Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Sociální stát bez populačního růstu musí skončit

0

Sociální stát se zabývá téměř až paternalistickou myšlenkou, že o všechny občany musí být postaráno. Konec konců vliv sociálního státu a jeho naprosté zakořenění do západní politické tradice potvrzuje i postupná integrace sociálních práv do práv lidských. Je jisté, že tato práva mají sloužit k dobru lidského rodu stejně jako originální lidská práva, ale musíme si položit otázku: Jsou opravdu všechna tato práva udržitelná? V souvislosti s udržitelností sociálního státu bych chtěl zmínit konkrétní právo, na kterém sociální stát sedí opravdu velmi pevně. Jedná se o právo na starobní sociální zabezpečení.

Listina základních práv a svobod, která je bezpochybně jedním ze základních pilířů naší republiky říká: „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“ Právo na důchodové zabezpečení je tedy dnes přirozeně považováno za nezbytnou součást práv lidských, která má stát chránit a zabezpečovat. V souvislosti s dlouhodobou udržitelností tohoto práva si ovšem musíme uvědomit jeho ekonomickou náročnost. Důležité pro řádný a ničím nerušený přerozdělovací proces v rámci těchto sociálních dávek je příznivý demografický vývoj ve společnosti. Ani tak nemusíme mluvit o zvyšující se životní úrovni daňových poplatníků, jako spíš o navyšování jejich počtu. Je to právě navyšování počtu daňových poplatníků, které náležitě zvýší daňové odvody do sociálního systému a může tak zvyšovat životní úroveň i těch, kteří jsou odkázáni na tento systém podpor. Nicméně pokud se podíváme na vyhlídky do budoucna, můžeme dle statistik vidět, že růst světové populace i přes mnohdy alarmující předpovědi o přelidnění lidstva neustále klesá. Tento fenomén zejména bují v zemích prvního světa, ale překvapivě je značně viditelný dokonce i v zemích světa druhého a třetího, takže je skutečně otázkou nakolik je relevantní obhajoba udržitelnosti sociálního státu skrz migraci světové populace. Graf 1 nám ukazuje velmi výrazný pokles celosvětového populačního růstu. Protože lidé s nízkým a středním příjmem jsou skupina, která má být sociálním státem nejvíce podporována v rámci vyrovnávání životní úrovně, tak uvádím pro detailnější znázornění Graf 2.

Graf 1 (zdroj: data.worldbank.org)

Tento vývoj možná neznamená pro sociální stát okamžitý konec, navíc sociální stát má dost pravděpodobně mnoho možností jak svůj konec oddálit, ať už to je podpora oné migrace, progresivní zdanění, či snad příslušná inflační politika. Dlouhodobé hledisko ovšem naznačuje, že sociální stát pomalu, ale jistě, ztrácí živnou půdu a stává se jakýmsi oxymóronem, neboť všeobecné zvedání životní úrovně obyvatelstva má sice za úkol, ale k tomu právě potřebuje onen pozitivní demografický vývoj, který ve statistické korelaci se stoupající životní úrovní dále upadá. Pokud se podíváme na Graf 2, vidíme, že skutečně čím vyšší je životní úroveň, tím stále více klesá populační růst. Můžeme tedy usoudit, že cíl sociálního státu podrývá jednu z jeho základních podmínek existence.

Graf 2 (zdroj: data.worldbank.org)

Co se týká řešení problémů s odvody do sociálního systému prostřednictvím progresivního zdaněním, je rozhodně důležité poukázat na samotnou mezinárodní daňovou konkurenci a s ním spojený odliv investic a produkce do daňově výhodnějších států, dále je zde palčivý problém silného narušení tržní rovnováhy, to se projevuje v legální rovině zejména omezováním motivačního faktoru ke generování zisku, dále dochází podle zákonů Lafferovy křivky k silnému nelegálnímu daňovému úniku v úrovni již nelegální. Celý tento jev jen podrývá ekonomiku země a snižuje samotnou účinnost daňového výběru, a pokud si sám systém výběrem daní znatelně ničí ekonomiku, na které je naprosto závislý. A zde se opět dostáváme k oné diskutabilní otázce samotné udržitelnosti sociálního státu..

Toto vše samozřejmě neznamená, že není možnost jak zvolnit onu daňovou zátěž a zároveň si nezachovat sociální systém. Značná část sociálních transferů může být přenechána trhu. Vždyť právě ono spoření na důchod může být jednoduše předáno do rukou trhu, který dokáže tyto odvody zhodnotit, a dále za pomoci různých fondů a investičních příležitostí investovat, čímž přispěje k dalšímu vytváření příznivého obchodního prostředí a zároveň zajistí vkladatelům ono penzijní zajištění. Jedná se o systém, který jako takový není ztrátový a dokázal by se uživit sám i bez dodatečné podpory příjmů neplynoucí jen z odvodů pro sociální pojištění.

Sdílej

O Autorovi

Comments are closed.