Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Krásný ztráty

0

Český Telecom žádá příspěvek na svou službu veřejnosti

Telekomunikační zákon, platný od letošního ledna, nařizuje poskytovat tzv. univerzální službu. Bude ji provozovat Český Telecom. Co to obnáší? Bezplatně a nepřetržitě provozovat tísňová čísla (policie, záchranná služba, hasiči), vydávat telefonní seznamy, poskytovat informace o číslech účastníků, provozovat veřejné telefonní automaty a cenově zvýhodňovat tělesně postižené. Takový soubor závazků vypadá velice bohulibě, navíc je v souladu se směrnicemi Evropské unie. Zákon ovšem také definuje tzv. prokazatelnou ztrátu, což je rozdíl mezi náklady a příjmy z univerzální služby (doslova se mluví o „ekonomicky ospravedlnitelných nákladech včetně přiměřeného zisku“). Pokud taková ztráta vznikne, pak by měla být uhrazena z fondu, do nějž přispějí všichni ostatní operátoři. A tady začíná problém.

Poslouchej a plať

Fond bude spravovat Český telekomunikační úřad, který má rovněž určit metodiku výpočtu prokazatelné ztráty a způsob vybírání prostředků do fondu (dosud se tak nestalo). Telecom tvrdí, že poskytování univerzální služby je pro něj ztrátové, takže je oproti nově vznikajícím soukromým operátorům znevýhodněn. Ale je tomu opravdu tak? Začněme nejjednodušším případem -– informacemi o telefonních číslech. Každý ví, že se je lze dozvědět na lince 1180. Už méně je však známo, že každá, byť jen započatá minuta ho stojí 5,60 Kč. Informace o mezinárodních číslech na lince 1181 stojí dokonce 6,20 Kč. Téměř vždy ovšem zaplatíte dvě minuty hovoru: v Telecomu totiž zavedli oznamování čísel pomocí „umělého“ hlasu, což každý telefonát prodlouží o 35–40 vteřin. Abyste se vešli do jedné minuty, máte pouze něco málo přes 20 vteřin na vyhrknutí dotazu a domluvu s operátorkou. I kdybychom značně nadsadili náklady hovoru z jakéhokoli místa v ČR do zákaznického centra Telecomu, půjde maximálně o 1,60 Kč za minutu. Cokoli nad tuto částku slouží k tomu, aby Telecom zaplatil operátory a potřebný software. Není těžké odhadnout, že o žádnou ztrátovou službu nejde. Podívejme se nyní na telefonní seznam. Je samozřejmě otázka, proč by vůbec měl existovat seznam pro pevné linky, když neexistuje pro mobilní telefony. Pokud ho budou zákazníci vyžadovat, pak by ho operátoři vydávali i bez nařízení státu. Pokud cítí jeho potřebu politici, proč nevypíší na vydávání seznamu soutěž? Veřejnost by se alespoň dozvěděla, jaké jsou opravdu náklady této služby.

Čekej tiše

V případě tělesně postižených občanů se jedná opět o politické rozhodnutí. Není pochyb, že jde o znevýhodněnou skupinu zákazníků, kteří mají sníženou možnost vydělávat si na živobytí a zároveň více potřebují telefon. Tržní systém ale dává menšinovým zákaznickým skupinám větší šance než monopol: rozvrstvení konkurenčních nabídek nabízí více možností a výhodnější podmínky než paušální sleva od monopolisty. A obdobně jako v případě telefonních seznamů platí, že přímá dotace pro tělesně postižené by byla mnohem lepší než sleva na telefon. Pokud jde o telefonní automaty, sám Telecom několikrát prohlásil, že bude instalovat pouze ty, jež pro něj nebudou ztrátové. Tak jaképak náklady univerzální služby? A konečně je zde povinnost připojit každého, kdo o to požádá, k veřejné telefonní síti za regulovanou cenu. Teoreticky by měl Telecom zavést linku i příslovečné „babičce z Orlických hor“, která žije na samotě několik kilometrů od nejbližšího telefonního vedení. Zkuste ale takovou žádost vznést. (Nechme teď stranou, jestli má smysl uzákonit jakési univerzální lidské „právo na připojení“. Samozřejmě nemá.) Kam se daly zavést linky levně, tam už je Telecom zavedl. O další se postarala trojice mobilních operátorů pokrývající 99 procent území. Poptávka po pevných stanicích proto Telecomu už nějaký čas neroste, nicméně stále eviduje pár desítek tisíc starých žádostí. Ale protože by jejich vyřízení bylo příliš nákladné, zaplatí raději pokutu za nesplnění privatizační smlouvy. Ve většině případů tedy Telecom na univerzální službě neprodělává, ba dokonce vydělává. Rozhodně nelze ospravedlnit žádné platby do fondu na hrazení ztrát, protože ztráty prostě neexistují (což ovšem neznamená, že by státní úředníci s pomocí Telecomu nemohli nějaké „ospravedlnitelné náklady“ vyčíslit). Pokud tedy bude takový fond v budoucnu zřízen, nepůjde o nic jiného než o čistě vynucený transfer peněz od nezávislých operátorů směrem k Telecomu. Jediným důsledkem budou dražší služby.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply