Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Nejlepší český trh a jak ho stát ničí

0

Počet rychlých připojení k internetu v Česku přednedávnem přesáhl jeden milion a dál dramaticky roste. V telekomunikační branži dnes jde o trh rozhodně nejrychleji rostoucí. Regulátoři v čele s Evropskou komisí si lámou hlavu, nakolik tomuto trhu vládnou bývalé telekomunikační monopoly, v českém případě Telefónica O2, a jak tyto firmy přimět, aby do svých sítí vpouštěly malé konkurenty. Ve skutečnosti je český trh s rychlým internetem naprosto konkurenční. I pro regulátory může být překvapením, jaký tržní podíl už zaujímají technologie Wi-Fi (jedno z bezdrátových připojení „vzduchem“) a kabelové televize. Jestli tento trh něco ohrožuje, pak jsou to zásahy státu a obcí. Třeba móda velkých radnic nabízet voličům připojení pomocí Wi-Fi „zdarma“, tedy za obecní peníze.

Telefónica je taková internetová Coca-Cola

Na českém trhu dnes asi 40 procent rychlých připojení k internetu nabízí Telefónica. To je zhruba postavení, jaké má ve světě Coca-Cola na trhu nealkoholických nápojů. Následuje technologie Wi-Fi s asi 30 procenty trhu, po ní následují velké kabelové televize (UPC spojující se s Karnevalem). Významnou část tvoří také připojení přes mobil, nabízené operátorem T-Mobile a Vodafone. Takový trh rozhodně nevyžaduje speciální regulace. Čeští regulátoři však dnes zkoumají, zda v oblasti rychlého připojení pomocí technologie ADSL existuje dostatečná konkurence pro Telefóniku. Je to notný paradox: i evropské směrnice mají oficiálně sloužit k tomu, aby se hledaly tzv. relevantní trhy produktů považovaných zákazníky za zaměnitelné, bez ohledu na technologii. Různé druhy připojení k internetu zaměnitelné jsou – nejlepším důkazem je reálné chování zákazníků. Kdyby se ovšem zjistilo, že některý trh je konkurenční, pak na něm není možné uplatnit žádný zákrok státu, a to není v zájmu ani regulačních úředníků, ani menších firem těžících z regulací.

Regulátor se snaží. Kvůli 5 % trhu…

V posledních třech letech prožívá u nás „rychlý internet“ dramatický rozvoj a z dostupných dat lze vyvodit několik závěrů. Za prvé, na trhu postupně roste podíl technologie ADSL. Drtivá většina – 80 až 90 procent – těchto přípojek patří Telefónice. Dá se to říci také obráceně, z kompletního trhu veškerých možných „rychlých připojení“, který dnes tvoří asi 1,1 miliónu přípojek, jen asi 40 až 50 tisíc přípojek připadá na tzv. alternativní poskytovatele ADSL, kteří využívají sítí Telefóniky. Kdyby se zrušila dnes existující regulace této technologie (to znamená, že Český telekomunikační úřad by přestal regulovat ceny, za něž Telefónica vpouští do svých sítí malé konkurenty), v maximálním případě by se to týkalo necelých pěti procent přípojek. U nich by přitom velmi pravděpodobně byly tytéž služby dál nabízeny přímo Telefónikou. Je to skutečně tak: většina regulací „rychlého internetu“ existuje kvůli tomuto nepatrnému zlomku trhu. Oficiálně se to vysvětluje ochranou zákazníků. Ve skutečnosti jde spíš o ochranu malých konkurentů, kteří nemají vlastní infrastrukturu.

 Ztracený ráj mobilní konkurence

Ještě před pár lety představovali hlavní konkurenci tehdejšímu Telecomu mobilní operátoři. Poněkud paradoxně to byl především tehdejší Eurotel, dceřiná společnost Telecomu, přicházející s technologií známou pod zkratkou CDMA. Dnes podíl mobilních operátorů postupně klesá, vytlačují je kabelové televize nebo bezdrátové připojení Wi-Fi. Proč? Technologie CDMA měla smůlu. Eurotel ji nabízel v dobách, kdy jeho obchodní politika byla víceméně nezávislá; svým způsobem to byl „trucpodnik“ proti vůli Telecomu. V roce 2004 však Telecom svou dceřinou firmu plně ovládl a z nadějné technologie se stalo nechtěné dítě, jehož rozvoj se zcela záměrně zastavil. Služba se prakticky nerozvíjí, oblast pokrytí se nerozšiřuje a rychlost připojení nezvyšuje. Dnes nemůže cenou ani kvalitou konkurovat „rychlému internetu“ od Telefóniky. Případ s technologií mobilů „třetí generace“ UMTS je zcela jiný. Vlády a regulátoři ji od počátku protežovali coby hudbu budoucnosti. V praxi se však ukázalo, že je mimořádně nákladná, oproti konkurenčním technologiím nepřinášela nic podstatně nového, takže její spuštění se několikrát odložilo. Zákazníci o ni nikdy neprojevili větší zájem, a to v žádné zemi, kde byla spuštěna, včetně Česka. To, že v současnosti UMTS vůbec existuje, není důsledkem poptávky, ale tuhých regulačních pravidel, podle nichž vlastníci licencí na mobily „třetí generace“ nemohou svou síť využít pro něco jiného. 

Wi-Fi nereguluje nikdo. Jenže pak přišly radnice

Byly to až kabelové televize, které donutily tehdejší Telecom, aby vzal „rychlý internet“ vážně. Od chvíle, kdy začalo přibývat přípojek od bývalého monopolu, rozvoj „kabelových“ připojení se zpomalil. Kdo dnes šlape Telefónice na paty, jsou bezdrátové sítě používající technologii Wi-Fi. Jak vidno, na trhu i přes různé regulace, které odrazují firmy od investování, existuje chuť a vůle ke stavbě vlastní infrastruktury. Stačí k tomu i jen minimální prostor. Sítě Wi-Fi fungují na nelicencovaných pásmech a neplatí pro ně žádné povinnosti, například ohledně přístupu jiných firem do téže sítě. Jejich rozvoj je pěknou ukázkou, že regulátoři nikdy nemohou správně předpovědět, kterou technologii si nakonec zákazníci vyberou. A jak neefektivní je dnešní centrální plánování při rozdělování elektromagnetického spektra, když tak malá část vyčleněná pro potřeby nelicencovaných užití dokáže přinést tolik muziky – pokud do ní nikdo nezasahuje shůry. Bohužel právě teď začaly do ní zasahovat obce. Praha 5 a Praha 8 postavily z obecních peněz vlastní Wi-Fi sítě „zdarma“, plánuje se i výstavba celopražské sítě. Těmito zásahy lze komunitní a soukromé sítě zlikvidovat – jak se to ostatně na Praze 5 i Praze 8 už stalo. Dnes existuje asi 800 poskytovatelů Wi-Fi ve více než pěti tisících obcích. Bohužel se zatím nedokázali zorganizovat do jednotného odporu proti radničním zásahům.

Dobrá zpráva z trhu. A jedna špatná

Dobrá zpráva o českém rychlém internetu zní, že regulátoři nevědí vše a nemohou být všude, proto si mnoha věcí na trhu nevšimnou a zaplaťpánbůh je neregulují. Špatná zpráva zní, že toto období klidu netrvá nikdy dlouho. Ke škodě zákazníků, v jejichž jménu jsou regulace zaváděny.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply