Uběhlo teprve 10 let, kdy jsme se začali vymaňovat z ekonomického a politického područí bývalého Sovětského svazu. Mnozí si ještě pamatují budování socialistické průmyslové základny v ČR, postavené na zbrojním, těžkém a strojírenském průmyslu. Zdá se, že po vymanění se z diktátu “východu” se začínáme zbytečně vzdávat suverenity při rozhodování soukromých subjektů na nátlak “určitých kruhů ze západu.” V době, kdy bude čtenář číst tyto řádky, tak bude již pravděpodobně rozhodnuto o osudu zákona, kterým navrhuje vláda zákaz dodávek pro jadernou elektrárnu Bušehr v Iránské republice. Připomínám, že zákaz se má týkat jakékoli možnosti prodeje zařízení (celková hodnota přes 1 miliardu 200 miliónů Kč) a v případě porušení tohoto zákazu má dojít k velmi citelným finančním sankcím vůči podniku, který výrobu zabezpečuje a to je ZVVZ Milevsko. Je potřeba zdůraznit, že součástí předkládací zprávy pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR je konstatování, že “Írán ani uvedené jaderné zařízení nepodléhají mezinárodním sankcím.” Připomenout si musíme i vítězství reformních sil v Íránu ve volbách, které proběhly před více než 14 dny a následující gratulace dokonce i ze strany některých amerických politiků a představitelů Evropské unie, které byly zaslány oficiálním činitelům Íránské republiky v souvislosti s úspěchem reformních sil ve volbách.
Až servilně působí křik z Hradu, že ČR nedopustí vývoz techniky do Íránu. Pikantní je to v okamžiku, kdy ministryně zahraničních věcí USA se k této otázce zatím vůbec nevyjádřila (viz Metro 6.3., titulní strana).
Jen málokdo si spočítá ekonomické dopady pro samotnou firmu a region. Předně dojde k výpadku příjmů firmy. Následně může navazovat výpadek příjmu státního rozpočtu především z daně z příjmů právnických osob. Výpadek může činit až několik desítek miliónů Kč, vezmeme-li v úvahu, že ziskovost zakázky by byla jen kolem 5-6%, tak z celkové zakázky se jedná o částku mezi 50 a 70 milióny Kč výpadku tohoto potenciálního příjmu státního rozpočtu. Dopady mohou být i na odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Může se stát, že státní rozpočet bude naopak zatížen výdaji na podporu nezaměstnaným, protože při ztrátě zakázky muže dojít k snižování počtu zaměstnanců. V neposlední řadě to bude stát i zakázky pro subdodavatelské firmy, které opět neodvedou potenciální daně ze zisku. Zakázka představuje velikost průměrných ročních důchodů pro 19000 důchodců.
Zásah státu je o to pikantnější, že se objevuje v době, kdy je naprosto zřetelné, že stát není schopný v podnikové sféře úspěšně podnikat a konkurovat soukromým subjektům. Typickým příkladem jsou již mnohokrát zmiňované podniky se stání účastí jako je třeba Tatra Kopřivnice, Zetor Brno a v posledních dnech především Vítkovice. Je možné, že stát svými “manažerskými schopnostmi” může dostat do fatálních problémů nejenom samotné Vítkovice, ale i další finanční instituce, které doposud Vítkovice financovaly a také některé další firmy s vysokou státní účastí (SME, SP). Je zřejmé, že pokud chce stát zaměstnancům pomoci měl by nechat pracovat věřitele a pravděpodobně nejčistším řešením bude podání návrhu na konkurz společnosti. Správce konkurzní podstaty spolu s věřitelským výborem a soudcem, který případ dostane na starosti se mohou pokusit provést konkurzní řízení pokud možno co nejrychleji. Možné je i zachování alespoň části výroby, která je pro Vítkovice rentabilní. Oddlužení pomocí plánu nějakých revitalizačních agentur je nemožné bez velmi těžkých dopadů do státního rozpočtu. Přestože by došlo k pumpování peněz do podniků, tak je nemyslitelné, aby byla udržena stávající zaměstnanost ve Vítkovicích. V každém případě se dá, bohužel, očekávat velmi silné sociální napětí. Mimochodem povinností členů orgánů a.s. Vítkovice (nominovaných státem) je podání návrhu na konkurzní řízení z důvodu předlužení a výše kumulované ztráty za předešlá období.
