaměstnanosti obvyklá při dané míře regulace.


[1] Nejnovější komentář MPSV k vývoji registrované nezaměstnanosti dopsal na lékařský recepis účinných léků v boji s nezaměstnaností veřejně prospěšné prace, tedy dočasné pracovní příležitosti uměle vytvořené a financované z veřejných prostředků, které ubírají pracovní příležitosti firmám primárně se zabývajícím danou činností, typicky úklidem.

[2] Zde ponechme stranou příčiny růstu i problematiku kompilace údajů.

[3] Obzvláště v období působení sezónních vlivů zaměstnanosti v zemědělství a stavebnictví.

[4] Jejichž útočištěm může být např. černý trh práce.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply