Někteří podnikatelé v Evropě pochopili, že když budou na začátku tohoto roku zrušeny kvóty na dovoz textilu z Číny, mají šanci využít výhod mezinárodní dělby práce. Mnoho firem přitom už dávno předtím přesunulo části nebo celé výroby právě do Číny. Jiné se zaměřily na oblasti textilní výroby, které jsou technologicky náročnější. Každopádně, dokázaly z uvolnění obchodních bariér vytěžit. Jak nesmyslně pak působí strašení protekcionistů z nehorázně levného textilního zboží. Vydělávají na něm i evropské textilky.
Článek na FinWebu pak dojemně líčí jak je pro evropské podniky těžké úspět v Číně:
„Příčinou nízkého exportu EU na nejlidnatější světový trh je také stále nedostatečná liberalizace tamního hospodářství. Proto také unie ještě neudělila Číně status tržní ekonomiky, výhrady má zejména v oblasti dumpingu a dotací. Unijní export brzdí také přetrvávající silná ochrana vnitřního trhu a centrální systém rozhodování, netransparentní legislativa, nedostatečná ochrana duševního vlastnictví či náročné konkurenční prostředí, neboť čínský trh je atraktivní pro velké světové výrobce.“
Pokud je Čína tak strašně uzavřená a není možné proniknout na její trh, pak se obtížně vysvětluje fakt, že má obchodní deficity s většinou východoasijských ekonomik (a nejen s nimi) a nejsou to deficity zanedbatelné. Největší deficity obchodní bilance má Čína s Taiwanem, Koreou, Japonskem, Malajsií, Saudskou Arábií, Filipínami, Ruskem, Thajskem a Austrálií. Dílčí deficity těchto zemí jsou obdobné nebo i vyšší než ty, které mají evropské země s Čínou. Ono to bude spíš o špatném přístupu k podniknání evropských firem. Lenost učit se novým trhům, neflexibilita a možnost požádat stát o to, aby kdekoho chránil před konkurencí. I přesto tu jsou úspěšní podnikatelé, kteří zastávají jiné hodnoty a chtějí uspět vlastními silami. Dokázali v Číně prorazit (evropské automobilky, pivovary, už i finanční skupiny) a expandují. Dokázali se přizpůsobit tamním specifickým podmínkám, ke kterým patří složitá vyjednávání s byrokraty na různých úrovních, jazykové bariéry (obchodní jednání jsou vedena v čínštině), jiná kultura apod. Evropská Unie svým dnešním krokem deklarovala, že takové podnikatele nechce. Vyslala signál, že v Evropě jsou vítaní neschopní a neúspěšní podnikatelé, kteří plýtvají vzácnými zdroji. Je přinejmenším komické, když EU ještě „neudělila Číně status tržní ekonomiky“. EU svým každodenním konáním dává najevo, co si pod tímto statutem představuje.
