Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Nestrašme se globalizací

0

Nestrašme se globalizací, obávejme se přeregulované ekonomiky

Globalizace a „nespoutaný kapitalismus“ vyvolávají silné emoce.Nelze se divit. Mnoho lidí přichází dlouhodobě o práci, dalšíobjektivně pociťují, že jejich postavení ve společnosti se spíšezhoršilo. Čím to je? Nedávná doba byla ve znamení odstraňováníostnatých drátů a překážek v pohybu lidí i zboží. Je to špatně? Určitěne. Ačkoli to možná není v intelektuálních kruzích oblíbené téma, díky kapitalismu je s výjimkou Afriky chudoba ve světě na ústupu.

Proč může být přizpůsobení se globalizaci obtížné

Evropané si vzhledem k přílivu levné a kvalitní asijské produkcemohou dovolit příjemnější život než dříve a z makroekonomického pohleduje díky tomu v Evropě nízká inflace. Současně však je nevýhodná pozicelidí v přeregulovaných ekonomikách příčinou, proč je pro milionyEvropanů přizpůsobení se celosvětovým změnám tak nesnadné. Vládníregulace, které byly alespoň částečně „vyladěny“ pro určitý stavekonomiky, nekonají v nových podmínkách dobrou službu. Lidé jsouchráněni pracovní legislativou před možností opět získat dobré čijakékoliv místo a další nařízení dělají živnostenské podnikání častodžunglí a dobrodružstvím pro odvážné. Lidé, kteří přijdou o práci kvůlipřesunu produkce dál na východ, pak jsou skutečně v nezáviděníhodnésituaci. Příčinou jejich potíží však nejsou ani příliš nízké cenyspotřebního zboží vyráběného v Číně, ani kapitalismus, ale vlády anejrůznější netržní regulace.

Pro- nebo protitržní reformy?

Pochybnosti nad současnými reformami v České republice i jindeve světě lze sice s Petrem Robejškem sdílet, jeho závěry však již spíšenikoli (Zachraňte kapitalismus, NP, 14.4.2007 – pozn. redakce).Myšlenka nejnovějších daňových reforem vychází z principu, že nejsnazšíje maximalizovat vládní příjmy útokem na ty, kteří se mohou nejméněbránit. Lidé se stěhují přes státní hranice obtížněji než kapitál. Vesnižování firemních daní jsou proto vlády nuceny si vzájemněkonkurovat, naproti tomu daně z osobních příjmů a spotřeby mohou býtponechány vysoko nebo dokonce dále zvyšovány. Názor jejich poddanýchpřitom nemusí vládce (i v demokratických režimech) příliš zajímat. Provětšinu z nich jsou totiž náklady úniku, tj. náklady vyplývající zpřestěhování, příliš vysoké. Lidé jsou zavřeni v pasti národních (ajazykových) států, po posílení jejichž významu Robejšek však nepřímovolá.

Pobídky globálním firmám v podobě nižších daní vytvoří dojem,že politici se „starají o ekonomiku“ a přinesou jim prospěch vevolbách. Ostatní lidé však prostřednictvím vyšších daní musí za tutovládní politiku zaplatit účet. Firmy místní i celosvětové, které navládní podporu z nejrůznějšího důvodu nedosáhly, jsou pak znevýhodněny.Musí konkurovat v nerovných podmínkách vytvořených vládou. Z danísubvencované projekty zvyšují poptávku po práci. To je dobře prozaměstnance. Pro podnikatele, kteří se netěší stejným privilegiím jakozvýhodněné projekty, to může být ale velmi nepříjemné a mohou mítpotíže získat zaměstnance, přeplácené touto netržní konkurencí, a můžeto znamenat nutnost v soutěži o pracovníky platit zaměstnancům vyššímzdy nebo je nemusí získat vůbec. Jsou-li touto situací střední firmyproti velkým znevýhodněny, pak pro malé rodinné podniky může být tatovládní „podpora ekonomiky“ přímo likvidační.

Kdo není s námi, není proti nám

Naštěstí nemusíme obstát proti Robejškovým „hladovým“Asiatům. Díky mezinárodnímu obchodu můžeme obstát společně. Ti „Asiaté“navíc zdaleka již nejsou tak „hladoví“ jako dříve. V Číně od roku 1990poklesl počet lidí žijících v extrémní chudobě o 300 milionů. Mělo bynás tedy zajímat více jak prostřednictvím mezinárodní dělby práce aobchodu zvětšovat koláč celkového bohatství, než jak se servat orelativní podíl na stále stejně malém koláči.

Pro dosažení konkurenceschopnosti vůči Číně se nemusí nášživotní standard přiblížit tamější životní úrovni, jak straší Robejšek.Vyšší investice do efektivnějších způsobů výroby znamenají, že i připodstatně dražší pracovní síle může být efektivnější vyrábět mimo Čínu.

Robejšek správně vidí obecnou tendenci vzniku pracovních míst vsektoru služeb a naopak zánik v zemědělství a v průmyslu. To je dobře.,znamená to totiž, že jsme schopni vyrábět či získávat potravinynebo průmyslové zboží se zaměstnáním menšího počtu lidí, než dříve.Není ale bezpodmínečně nutné, že budou spíše zanikat pracovní místa promodré límečky, jak Robejšek naznačuje. Některé indicie ukazují na pravýopak. Outsourcing kvalifikovaných profesí do Asie může ohrozit vzdělanézaměstnance stejně nebo dokonce více než ty méně kvalifikované. Taknapříklad v důsledku investic finančních institucí v Indii mohou býtsnadno ohrožena místa londýnských burzovních analytiků. Jejich činnostmůže vykonávat stejně dobře ale levněji někdo v Dillí nebo Hajdarabádu.Máme se však kvůli tomu na někoho zlobit?

autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu

 

uveřejněno: Neviditelný pes

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.