Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Obušek je z pytle venku, Evropská unie bude harmonizovat daně

0

Finanční komisař Moscovici ohlásil, že EU bude chtít harmonizovat daně. Ve zprávě o stavu Unie o tom mluvil i Jean-Claude Juncker. Komise návrh představí v příštím roce. Umožňuje jí to Lisabonská smlouva.

Na včerejším zasedání vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky řekl Pierre Moscovici, evropský komisař pro ekonomické a finanční záležitosti, daně a cla (čím delší název úřadu, tím větší je mír v Evropě), že je potřeba harmonizovat daně v EU a že bohužel je v otázce zdanění nutná jednomyslnost v Radě ministrů. (Dotyčný segment začíná v čase 17:03:40)

Což se Evropské unii nehodí, protože pokud omylem pustí na jednání byť jediného připraveného ministra, může se jim stát, že jim návrh shodí ze stolu. A to je potom v Bruselu spousta mrzení.

Lisabonská smlouva zrušila jednomyslnost (a tím pádem právo veta v 68 oblastech). Navíc zavedla tzv. pasarelu, což je španělské a francouzské slov pro lávku. V českém překladu se mu říká „překlenovací ustanovení“. Vychází z čl. 48(7) Smlouvy o Evropské unii (ve znění Lisabonské smlouvy):

„Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.

[…]

Každá iniciativa Evropské rady na základě prvního […] pododstavce se oznámí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li některý vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, rozhodnutí uvedené v prvním nebo druhém pododstavci se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, může Evropská rada toto rozhodnutí přijmout.

Evropská rada rozhoduje o přijetí rozhodnutí uvedených v prvním […] pododstavci jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.“

V těchto třech odstavcích se toho děje poměrně hodně. Pojďme si to rozebrat.

Pokud je nějaká oblast jako např. daňová politika předmětem jednomyslného rozhodování v Radě ministrů, nemusí už nově EU svolávat mezivládní konferenci a přijímat novou smlouvu, aby mechanismus změnila. Kdo si pamatuje lapálie Evropské unie s Evropskou ústavou Lisabonskou smlouvou, kterou trvalo přijmout téměř devět let, chápe proč. Někdo by mohl dostat nápad vyhlásit o nové smlouvě referendum, popř. by se v některé komoře nenašla ústavní většina, a celá snaha je v tahu.

Proto může EU nově měnit mechanismus z jednomyslnosti na tzv. kvalifikovanou většinu (zavedené označení je QMV z anglického qualified-majority voting). K přesunu daňové politiky do systému QMV je tedy zapotřebí jednomyslnosti v Evropské radě, kde Českou republiku zastupuje většinou premiér, někdy prezident republiky. Takže záleží na Babišovi se Zemanem. Poté je zapotřebí nadpoloviční většiny všech europoslanců, tj. 376 hlasů. Šance, že by se nenašlo 376 hlasů pro posílení pravomocí EU vůči členským státům, je prakticky nulová. Tolik hlasů mají s přehledem dohromady lidovci a socialisti a kdekdo by jim ještě přispěchal na pomoc.

Kterýkoliv parlament má však půlroční lhůtu, aby vyslovil s tímto přesunem nesouhlas. Pokud je mi známo, neexistuje v české legislativě mechanismus, jakým se tento nesouhlas s aktivací pasarely vyslovuje. Zřejmě nejde o zákon ani o ústavní zákon (ústava v čl. 10a a 39 předepisuje kvalifikovanou většinu toliko pro odevzdávání pravomocí na EU, ne pro odpor vůči touto předání). Jde tedy zřejmě o usnesení Parlamentu, avšak nevíme, zda je nutný souhlas Senátu, nebo zda jej může Sněmovna přehlasovat.

Zdá se být jasné, že prezident republiky nemůže tento nesouhlas s aktivací pasarely vetovat, neboť Smlouva o EU mluví jednoznačně o nesouhlasu parlamentu, nikoliv členského státu.

Budu rád, pokud mě někdo opraví ve smyslu, že Česká republika již vyjasněný proces má. Zatím se mi zdá, že nemá a že by měl Parlament proces urychleně schválit, aby pak politici nestrávili celých šest měsíců, jež jim Smlouva o EU poskytuje, sporem o proceduru, jakým vlastně mohou nesouhlas vyslovit.

Takže se nacházíme v situaci, kdy Jean-Claude Juncker v letošní zprávě o stavu Unie říká:

„Pokud jde o důležité otázky jednotného trhu, chci, aby rozhodnutí v Radě byla přijímána častěji a snadněji kvalifikovanou většinou – za stejného zapojení Evropského parlamentu. Není nutné z tohoto důvodu měnit Smlouvy. Současné Smlouvy obsahují tzv. překlenovací ustanovení, která nám umožní v některých případech přejít od jednomyslnosti k rozhodování kvalifikovanou většinou – pokud se na tom Evropská rada jednohlasně shodne.

Jsem také rozhodně zastáncem toho, abychom přešli k hlasování kvalifikovanou většinou v případě rozhodnutí o společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob, o DPH, spravedlivém zdanění digitálního odvětví a dani z finančních transakcí.”

A Moscovici oznámil, že hned příští rok EU přijde s konkrétním návrhem. Už se nemůžeme spoléhat na Británii, že hloupé návrhy zablokuje. I kdyby se Evropské unii nepovedlo prosadit převedení daňové politiky na QMV teď, z historie EU víme, že jakmile je sebehloupější nápad jednou z pytle venku, už nikdy definitivně nezapadne. Vždycky se po čase objeví a je přijat.

Nadto Sven Giegold, německý zelený europoslanec, rozčileně Moscovicimu vytýkal, že přece ví, že aktivace pasarely neprojde, a EU tedy má použít právní kličku přes čl. 116 Smlouvy o fungování EU:

„Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy.

Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná opatření uvedená ve Smlouvách.“

Zde se již mluví o řádném legislativním postupu, což je prostá většina v Evropském parlamentu a kvalifikovaná většina v Radě. Sven Giegold se tedy domnívá, že daňová konkurence narušuje podmínky hospodářské soutěže, a EU tak může kvalifikovanou většinou v Radě přijmout něco, o čem Smlouvy říkají zcela jednoznačně, že může být přijato pouze jednomyslně.

Kdo by si myslel, že takový evidentně protiprávní návrh nemá v EU šanci, nedává moc pozor. Takže vzhůru k evropským daním!

Sdílej

O Autorovi

Martin Pánek je ředitelem pro výzkum v Liberálním institutu a šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.