Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Psi ve službách veřejné správy

0

Rychle se krátí čas, v němž obyvatelé hlavního města a dalších měst musejí vyhovět změně obecně závazné vyhlášky o místním poplatkuze psů. Zdánlivě nevinná změna přikazuje každému majiteli psa nechat svéhočtyřnohého přítele označit mikročipem či tetováním. Pod hrozbou pokuty je nutnépsa nechat poznačit do konce roku 2005.

Při pronikání do tajemstvíopatření poslouží jako inspirace hlavní město Praha. Změna vyhlášky č. 23/2003Sb. hl. m. Prahy, (vyhovující ISO standardům EU č. 11784 a 11785) nabylaúčinnosti 1. ledna 2005 a přikazuje každému občanovi Prahy na své nákladynechat psa označit čipem či tetováním, a zakládá povinnost přihlásit jej doevidence vedené magistrátem hlavního města Prahy. Na revanš získávají majitelémožnost slevy z poplatku ze psů, v maximální výši 350 korun a maximálně podva roky. Toliko úvod do tajů změny podepsané primátorem města Pavlem Bémem anáměstkem primátora Rudolfem Blažkem.

Co znamená vyhláška pro majitelepsů? Pomineme-li citovou či psychickou stránku v podobě působené bolestina těle zvířete, nařízení ve zkratce zakládá povinnost navštívit způsobilouosobu (veterináře), který aplikuje zvířeti jeden z majitelem zvoleného způsobuoznačení psa, čipování či tetování, načež je pes označen nezapamatovatelnýmčíselným označením[1]. Celý úkon majitel zvířetenáležitě zaplatí v řádu stovek korun ze svého již zdaněného příjmu, anavíc sdělí do registrační karty nově se tvořícího registru zástup osobníchúdajů.

Náklady majitelů se vyhláška snaží kompenzovat slevou napoplatku ze psa, maximální možná výše slevy je 700 korun. Pro občanynedůchodového věku chovajícího psa tedy finančně tzv. nula od nuly pojde. Např.pro občany důchodového věku, kteří za svého psa platí sníženou sazbu 200 korun,by tedy teoreticky po dva roky nemuseli platit žádný poplatek, ovšem cenamikročipu ušetřenou sumu o několik set korun překračuje (cena mikročipu je vícenež 600 Kč). Skutečný poplatek se tedy i při nejoptimističtější variantě (slevěna poplatku ve výši 400 Kč) zvýší o 100 korun. Co se tetování týče, zde jerozdíl podobný. Tetování samo o sobě sice poskytuje levnější alternativuvyhovění vyhlášce (cena je cca. 120 Kč), ovšem zde nárok na slevuz poplatku za psa neexistuje.

Možná se čtenář zarazí, a co je na tom všem špatného?Pokud si shrneme účinky změny vyhlášky, zaplatí majitelé psů do veřejnýchrozpočtů miliónové částky, musí obětovat čas na vyřizování úředníchzáležitostí, v neposlední řadě však majitelé nedobrovolně „napomohou“vytvořit registr s údaji o své osobě obsahující mnoho osobních údajůzřetelně identifikujících majitele. Majitel psa byl jednoduše přinucen nakoupitveřejnou službu. Jaký však z této služby plyne pro „kupujícího“ užitek?Zde se objevuje snad největší úskalí nové vyhlášky.

Magistrátem hlavního města Prahy deklarovanou výhodou jesnadné dohledání psa v případě jeho ztráty, čehož následkem je zřejměpočítáno s úlevou v obsazení přeplněných útulků, jejichž provoz jistě neníjednoduchý[2].Možnost rychlého nalezení ztraceného psa a jeho navrácení majiteli je jistěpozitivní stránkou, ovšem dobrovolnost by nákupu této služby slušela dalekovíce. Kupř. majitelé starších méně pohyblivých psů ztěží využijí již zaplacenéslužby a užitek tím pro ně bude nulový. Pokud by daná služba byla dobrovolnou azůstalo by pouze na vůli majitele, zda by se za danou cenu chtěl vyhnout rizikuztráty psa, získala by jistě více sympatií a smysluplnosti.

Magistrát hl. m. Prahy však usoudil, že problém seztracenými psy a obsazeností útulků je natolik závažný a problém jejichfinancování zřejmě natolik neúnosný, že je nutné majitele psů k jejichčipování či tetování přinutit, vytvořit centrální registr s osobními datymajitelů, a zároveň na ně přenést veškeré finanční náklady s tím spojené.Vše je schováno za zdánlivě altruistické záměry předcházení zbytečným rizikůmpři ztrátě psa, zkracování doby vzájemného odloučení, atd. Proč však není dánamožnost volby, ví snad jedině příslušní úředníci. Jelikož pořízení psa jesvobodné rozhodnutí budoucího majitele, mělo by také zůstat na majiteli, jakýmzpůsobem se případně vyrovná se situací ztráty svého neočipovaného psa.

V neposlední řadě jde v této problematice oshromažďování údajů o občanech v evidenci chovatelů psů. Příslušný úřadz příkazu vyhlášky bude disponovat osobními údaji majitelů, které můžepodle textu vyhlášky poskytnout pouze útulkům, a dále orgánům, „které jsou tyto údaje oprávněnyzjišťovat v souvislosti s plněním svých úkolů podle zákona.“[3] Vzhledem k četnostipřípadů zneužití osobních údajů z databází úřadů se lze důvodně obávat, ževýsledkem zbytečného nařízení může být vedle miliónových nákladů fakticky serovnajících zdanění, i zneužití osobních dat z evidence chovatelů psů.Příležitost vytvořena bude.


[1] Ačkoli každý řádněpřihlášený pes je již vybaven známkou, popř. dalšími údaji o majiteli, kterými jej opatřil starostlivý majitel.

[2] Zde je nutné poznamenat,že by jistě více pomohlo zrušení povinnosti soukromých útulků platit místnípoplatky ze psů, že provoz obecních útulků je financován především z daní,tudíž nyní majitelé psů (a daňoví poplatníci zároveň) platí na provoz zařízení,ale také financují úsporu provozu, aniž by se původní částka na provozztenčila. Nehledě na skutečnost, že ve srovnání s jinými rozpočtovýmipoložkami nejde u financování útulků o zásadní částky.

[3] Viz. vyhláška č. 23/2003Sb. hl. m. Prahy.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply