Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Lidské orgány jako věci vyloučené z právního obchodu

0

Náboženské představy či morálnídůvody nedovolovaly starým Římanům ani pomyslet na to, že by sepředmětem obchodu mohly stát chrámy a modlitebny nebo pohřebiště aměstské hradby. Právo učinilo tyto věci věcmi extrakomerciálními. Jistěto mělo své důsledky pro každodenní jednání obyvatel římského státu,které ovšem nebyly nijak fatální.

Co na to ekonomie?

V soudobém právu všech civilizovaných národů rovněž najdeme věci,které jsou z různých důvodů vyňaty z právního obchodu. Předmětemobčanskoprávních vztahů tak nemohou být například lidské orgány (srov.Švestka a kol., Komentář k občanskému zákoníku. 9. vydání, 2004, str.401 a § 28 „transplantačního zákona“). Ačkoli taková úprava už fatálnínásledky mít může (a má), racionální argumenty pro její zavedení(zachování) jsou předkládány zřídka, alespoň v právu. V důvodové zprávěk novému občanskému zákoníku nejsou důvody pro vyloučení lidskýchorgánů z právního obchodu uvedeny vůbec. Tuším, že se tak nějak rozumísamo sebou, že „prodávat orgány přece nejde“.

Ekonomie jako věda o lidském jednání, jeho motivacích a důsledcíchnám ale může ukázat, že uvedená právní regulace, ač vedenapravděpodobně dobrými úmysly, má nezamýšlené důsledky, které drtivávětšina lidí bude považovat za nežádoucí. Z hlediska ekonomie neznamenávyloučení věci z právního obchodu nic jiného než stanovení cenovéhostropu obdobně jako třeba u regulace nájemného.

Rozdíl spočívá pouze v tom, že v prvním případě je cena stanovena nanule, v druhém nikoli. Důsledky jsou obdobné. Při stanovení maximálníceny pod rovnovážnou cenou nedojde k vyčištění trhu a poptávanémnožství převýší nabízené množství. Objevují se zde kupující, kteřínemohou nakoupit, ačkoli by tak rádi učinili. Mezní nabízející z trhuodcházejí. V případě regulace nájemného je důsledkem méně dostupnébydlení. Není-li trhu s orgány, dejme tomu s ledvinami, jsou zde lidé,kteří potřebují transplantaci ledviny, ale množství nabízených ledvinnení schopno poptávku uspokojit. Jsou-li stanoveny maximální ceny, jetřeba se uchýlit k alternativním alokačním mechanismům. Před dvacetilety se stály fronty na banány, stejná fronta existuje i u ledvin -tzv. waiting list. Problém je, že na čekací listině může být člověk takdlouho, až bude pozdě.

Objevuje se navíc černý trh se všemi svými negativními důsledky:nižší kvalita, obtížně překonatelná asymetrie informací, prémie zariziko, nemožnost „reklamace“, mafiánské praktiky apod.

Trh s orgány – A proč ne?

Zdrojem orgánů pro transplantace jsou jednak orgány zemřelých dárcůa jednak dárců žijících. Jednou z možností, jak zvýšit množstvídostupných orgánů, je stanovit jako default rule předpokládaný souhlaspacienta s posmrtným odběrem orgánů, jak činí i český transplantačnízákon.

U žijících dárců existuje toliko jedna právem dovolená motivace proposkytnutí jednoho z párových orgánů: altruismus. Altruistické vazbyjsou silnější mezi členy rodiny. Navíc je orgán od příbuznéhoz lékařského hlediska preferovanou variantou. Není proto překvapením,že žijícími dárci orgánů jsou nejčastěji příbuzní pacienta. Jak aleukazuje sama existence čekací listiny, orgánů je prostě málo.

Povolení trhu s orgány by se mohlo týkat jednak zemřelých dárců,jednak žijících dárců, aby nabídka byla co nejširší. U zemřelých bypřicházela v úvahu možnost kompenzace za poskytnutí orgánů v případěsmrti třeba na účet pozůstalých. Ať tak či onak, našli by se lidé,kteří by jinak orgány z čistého altruismu neposkytli, alefinanční kompenzace by je přiměla změnit postoj. Výsledkem by bylavyšší nabídka, cenový mechanismus by eliminoval převis poptávky.V praxi by to znamenalo konec čekacích listin a méně předčasnězemřelých. Rovněž pokusy o krajní řešení, které mnozí, zejména v méněrozvinutých zemích, spatřují v černém trhu, by ztratilo svéopodstatnění.

Nutno dodat, že navržené řešení je pouze obecné – neumím od zelenéhostolu vymyslet trh. Na dané téma probíhají vášnivé diskuse, a to jakmezi ekonomy tak samotnými lékaři. Kritici poukazují na problémy„nepříznivého výběru“, efektu vytěsňování a možné etické problémy. Oněkterých z nich píše Pavel Chalupníček, takže nemá smysl zde diskusi reprodukovat. Zajímavé jsou k daným tématům posty Garyho Beckera a Richarda Posnera (zde, zde a zde). Problematikou se intenzivně zabývá také třeba Richard Epstein, na LEblogu již citovaný v jiných souvislostech.

V zemi ajatoláhů…

Pro čtenáře LEblogu bude zajímavější upozornit na jedinou zemi nasvětě, kde je v rámci přísných státních regulací povolen trh s orgány.Onou zemí je Írán, který v roce 1988 zavedl náhrady za darování orgánů žijícím dárcům, kteří nejsou příbuznými pacienta. Po jedenácti letech fungování systému se v Íránu podařilo eliminovat „čekací listinu“, pokud jde o transplantaci ledvin.

Jestliže není nalezen vhodný biologický dárce a do šesti měsíců (toplatí jen pro některá zařízení) není nalezen ani vhodný zemřelý dárceorgánů, pak se hledá mezi potenciálními „prodejci“. Kompenzace zaposkytnutí orgánu pochází jednak od vlády, jednak od příjemcesamotného. Pokud si to pacient nemůže dovolit, otevírá se prostor procharitativní společnosti, které částku uhradí. O zajištění řádnéhoprůběhu „transakce“ mezi „prodejcem“ a „kupujícím“, včetně koordinaces lékařským zařízením, se stará nezisková organizace, jejímižzaměstnanci jsou dobrovolníci (často pacienti), u nichž nehraje velkouroli ziskový motiv, ale snaha pomáhat bližním v obdobné situaci.

Vedle možnosti regulovaného trhu s orgány existuje od roku 2000varianta přijmout orgán od zemřelého dárce. Ukazuje se, že obě možnostimohou existovat vedle sebe. Obdobně se ukázalo, že možnost nechat sizaplatit za poskytnutí orgánu s sebou nepřináší vytěsnění altruistických motivů u žijících dárců. Detailnější rozbor íránského systému přináší nová studie Benjamina Hippena psaná pro CATO Institute.

Závěr

Samozřejmě i íránský systém má své problémy a spolehlivostempirických zjištění je v některých případech sporná. Krom tohoargumentovat ve prospěch trhu s orgány příkladem země, která se netěšízrovna dvakrát velkému mezinárodnímu renomé a dobré hospodářskésituaci, je pro autora možným handicapem. Nicméně ekonomie jasněukazuje na nezamýšlené důsledky některých regulací. Vyloučení orgánůz právního obchodu má pak ty nejničivější důsledky – zbytečně zmařenéživoty. Situace, kdy umírají lidé jen proto, že se na ně „nedostalo“,je závažná. Proto je třeba hledat nestandardní řešení. Pro nalezeníoptimálních podmínek fungování trhu s orgány je nutné odhodit předsudkya dovolit experimentování, dovolit podnikatelské objevování na mnoharozhraních. Pak je možné diskutovat o vhodných doplněních systému oněkteré regulace. Je ale chybou říci hned na začátku, že „tudy cestanevede“, tedy vyloučit orgány z právního obchodu.

P.S. Po dopsání článku jsem zjistil, že tématu se v českém jazycepřed lety věnoval Matěj Šuster, takže by nebylo fér jej opomenout.Článek lze nalézt zde.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply