Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

O princezně Sektorce a nadměrném zisku

0

Uplynulé jednání o koaliční smlouvě napovídá nadcházející spolupráci mezi hnutím ANO a ČSSD. Nezbývá tedy nic jiného než čekat, jaké „levárny“ na nás spolupráce těchto politických stran chystá a s jakou vervou se pustí do reformy klíčových oblastí ekonomiky. Jedním z velmi často diskutovaných fiskálních nástrojů, o který chce ČSSD českou společnost, ale především podnikatele obohatit, je sektorová daň. Tedy dodatečná přirážka k dani z příjmu, kterou by vláda uvalila na vybraný sektor ekonomiky (zpravidla to bývají silová odvětví jako bankovnictví, nebo energetika), který v jejích očích generuje příliš nadměrné zisky (se kterými si pak zřejmě neví rady), a proto by je bylo lepší alespoň z části převést do tepla státní pokladny. Co taková daň způsobila v Řepkovém království ilustruje následující krátká pohádka.

Bylo nebylo v daleké krajině mezi rozlehlými řepkovými lány jedno malé království. Na ikonickém svítivě žlutém trůnu po dlouho řadu let seděl král Miro. Na světě miloval dvě věci. Pivo a podnikání. Podnikatelů si nesmírně vážil, kladl důraz na rovné podmínky obchodu a věděl, že především díky nim jeho království vzkvétá. Obchodníci se na jeho tržištích prali o místa a hlavní město bylo významnou obchodní křižovatkou. Nadešel ale den, kdy krále Mira dohnal věk a na trůn usedla jeho nejstarší dcera, princezna Sektorka.

Řepkové království uspořádalo na počest zesnulého krále pivní slavnosti. Sjeli se tedy sládkové z širokého okolí, přivezli svá piva, pivní rohlíky, pivní zmrzlinu, ale třeba také párky v pivním těstíčku. Obyvatelům a návštěvníkům slavností se jejich výrobky tak zalíbily a tak jim zachutnaly, že si obchodníci v hlavním městě zřídili trvalé stánky a otevřeli tu své pobočky. Boom pivního průmyslu neunikl ani princezně, dneš už tedy královně Sektorce, která svými bujarými večírky spolu s neustálou údržbou a tuningem svého vzhledu a šatníku téměř zruinovala státní kasu. Čím tedy zalepit výpadek královského rozpočtu? „Zdaním ty pivaře!“ řekla si královna.  „Jejich zisk je stejně nadměrný, vždyť jejich výrobky jdou na dračku a peníze jim div nevypadávají z kapes,“ chlácholila se. A tak tedy na pivní průmysl uvalila dodatečnou daň z příjmu pyšnící se jejím jménem, tedy daň sektorovou.

Obchodníci s pivem si takové opatření neuměli vysvětlit. Vždyť už tak prodejem svých výrobků přispívali do královské pokladny skrze běžnou daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. „Proč tedy další daňová zátěž?“ ptali se obchodníci, nechápavě kroutili hlavami a klepali si na čelo. Plánované rozšíření výroby tedy muselo jít stranou, stejně tak zaměstnání nových zaměstnanců. Dodatečné zdanění se zároveň promítlo do ceny pivních výrobků. Rostoucí cena piva odradila mnohé poddané od večerních radovánek a oblíbeného snídaní pivních rohlíků, které bylo pro celé království tak symbolické. Pokles poptávaného množství pivních výrobků navíc snížil zisky obchodníků a spolu s nimi se samozřejmě snížil také objem vybrané daně z příjmu, daně z přidané hodnoty a v neposlední řadě také sektorové daně.

„Kde jsou moje peníze?“ zlobila se královna, když jí opět zamítli platbu. „Vždyť ti pivaři vydělávají jako diví, oni ty daně snad neplatí nebo co?!“ hulákala Sektorka na svého ministra financí a na nově najaté výběrčí daně, kteří měli správu sektorové daně na starosti. Samozřejmě, že obchodníci daně platili, jinou možnost přece ani neměli. Královna si však neuvědomila, jaké důsledky s sebou její daň přinese. A tak se místo dodatečných peněz na královském účtu těšila Sektorka naopak výraznému výpadku, který pokles poptávaného množství piva způsobil. Výpadek zisků totiž nedostihl jen obchodníky s pivem, ale také celý jejich dodavatelský řetězec od pěstitelů chmele a ječmene, výrobců kvasnic a všech ostatních dodavatelů, kteří byli na výrobě piva závislí. Pivní průmysl citelně ochladl, mnoho obchodníků zkrachovalo a království se tak připravilo o své prvenství v pivním žebříčku, díky kterému putovalo do hlavního města řada investorů a návštěvníků.

Co tedy sektorová daň v konečném důsledku způsobí? Zpravidla se samozřejmě promítne do vyšší ceny koncových produktů, za které spotřebitelé platí. S výběrem takové daně je zároveň nutné zaměstnat dodatečné úředníky, kteří zajistí správu a výběr poplatku, čímž narůstají vládní výdaje a státní aparát tak dál vesele bují. Argumentace nadměrným ziskem navíc nestojí na racionálních základech. Zisk má přece každá společnost, či obchodník právě takový, jakého je schopný dosáhnout v rámci státem vymezených mantinelů, které určují pravidla hry a které mají být pro všechny stejné, bez rozdílu oboru podnikání. Diskutabilní metodiku výpočtu přiměřené návratnosti kapitálu, o kterou se tato argumentace opírá, ale nechme do dalšího příspěvku. Nyní si představme, co by uvalení sektorové daně způsobilo v případě telekomunikací, bankovnictví nebo energetiky, se kterými jsem všichni, ať už chceme či ne, silně svázaní, nehledě na provázanost těchto odvětví se zbylými segmenty ekonomiky.

Sdílej

O Autorovi

mm

Michael Fanta je studentem Podnikohospodářské fakulty VŠE, analytikem CETA a spolupracovníkem Liberálního institutu.

Comments are closed.