Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Kvantitativně se uvolněme …

0

A to má skomírající americké ekonomicepomoci, ačkoli toho dosud schopno nebylo. Že americká ekonomika není v dobrékondici, přestože se kvantitativně uvolňuje již nějaký ten pátek, Bernanke sámpřiznává poznámkou o vysoké nezaměstnanosti. A že stav nezaměstnanosti je varovnýmprstem, neboť právě nezaměstnanost je skutečným barometrem stavu ekonomiky,oproti glorifikovanému HDP. V čem je problém?

Současný přístup k analýzeekonomik totiž naneštěstí setrvává na poznatku, že spotřební výdaje jsou nejenspotřebním výdajem, ale zároveň výdajem (poptávkou) po výrobních faktorech,mezivstupech, které k výrobě daného statku slouží, což poté logickypřisuzuje spotřebě výsadní postavení mezi veškerými toky. Jenže tak tomu v realitěbohužel není, spotřební výdaj nemůže být zároveň spotřebním a zároveň výrobnímvýdajem. S nákupem spotřebního statku nekupuji lidskou práci, ta již byla v minulostinakoupena podnikatelem, ani nekupuji „budoucí práci“, to opět musí udělatpodnikatel.

A tento podnikatel může usoudit,že jí nekoupí, na základě vlastních očekávání, tranzitivity impulsů typušrotovného, na základě nejistot a kratšího investičního horizontu či pro nejistécenové vyhlídky. Nákup spotřebního statku tedy není s nákupem výrobníhofaktoru automaticky propojen, tento koncept „odvozenosti“ selhává, což jezřejmé v současné situaci (rostoucího HDP a přinejlepším stagnujícínezaměstnanosti) více než kdy jindy. Peter Schiff na svém blogu reagoval napoznámky o „oživení bez klesající nezaměstnanosti“ trefnou glosou: „Pročneklesá nezaměstnanost při růstu HDP? Protože to není oživení.“

A co tedy s cenami? I cenovéindexy, kterými je cenová inflace vyjadřována jsou pouze částí pravdy. CPI je jakjinak než „spotřebou“, i měnové politice totiž vládne výše uvedená logika dominancespotřební výdajů. Spotřební ceny přirozeně nejsou jedinými cenamiv ekonomice, a nelze ex ante určit, které ceny budou „tiskařským strojem“ovlivněny jako první. Spotřební ceny to však vysoce pravděpodobně nebudou,neboť ty stojí až na úplném konci celého řetězce aktivit seřazených od výrobyke spotřebě, přičemž většina aktivit má charakter výrobní.

Howard Ruff na kitco.com krátkouglosou vystihuje situaci. Ačkoli inflace „není vidět“ v očích centrálníchbank, již začala v komoditních cenách. Namátkou z Ruffova seznamucenových nárůstů: cukr 24 %, ječmen 32 %, bavlna 40 %, apod. Kdy inflace plnědopadne na ceny spotřební? Těžko říci, ale díky harmonickému propojenívýrobních činností čeká (nejen) americkou ekonomiku cenový šok ve spotřebníchcenách.

Mimochodem měřítkem (inflačních) obavje obvykle cena zlata, a ta za poslední dva měsíce vzrostla o 12,5% , meziročně o téměř 30%, i když vyloučíme Bernankeho poslední verbálnídolarový „put“, který zlato oslabil o necelé procento. A proto můžeme zakončitslovy komoditního nadšence Jima Rogerse: „Investujte do inflace, je to jedinávěc, která roste.“

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply