Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Někdo ve volbách zvítězil?

0

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny prezentuje ČSSD jako svévítězství, které legitimuje jakékoliv kroky budoucí levicové vlády. Nicnení vzdálenějšího od pravdy, a to i kdyby se sociální demokraciekonečně přiznala k příbuzenskému vztahu ke komunistům a přijala zavlastní jejich hlasy. Nadpoloviční většina 111 mandátů pro tandem ČSSDa KSČM byla získána na základě pouhých 48,71 % odevzdaných hlasů. Jednáse o „kouzlo“ volebního systému provedené na úkor politických stran,které nepřekonaly pětiprocentní hranici. Rudé mandáty vypadají na prvnípohled impozantně, ale z hlediska počtu hlasů, které zastupují, se věcimají úplně jinak. ČSSD obdržela 1.440.279 a KSČM 882.653 hlasů, cožznamená, že se pro levici rozhodlo 17,51%, resp. 10,73 %, dohromady28,24% z celkového počtu 8.264.484 voličů. Vzhledem k tomu, že2.445.074 (hlasy pro ODS, Koalici a „malé“ strany) lidí ČSSD a KSČMnevolilo, nestojí zřejmě o jejich recepty na řízení společnosti. Celkem3.496.478 voličů, kteří se nezúčastnili voleb řeklo současnýmpolitikům: „Nechte nás být“. V žádném případě nelze tvrdit, že 28,24%voličů má oprávnění rozhodovat o životě všech ostatních obyvatel. Proinformaci, Česko mělo podle Českého statistického úřadu k 1.3.200110.292.933 obyvatel.. A to pominu úvahy o tom, zda je přípustnékomandování i jedinému člověku (vzpomeňme na Markétu Regecovou atovárnu Philips v Hranicích na Moravě), byť by to mělo být ku prospěchutisícovky dalších i paradoxní oprávnění volit u těch, co neplatí daně,nepřispívají na chod státu a přitom o něm rozhodují.

Nevidím proto jiné řešení než provést ve společnosti rozdělenípovinností podle požadovaných práv. Došlo by tím k naplňování čl. 6Ústavy české republiky, který říká: „Politická rozhodnutí vycházejí zvůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbáochrany menšin“. Z předchozího textu plyne, že politická většina vČesku stejně neexistuje. Řečeno parafrází komunistického hesla: „Aťplatí bohatí“, tak teď: „Ať platí ti, co něco chtějí“, nebo také: „Kdonic nechce, nic nemusí státu dát“. Bylo by na obratnosti opozičníchstran, jak velký prostor pro svobodné rozhodování dokáží svým voličůmzajistit. Mohlo by se začít u koncesionářských poplatků České televize(signál si může klidně zakódovat), „příspěvků“ na chod úřadu ombudsmanaa politických stran. Pokračovat lze přes nucené „pojištění“ (zájezdů,bankovních vkladů, účasti na kapitálovém trhu), podpory vnezaměstnanosti, nemocenské a sociální dávky, tzv. propupulačníopatření (dětské přídavky, porodné), důchody (stát má při odpovědnémhospodaření dostatek majetku, aby vyplácel současné seniory). Vrcholemby se stala možnost daňově vystoupit z různých dotačních programů(zemědělství, hutnictví, hornictví, železnice, kultury, školství,exportu, podpory hypoték, penzijního a stavebního spoření).

Levice by měla přestat hýkat blahem nad volebními výsledky a uvědomitsi, že má mandát uplatňovat své výmysly pouze vůči svým fanouškům.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply