Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Kolik lidí bylo zavražděno vlastními vládami?

0

Jak stát plní svou údajně nezastupitelnou roli při ochraně života a majetku?

Rudolph J.  Rummel
University of Hawaii

Democida – vraždění páchané vládou (v dobách míru) 

Na celkový počet obětí democidy (jež zahrnuje genocidu a hromadné vraždění) v minulém století, který podle mých výpočtů čítá 174 milionů, se odkazovalo mnoho lidí z řad odborníků i novinářů. V současné době se snažím upozornit na skutečnost, že jsem musel svůj odhad podrobit závažnému přepracování, a to kvůli dvěma knihám: první z nich je Wild Swans: Two Daughters of China napsaná Jung Changovou, druhá Mao: the Unknown Story, jejímž autorem je také Jung Changová a její manžel Jon Halliday. Nyní jsem přesvědčen o tom, že Stalin – pokud jde o nesmyslné ukrutnosti – předčil Hitlera a Mao Ce-Tung zase předčil Stalina.

Od té doby, co jsem napsal knihu China’s Bloody Century, jsem byl toho názoru, že democida za vlády Mao Ce-Tunga zapříčínila:
ˇ během Občanské čínsko-japonské válka (1923–1949) 3 466 000 zavražděných
ˇ během období Čínské lidové republiky (1949–1987) 35 236 000 zavražděných

Někteří odborníci a analytici však toto číslo posunuli a dle jejich názoru se počet obětí democidy v Čínské lidové republice vyšplhal až na 60 – 70 milionů. Na otázku, proč je můj odhad v porovnání s odhadem jejich tak střídmý, jsem odpovídal, že nezahrnuje Velký hladomor, k němuž došlo v letech 1958-1961. Z mého studia zdrojů dostupných v angličtině jsem byl přesvědčen, že:

  1. hladomor způsobila Mao Ce-Tungova politika Velkého skoku vpřed, jejímž cílem bylo dostižení Západu v produkci železa a oceli;
  2. kolektivizace zemědělství, přinucení prakticky všech zemědělců k tomu, aby se vzdali své půdy, dobytka, strojů, nářadí o příbytků a začali žít v lidových komunách;
  3. nadsazené vykazování zemědělské produkce komun bylo zapříčiněné strachem z nesplnění stanovených kvót;
  4. z toho vyplývající přesvědčení vysoce postavených komunistických funkcionářů o přebytku vyprodukovaného jídla, a tím pádem také přesvědčení o možnosti exportovat, aniž by nastal hladomor
  5. některé zprávy z cest funkcionářů ovšem naznačovaly, že přeci jen zemědělci v některých oblastech hladem trpět mohou;
  6. následovalo vyslání vyšetřovací skupiny z Pekingu, který posléze informoval o masovém hladomoru;
  7. Čínská komunistická strana poté export potravin zastavila a začala dovážet vše potřebné k ukončení hladomoru.

A tak, ačkoliv jsem byl přesvědčen, že Maovy politiky byly za hladomor zodpovědně, věřil jsem, že byl oklamáván, a když na to nakonec přišel, Mao Ce-Tung politiku pozastavil a změnil své plány. Z tohoto důvodu jsem Velký hladomor nepovažoval za democidu. Někteří jej však započítali a já se domníval, že se jedná o ledabylé užití konceptů hromadného vraždění, genocidy a politicidy (koncept democida dnes v podstatě nikdo nepoužívá). Oni však měli pravdu a já se mýlil.

Po přečtení biografie Mao Ce-Tunga, jíž považuji za věrohodnou (pokládáte-li ji za spornou, prohlédněte si stovky rozhovorů Changové a Holidaye s komunistickými představiteli a bývalými vysoce postavenými funkcionáři a rozsáhlou bibliografii) mohu nyní říci: ano, politiky Mao Ce-Tunga zapříčinily hladomor. Věděl o něm od samého počátku. Byl mu ukradený! A to doslova. Aby mohl uhasit svou žízeň po světové moci, usiloval o získání ještě více potravin, ovšem sjezd Čínské komunistické strany, jehož se zúčastnilo na 7 000 nejvýše postavených členů, to nepřipustil.

Hladomor byl tudíž záměrný. A jakáže byla jeho cena na lidských životech? Dle mého odhadu umřelo hlady či na nemoci s ním spojené 27 milionů Číňanů. Odhady ostatních však sahaly až ke 40 milionům. Changová a Halliday se opírají o celkový počet 38 milionů a na základě zdrojů, z nichž vycházejí, toto číslo přijmu.

Musím tedy upravit celkový počet zavražděných, který má na celém světě na svědomí democida a který jsem uveřejnil na svém blogu, webových stránkách a v svých publikacích.

Počet obětí komunistické democidy před a po nástupu Mao Ce-Tunga se tak rovná (3 446 000 + 35 226 00 + 38 000 000 = 77 692 000) zaokrouhleně 77 milionům zavražděných. Tento počet obětí v Číně je již v souladu s odhadem ve výši 65 milionů, uvedeným v Černé knize komunismu, a s odhadem Changové a Hallidaye, jenž činí „hodně přes 70 milionů“.

Čína tak předčí Sovětský svaz, kde bylo v letech 1917–1987 zavražděno 61 911 000 lidí. Daleko za nimi pak je Hitler, který se v letech 1933–1945 postaral o vyhubení 20 946 000 lidí.

Rozměr krvavé vlády Mao Ce-Tunga si uvědomíme lépe, když počet jím zavražděných lidí srovnáme s 34 miliony obětí veškerých válek, k nimž došlo v letech 1900 až 1987 – včetně první a druhé světové války, války ve Vietnamu, války v Koreji a revolucí v Mexiku a Rusku. Sám Mao Ce-Tung tak ve srovnání s počtem obětí všech zmíněných válek zavraždil více než dvojnásobek.

Celkový počet lidí zavražděných vlastními vládami na celém světě v průběhu 20. století musí být také změněn. Můj odhad nyní činí 174 milionů obětí, přičemž komunistické režimy jsou odpovědné za 148 milionů z tohoto počtu. Srovnáme-li toto číslo s oběťmi válek, zjistíme, že komunisté souhrnně zavraždili 4x více lidí, než padlo ve válečných konfliktech, a v globálním měřítku se počet obětí democidy rovná šestinásobku válečných obětí.

Související studie viz.: http://www.hawaii.edu/powerkills
Nový web: http://www.joyphim.org
Blog o demokratickém míru: http://freedomspeace.blogspot.com/

Z anglického originálu přeložil Petr Havlík.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply