Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Regulace plynu? Kalifornie varuje

0

Dlouho nám liberalizace cen zemního plynu nevydržela. Minulý týden Energetický regulační úřad (ERÚ) oznámil, že od ledna začne znovu regulovat ceny pro všechny zákazníky.
Původně se měli všichni odběratelé plynu (krom domácností) stát od ledna tzv. oprávněnými zákazníky, tj. měli si začít volně vybírat svého dodavatele. To sice platí, ovšem všichni dodavatelé budou mít nařízeny maximální ceny. Je to bezprecedentně drastický krok. A s chabým zdůvodněním.

A země se nevzpamatovala

Pokud jsou dnes ceny plynu tak vysoké jen z důvodů vysokých marží (jak tvrdí ERÚ), pak by tyto marže měly do odvětví přitáhnout nové dodavatele. To se ale příliš neděje; nové dodavatele lze spočítat na prstech jedné ruky. Tím, že ERÚ začne ceny regulovat, tak potenciální vstup nových firem do odvětví zastaví úplně.
Pokud má mít totiž regulace účinek, musí být omezující. Ale pak neexistuje prostor pro kohokoliv jiného než dosavadního dodavatele. A má-li taková regulace vydržet do té doby, než se vytvoří konkurence, bude existovat navěky.
Přesně tento přístup – obnovení regulace koncových cen v okamžiku, kdy ceny začaly z objektivních důvodů růst – byl podstatou energetické krize v Kalifornii, ze které se země dodnes nevzpamatovala. Šlo o elektřinu, ale podstata věci je stejná: teoreticky si mohli tamní zákazníci koupit energii od jiných dodavatelů, ale za regulovanou cenu ji nikdo nechtěl dodávat.

Kdo vyrobil Transgas?

ERÚ má jistě pravdu v tom, že konkurence na plynárenském trhu je omezena. Hlavním viníkem je ovšem sám stát, zejména sociálnědemokratická vláda Miloše Zemana, která zprivatizovala české plynárenství jako jeden celek.
Jedinou společností, která nespadla do klína novým majitelům z RWE, byla maličká Jihočeská plynárenská (zhruba 10 % trhu). A antimonopolní úřad proti takovému postupu nijak neprotestoval.
Ale ani větší konkurence v českém plynárenství by dnes neudělala nic s faktem, že cena plynu na světovém trhu roste, přesně kopírujíc cenu ropy, neboť tyto dvě veličiny jsou na sebe obchodně navázány (cena plynu v dlouhodobých kontraktech je vypočítávána z cen ropných derivátů). Transgas není ve své branži výjimkou. Jeho minulému vedení se však nepodařilo sjednat alespoň tak výhodné kontrakty na nákup plynu, jaké uzavřel třeba sousední Slovenský plynárenský průmysl (v současnosti vede Transgas spor s jedním z norských producentů o nevýhodných cenách vyplývajících z jejich kontraktu).
Ironií osudu ovšem jak současný předseda ERÚ Josef Fiřt (i další zaměstnanci regulátora), tak předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina, který se chystá RWE Transgas vyšetřovat, bývali vysokými úředníky ministerstva průmyslu. Tedy téhož ministerstva, které současnou podobu Transgasu pomáhalo aktivně vytvořit – se zdůvodněním, že se tím zabrání prudkým nárůstům cen…
Na druhou stranu, když už neexistuje konkurence na plynárenském trhu, zcela jistě existuje konkurence na trhu způsobů vytápění — a o to vlastně spotřebitelům jde.

Uhlí, elektřina, biomasa

Je možné topit uhlím, návštěvníci i obyvatelé menších obcí už si dávno všimli návratu charakteristického pachu páleného uhlí. Lze topit i elektřinou (vedle nechvalně proslulých přímotopů existuje moderní akumulační vytápění nebo elektrické přímotopné kotle). Existují i další možnosti, jako je biomasa.
Úředníci mají logicky snahu lidem prokazovat nutnost své existence, ale raději by měli přestat se do ekonomiky vůbec plést. Celý příběh cen zemního plynu v Čechách je typickou ukázkou, jak jedna regulace postupně vyvolává další a další, aniž by došlo k jakémukoliv zlepšení. Obnovenou regulací cen zemního plynu úředníci reagují na to, co před několika lety zpackali. Ale pokud si nechtějí zopakovat kalifornský scénář, ke snížení cen to opravdu nepovede.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply