Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Svéráz národní regulace

0

ČEZ žádá ministerstvo průmyslu: chraňte nás před konkurencí

Společnost Česká přenosová předložila ministerstvu průmyslu návrh na omezení dovozů elektřiny pro rok 2002. Majitel tuzemské přenosové sítě (a stoprocentní dceřiná firma ČEZ) svou žádost odůvodňuje nedostatkem volných kapacit. Tuto strohou zprávu ovšem můžeme přeložit takto: ČEZ žádá o pomoc proti konkurentům. Shodou okolností právě v době, kdy si chce Severomoravská energetika dovézt elektřinu ze zahraničí. V tomto sporu jde o velké peníze, které v konečném důsledku zaplatí spotřebitelé. A také o princip: v Respektu č. 23/2001 jsme upozorňovali, že do opatrného otevírání trhu s elektřinou může kdykoli vstoupit ministerstvo průmyslu s pomocí gumového paragrafu o omezení dovozu. Tato situace je nyní tady.

Ber, nebo plať

Případ Severomoravské energetiky je třeba vysvětlit podrobněji. Na počátku byl poměrně úspěšný marketingový tah ČEZ — dominantní výrobce nabídl svým velkým zákazníkům pro rok 2002 nižší ceny (viz Respekt č. 39/2001). Tato nabídka je známa pod jménem „duhová elektřina“: ČEZ předložil vějíř nabídek, které se lišily délkou či periodicitou dodávek elektřiny, a označil je různými barvami. Tuto elektřinu nabídl regionálním distributorům a potom v aukci i jiným zájemcům (tzv. oprávnění zákazníci, licencovaní obchodníci s elektřinou). Zavázal se také, že jeho průměrná nabídková cena bude nižší než letos. Jak to dopadlo? „Žlutou“ elektřinu neboli nepřetržitou dodávku elektřiny po celý rok (ČEZ šel s cenou dolů až na 734 korun za megawatthodinu) si objednali všichni regionální distributoři. S jedinou výjimkou, a tou byla Severomoravská energetika. Z jejího pohledu byly podmínky nevýhodné, protože ČEZ ve smlouvě nabídl princip take-or-pay neboli „zaplať, i když neodebereš“. Firma se obávala, že tak velké množství elektřiny by nemusela prodat (pro představu: nabídka ČEZ by ji přišla zhruba na dvě miliardy). Od 1. ledna se totiž částečně otevírá trh a tzv. oprávnění zákazníci si budou moci vybrat vlastního dodavatele elektřiny. Právo volby budou mít ti, kdo ročně spotřebují víc než 40 GWh; takových subjektů není v České republice mnoho — konkrétně 64. Nejvíce jich je právě na severní Moravě. Tyto podniky už oslovil sám ČEZ (prý jim nabídl ještě výhodnější podmínky než regionálním distributorům), oprávnění zákazníci si mohou sjednat odběry i od nezávislých výrobců. Severomoravská energetika žádala o lepší podmínky smlouvy, ovšem marně. Nakonec se s ČEZ nedohodla, ten promptně zařadil odmítnutý objem elektřiny do aukce a prodal jiným zájemcům v průměru o 27 korun za MWh dráž. Na tom všem není nic špatného. ČEZ není povinen uzavírat smlouvy s distributory a obráceně. Severomoravská energetika vypsala vlastní soutěž na dodavatele elektřiny a ze čtyř nabídek si vybrala švýcarskou firmu Entrade. A o to nyní jde.

Gumový paragraf

Severomoravská energetika tvrdí, že Entrade jí nabídl lepší podmínky než ČEZ. To se může týkat ceny (o té se mluvilo především), platebních podmínek, velikosti a pružnosti dodávky atd. Za pozornost stojí, že Entrade vlastní americký koncern NRG, jeden ze tří zbylých uchazečů o privatizaci ČEZ (a také spoluvlastník nezávislého kladenského výrobce elektřiny ECKG). V obchodě jde o roční dodávku 2, 3 terawatthodin. To není žádná maličkost, takové množství a takový typ (tzv. pásmová dodávka) sem ještě nikdy nikdo po přenosové soustavě nedovezl. Jednalo by se tedy o výrazný průnik na český trh. Velmi významný by byl i psychologický moment: ukázalo by se, že nejen ČEZ může dodávat tak obrovské množství proudu v požadované kvalitě. Jenomže je tu energetický zákon. Severomoravská energetika musí žádat o licenci na dovoz elektřiny (ministerstvo průmyslu žije v bludu autarkního pohledu na svět a jeho úředníci jsou dodnes schopni do očí tvrdit, že elektřina je „specifické zboží“ a nelze s ní volně obchodovat). Není důvod jí povolení nedat, protože Entrade splňuje všechny podmínky energetického zákona (nedováží ze země, která omezuje dovozy českého proudu apod. ). Ministerstvo průmyslu si ovšem může postavit hlavu. Podle gumového paragrafu 44 energetického zákona může až do 1. ledna 2005 omezit dovoz elektřiny, pokud by byla ohrožena „celistvost elektrizační soustavy“ (de facto kdykoli se ministerstvu zachce). Děje se tak na základě oznámení provozovatele soustavy, jímž je Česká přenosová, dceřiná společnost ČEZ.

Doba temna

Česká přenosová ve svém návrhu na omezení dovozů výslovně uvádí, že „pásmové dovozy nejsou v roce 2002 žádoucí“ (právě o takový dovoz žádá Severomoravská energetika a Entrade). Pro více než polovinu roku, konkrétně pro 28 týdnů, prý Česká přenosová nemá volné kapacity. To nejsou technické důvody — to je výsměch. Pokud ministerstvo na návrh přistoupí, Severomoravská energetika má s dovozem přes přenosovou síť utrum. Světla by sice nezhasla, ale v naší energetice by díky ministerstvu průmyslu začala doba temna. Navíc existují náznaky, že limity by se mohly rozšířit i na dovoz prostřednictvím vedení o napětí 110 kilovoltů, jež nepatří České přenosové, ale samotným regionálním distributorům. (Určité části soustavy je možné vyčlenit a vyhnout se tak moci regulátora. Vznikají tím tzv. ostrovy spotřeby, které mohou sehrát velmi důležitou roli při skutečné liberalizaci trhu s elektřinou. ) Není náhoda, že se tyto snahy objevují těsně před privatizací ČEZ, kdy se ministerstvo snaží zvýšit hodnotu podniku jeho ochranou před přímou či nepřímou konkurencí. Pokud se jakkoli omezí dovozy elektřiny, jediným vítězem bude ČEZ a jeho budoucí majitel. Nikoli spotřebitel.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply