Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Poslední soud velkého bankrotáře

0

Poučení ze smrti Kennetha Laye je jednoduché: obrat není zisk a účty se nefalšují.

„Daním a smrti se člověk nevyhne – trik je v tom, postavit je proti sobě.“ Tak to alespoň tvrdil Nick Slaughter, poněkud výstřední soukromé očko z televizního seriálu Vražedné pobřeží. Ovšem málokomu se to poštěstí tak dokonale jako Kennethu Layovi. Tento bývalý šéf energetické společnosti Enron totiž poměrně náhle zemřel 5. července (ve věku 64 let a pravděpodobně na srdeční selhání). A to pouze šest týdnů poté, co byl porotou ve městě Houston uznán vinným ze šesti trestných činů (zejména konspirace a podvodu), které vedly k pádu energetického gigantu, jejž Lay před mnoha a mnoha lety stvořil. Díky své smrti se tak vyhne trestu, který měl být vyměřen 11. září 2006 a mohl dosáhnout 45 let. Navíc byl v separátním soudním řízení uznán vinným z bankovního podvodu a za tento trestný čin mohl vyfasovat dalších 120 let navíc.¨

Cesta na vrchol

Pokud by nebylo neblahého konce energetické firmy, se kterou spojil Kenneth Lay život, pak by se jednalo o klasický případ amerického snu – z nuly až na vrchol společenského žebříčku. Lay se narodil v chudé rodině kazatele v Missouri v průběhu druhé světové války. Získal díky své píli a inteligenci doktorát z ekonomie, a to ve městě, které se mu stalo osudným – v Houstonu. V Texasu již zůstal (s malou výjimkou počátku 70. let, kdy působil na ministerstvu vnitra ve Washingtonu jako náměstek) a spojil svůj život s energetikou – nejprve s ropným průmyslem a v roce 1985 se stal šéfem lokální plynárenské společnosti Houston Natural Gas, kterou však okamžitě po svém nástupu dokázal spojit s jinou plynárenskou společností InterNorth z dalekého severu (Nebrasky). Tím vznikl základ Enronu, společnosti, která zachytila ducha doby a v 90. letech se stala vůdčí firmou doslova ztělesňující obchodování s energetickými surovinami skoro kdekoli na světě.

To, co Enron skutečně proslavilo, byl způsob obchodování a pozice tzv. market makera v energetické branži. Doslova tvořil trh v mnoha zemích. Navíc se Enron svezl, ačkoli to zní velmi nepravděpodobně, na dot.comovém boomu. Koncem roku 1999 představil obchodní platformu EnronOnline, která sjednotila do té doby roztříštěné obchodování Enronu na všech možných energetických i neenergetických trzích – v době své slávy zobchodoval Enron denně cca 3 mld. USD a obchodoval se zhruba 1500 produkty od elektřiny přes indexy na počasí až po kapacity v telekomunikačních sítích. Díky EnronOnline příjmy Enronu raketově vzrostly z 35 na zhruba 100 mld. dolarů mezi lety 1999 a 2000. Kombinace internetového portálu a energetických surovin se ukázala jako neodolatelná – zejména pro analytiky a také mnohé investiční bankéře. Ceny akcií Enronu raketově vystartovaly a na počátku roku 2000 byla tzv. tržní kapitalizace firmy zhruba 100 mld. dolarů – neboli o více než 100 % vyšší než o rok dříve.

Že s jídlem roste chuť, prokázal Kenneth Lay hned ve dvou směrech: minimálně nebránil rozmachu Enronu do dalších oblastí (zejména do telekomunikací, které se staly nakonec jeho zkázou), a hlavně se začal velice angažovat v politice.

Pád

Layovým oblíbeným politikem se stal v roce 1994 nově zvolený guvernér Texasu George W. Bush. Lay také patřil mezi jeho největší finanční přispěvatele v prezidentské kampani v roce 2000 a po vítězství přítele „W“ očekával odměnu v podobě vysokého vládního postu – leč nestalo se tak. Možná i proto, že Lay patřil k zastáncům přijetí Kjótského protokolu (z pragmatických důvodů – EnronOnline by se skvěle hodil pro obchodování s emisními poukázkami).

Rok 2001 se vůbec stal pro Laye zlým snem, ze kterého jej nakonec vysvobodila až nedávná předčasná smrt. Zmíněný růst objemů obchodů neznamenal totiž nárůst zisků, naopak. Investice v zahraničí a zejména investice do telekomunikačních sítí se ukázaly jako finanční propadáky a společnosti začaly scházet peníze. Toho si nakonec všimli i akcioví analytici, kteří na Enron nedali dlouho dopustit. Připočtěte prasknutí internetové bubliny, odmítnutí konkurenční společnosti Dynegy spojit se s Enronem a nakonec provalení účetních machinací. Na konci roku 2001 se nacházel Enron v bankrotu, akcionáři a zaměstnanci bez peněz a Kenneth Lay spolu se svými spolupracovníky před vyšetřujícím soudcem. A Bushově vládě, kterou Lay pomohl dostat k moci, nutno přičíst k dobru, že dala vyšetřování volný průběh.

Zdravý, nebo nemocný?

Po čtyřech letech vyšetřování se Layův případ dostal před porotu, která po několikatýdenním slyšení rozhodla, že velký šéf nejenom o machinacích věděl, ale zároveň se mnohých aktivně zúčastnil. Lay samozřejmě svoji vinu až do konce popíral a tvrdil, že Enron byl stále v podstatě zdravá společnost, kterou srazila k zemi panika na burze a média. Stejně tak tvrdil, že Enron prováděl jen takové operace, které byly v té době na trzích běžné, a že pokud bylo možné v Enronu najít tzv. kreativní (čti: zfalšované) účetnictví, pak se jednalo pouze o úpravy, které v té době dělal „každý“. Stejně tak poukazoval na to, že všechna svědectví proti němu byla od bývalých zaměstnanců, z nichž většina svědčila výměnou za nižší tresty.

Ať už to bylo jakkoli, fakta jsou jasná: Enron padl proto, že nedokázal vydělávat peníze; obrat totiž neznamená zisk. Stejně tak je jasné, že nejvyšší vedení včetně Laye se snažilo svůj neúspěch kamuflovat „úpravami“ v účetnictví. A stejně tak je pravda to, že v dobách, kdy Lay a jeho nejbližší spolupracovníci doporučovali zaměstnancům koupi akcií firmy, sami se jich zbavovali.

Laye již světská spravedlnost do vězení nepošle, stejně tak vynesený rozsudek peníze investorům a zaměstnancům nevrátí. Z historického a morálního hlediska je ale důležité, že se Lay verdiktu o vině dožil a ten tak mohl být vůbec vynesen.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply