Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Poučení z pádu Moravie Energo

0

Pád energetické společnosti Moravia Energo už dostoupil do fáze, kdy se dají vyvozovat poučení. V tomto případě spíše mementa.

Ano, kurz je riziko. Velké

Za prvé, Moravia Energo byla od počátku v tzv. dlouhé pozici: tj. měli nakoupeno více elektřiny, než měli nasmlouvaných odběrů. Prostě věřili, že se jim nasmlouvané množství podaří prodat tak jako v minulosti, kdy byl hlad po elektřině a ceny rostly. Ostatně v letech 2001 až 2008 to v podstatě tak bylo. Za druhé, ve svých smlouvách se zákazníky ve většině případů neměli obsaženu doložku take-or-pay (odeber, nebo zaplať), která by jim finančně garantovala odběry elektřiny od zákazníků. S poklesem odběrů v důsledku ekonomického zpomalení se však i elektřina nakoupená pro zákazníky začala měnit v přebytečnou… Pro Moravii Energo bylo osudové, že neměla zajištěno kurzové riziko, které je pro energetické společnosti na našem trhu zcela zásadní. Nakupují totiž elektřinu na pražské Energetické burze (nebo v zahraničí) v eurech a prodávají zákazníkům, kteří platí převážně v korunách. Příklad: pokud nakoupíte elektřinu za 50 eur/MWh a pak ji prodáváte za 1300 Kč/MWh, pak při kurzu 23 korun za euro vyděláváte na každé megawatthodině 150 korun. Ovšem když kurz oslabí na 29 korun za euro, pak na ní naopak 150 korun proděláváte. Jelikož marže na dodávkách elektřiny jsou v řádu pár procent, oslabení koruny o pětinu až čtvrtinu za poslední zhruba půlrok je pro každého dodavatele bez kurzového zajištění likvidační.

Velcí věřitelé, plačte

Na pád severomoravského „Enronku“ nebudou vzpomínat rádi ani jeho věřitelé. Vzhledem k charakteru většiny smluv Moravie, k výhledu cen, k pravděpodobnému vývoji koruny a zejména vzhledem k charakteru institutu „dodavatele poslední instance“ (viz níže) to vypadá, že hodnota kontraktů Moravie (= její hlavní aktiva) je nevalná a nula je poměrně dobrá aproximace. A tak můžeme počítat a odhadovat – ovšem všechny částky se budou měnit podle skutečného vývoje na trhu. Hlavním věřitelem Moravie je dnes ČEZ. Jeho expozice může činit asi 60 milionů eur (3 TWh a průměrný mark-to-market – neboli srovnání se stávajícími tržními cenami – 20 eur/MWh). Asi polovina z této sumy je pokryta garancemi Komerční banky. Jde o ony garance, jež banka poskytla Moravii při vyvedení kontraktů mimo burzovní systém loni v prosinci. Tehdy pokrývaly rozdíly mezi cenami Moravie a tehdejší tržní cenou a ještě byla rezerva na případný další pokles cen. Ten také nastal, ale v rozsahu mnohem větším , než kdokoliv očekával – ceny mezitím klesly asi o 10 eur na megawatthodinu, u některých produktů i více. Část ztrát tedy ponese ČEZ sám. Přímá expozice Komerční banky je navíc 30 milionů eur. Pokud by garantovala zhruba polovinu částky (odhad autora tohoto článku), kterou si nárokuje ČEZ, pak ztráta pro Komerční banku činí zhruba 60 milionů eur (tj. 1,75 miliardy korun). A to je něco, nad čím by se měli v Komerční bance a jejím oddělení řízení rizika vážně zamyslet. Vypadá to totiž, že risk manažeři v Komerční bance ne úplně věděli, v jaké expozici banka skutečně je. Možnost toho, že se některé peníze vrátí je mizivá. A to nepřihlížíme k dalším možným ztrátám napřů z jiného financování Moravie (provozní úvěry a podobně). Vedle toho jsou, v řádově menším měřítku, zataženy do problému i jiné banky. Překvapivě je velkým věřitelem ještě jiný nezávislý obchodník – Atel. A to v míře, která se rovná přímé expozici Komerční banky, tedy asi 30 milionů eur. Pro srovnání – 30 miliónů eur je suma, která odpovídá historicky nejvyššímu zisku tohoto obchodníka za rok v jeho historii. Jediné vysvětlení je opět naprosté selhání systému řízení rizik na straně Atelu. Další věřitelé jsou už jen podružní (například Elektrárny Opatovice nebo PEAS), jejich maximální expozice činí čtvrt milionu eur dohromady a to jen pži opravdu katastrofickém scénáři ohledně hodnoty Mart-to-market (tj. třeba 40 eur/MWh). Pro ČEZ, Komerční banku a Atel platí, že příště by raději místo zachraňování umírajícího koně (byť standardními metodami), měli akceptovat menší ztráty dříve, než problém překročí všechny myslitelné meze.

Kdo na tom vydělá

Celá situace je testem i (ne)funkčnosti „dodavatele poslední instance“. Na místo Moravie nastoupily ČEZ, Pražská energetika a E.On, aby zákazníkům s platností od včerejška dodávaly elektřinu ony – za ceny, jejichž maximální výši stanoví regulátor. Toto uspořádání má ale nečekané důsledky. Ironií nastalé situace totiž je, že původní zákazníci Moravie mohou na celé situaci i dobře vydělat a to proto, že v souladu se zákonem mohou po aktivování institutu „dodavatele poslední instance“ uzavřít nové smlouvy na dodávku elektřiny – ovšem nyní za mnohem nižší ceny. Kontrakty s Moravií se tak doslova a do písmene stávají cárem papíru – ovšem to je jediný majetek, který Moravii nyní zbyl. Celá změna jde tedy plně na úkor věřitelů, kterým zbudou oči pro pláč. A mezi největší zákazníky Moravie samozřejmě patřily jiné společnosti Chrenkova impéria – Třinecké železárny a Agel (ale také maličký Bicorn). Tedy společnosti té skupiny, která je primárně odpovědná z pozice vlastníků za pád Moravie. A právě díky této možnosti má mimořádnou motivaci nechat Moravii padnout nebo alespoň pádu nebránit. Toto uspořádání nejenom, že vytváří obrovský morální hazard, ale zároveň by se klidně dalo nazvat poškozováním věřitele, což za je za jiných okolností trestný čin. To není dobré znamení pro budoucí vývoj elektroenergetického trhu.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply