Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Konkurencí proti přehnanému zdražování elektřiny

0

Naše domácnosti obchází strašidlo zvané zdražování elektřiny. Daň zpřidané hodnoty má být zvýšena z pěti na dvaadvacet procent. Od roku1993 se sazby pro domácnosti každoročně zvyšují o 10 až 15 procent.Prosincovou koaliční dohodou se vládní strany zavázaly k ještěrychlejší „deregulaci“. Sami energetici tvrdí, že k dosažení cenodpovídajících nákladům by elektřina pro domácnost i měla podražit nadvojnásobek. Lze něco dělat proti tomu, aby narovnání cen neruinovalorodinné rozpočty?

Skutečnost je taková, že cena pro domácnosti je nižší nežnáklady. Kdykoli zapneme televizor nebo elektrický sporák, zenergetických podniků unikají peníze. Nízké ceny domácností musídotovat průmyslové podniky, pr o něž j e el ektř i na nes mí r ně drahá- dražší než v řadě zemí západní Evropy. Toto přerozdělování nemůžepokračovat do nekonečna, neboť růst spotřeby domácností (o 13,8procenta v roce 1995) značně převyšuje růst spotřeby v průmyslu (2,5procenta). Nemá smysl diskutovat o tom, jestli ceny pro domácnosti majívzrůst, či nikoli, ale má smysl usilovat o to, aby nevzrostly více, nežje nezbytně nutné. Je zde velké nebezpečí, že po administrativněprovedeném „narovnání cen“ bude elektřina zbytečně drahá pro všechny.

Nebezpečí má jméno regulace. Narovnání cen zatím pro většinupolitiků znamená to, že několik státních úředníků spočítá „reálné“ cenypro každou skupinu spotřebitelů. Ty budou odpovídat vynaloženýmnákladům plus přiměřenému zisku. Přitom odvětví zůstane zcelamonopolizováno, takže spotřebitelům nezbude než spoléhat se na to, žeregulátoři zcela nepodlehnoutlakům energetické lobby.

Tento systém existoval po dlouhá desetiletí ve Spojenýchstátech. Elektrárenské společnosti měly monopol na zásobování danéhoúzemí a státní regulátoři jim stanovili cenu tak, že pokryla všechnynáklady a zaručovala přiměřený zisk. Když monopol investoval dobře aměl nízké provozní náklady, vydělal. Když investoval špatně a mělvysoké provozní náklady, vydělal také. Nepřekvapuje, že náklady a snimi i ceny se pravidelně zvyšovaly. Došlo to tak daleko, že průměrnácena v USA je sedm centů za kWh, zatímco nezávislí výrobci budujícínové plynové elektrárny jsou schopni dodávat elektřinu za pouhých 4,5centu.

Tento rozpor byl neudržitelný. Naštěstí politikové nepodlehlipokušení administrativně snížit ceny, nýbrž přistoupili kdemonopolizaci celého odvětví. V USA převládl názor, že konkurence,která dává velkou moc do rukou spotřebitelů a nutí výrobce k neustálémusnižování nákladů, je mnohem účinnější cestou k levné energii nežvládou regulované monopoly. Podnikatelé idomácnosti v Kalifornii, NewYorku, Pensylvánii a dalších státech dostali možnost kupovat energii,od koho chtějí. Konkurence na trhu s elektřinou se prosadila mimo jinéi ve Velké Británii, Norsku, Švédsku či Argentině.

Chcemeli, aby „narovnání cen“ elektřiny nedopadl o pří li š tíživě na naše spotřebitele, pak nejvhodnějším opatřením je následovánítěchto zemí: odstranění monopolu ČEZ a krajských energetik a otevřenítrhu s elektřinou konkurenci. Ta nastaví ceny na nižší úroveň nežministerští úředníci. Důvodů pro to je několik. Zejména se dápředpokládat, že náklady na výrobu a rozvod elektřiny mohou být nižší,než jaké ukazují účetní výkazy energetických podniků. Tyto firmy nebylynikdy vystaveny konkurenčnímu tlaku, který by držel jejich náklady nauzdě. Přitom v Británii produktivita práce ve společnostech Power Gen aNational Power, které vznikly privatizací státního monopolu, stouplaběhem čtyř let od provedení deregulace o 48, respektive 74 procent!Tempo růstu mezd v naší energetice, značně převyšující ostatní odvětví,dobře ukazuje, že šetření není typi ckou vl ast nost í českýchenergetických podniků.

Rovněž otevření trhu mezinárodní konkurenci by mohlo učinit zderegulace cen mnohem méně dramatickou událost, než jakou se dnes zdá.Například v Polsku je elektřina levnější než u nás a tamní elektrárnymají přebytek kapacity, kterou by jistě rády uplatnily na českém trhu.Konkurenční prostředí také podpoří investice nezávislých výrobců doplynových zařízení na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, což jsoudnes nejlevnější zdroje energie.

Snaha regulátorů spočítat ty „správné“ ceny je předemodsouzena k neúspěchu. Pro ČEZ sotva bude vážnější problém vydupat sitakové ceny, které mu vyhovují. Konkurence bude stropem, který sepostará o to, že za energii nebude nikdo platit více, než je nezbytněnutné.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply