Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Svoboda a hospodářský růst

0

a James Gwartney, Robert Lawson

Česká republika se drží v druhé polovině žebříčku Miltona Friedmana

Na 27. května připadl den, kdy byly po celém světě zveřejněny výsledkyrozsáhlé analýzy, jejíž název je Index ekonomické svobody světa 1997(Index of Economic Freedom of the World 1997) a která měří ekonomickousvobodu zemí a sleduje její souvislost s ekonomickým růstem. Liberálníinstitut je jednou ze 47 institucí, která se spolupodílí na tomtoprojektu a která zprostředkovává jeho výsledky české veřejnosti.Tisková konference k tomuto tematu proběhla bez větší pozornostičeských médií, ačkoli zprávu ČTK přebraly dokonce některé slovenskédeníky. Bohužel, zveřejnění výsledků studie, které dokazují, že většíekonomická svoboda země, tj. liberální tržní prostředí podmiňuje vyššíekonomický růst, není asi v dnešní přepolitizované společnosti žádoucí.V těchto dnech u nás vládne atmosféra, kdy politické body a pozornostveřejnosti přináší spíše z rukávu sypané výroky o „neúspěšné snazeuskutečnit zkrachovalou neoliberální hospodářskou politiku“, „ostrůvkuliberalismu“, „přílišné otevřenosti české ekonomiky“ atd., nežzveřejnění konzistentní, empirické studie nebo dokonce obhajobamyšlenek, které tvrdí a dokazují pravý opak. V mezinárodním srovnání setotiž Česká Republika umístila na 62 místě, tj. jako 62. nejsvobodnějšízemě z celkového počtu 115 zemí. „Ostrůvek liberalismu“ se tedy nekonala jak to vypadá, ani (naneštěstí) konat nebude. Závěry studie nám mohoubýt vodítkem pro odhad toho, jak se bude vyvíjet hospodářský (snadalespoň) růst naší země. Pozice ve druhé polovině žebříčku nedává mnohonaděje do budoucna Čtenářům předkládáme ve stručné formě základnímyšlenky, ke kterým spolupráce mnoha institucí mnoha zemí světa vedla.

Před více než deseti lety zorganizoval nositel Nobelovy ceny MiltonFriedman a prezident kanadského Fraser Institutu sérii konferencí,jejichž cílem bylo nalézt jasně definovanou veličinu, která by měřilaekonomickou svobodu. Tyto konference vyústily ve vytvoření EconomicFreedom Network (EFN), skupiny, která se v současnosti skládá zvýzkumných institucí ve 47 zemích, jež se podílejí na publikaciEconomic Freedom of the World, která právě vychází.

I když je měření ekonomické svobody obtížným úkolem, bylo dosaženoznačného pokroku. Index je dobrým indikátorem rozdílů ekonomickésvobody mezi zeměmi ve čtyřech oblastech: (1) zdravá měna a cenovástabilita, (2) tržní prostředí, (3) svoboda ponechat si to, co člověkvydělá a (4) mezinárodní směna. Přestože tyto oblasti nevyjadřujíekonomickou svobodu v celé její šíři, jsou zcela jistě jejímivýznamnými komponenty.

Tento Index se od jiných podobných indexů liší ve čtyřech podstatnýchrysech. (1) Jeho jednotlivé části jsou sestaveny systematicky tak, abyměřily ekonomickou svobodu ve čtyřech hlavních oblastech, které Indexzachycuje. Údaje vycházejí z analytických studií, diskusí a příspěvkůnejvětších světových ekonomů včetně Miltona Friedmana, Gary Beckera aDouglasse Northe. (2) Index vychází především z objektivních veličinjako je proměnlivost míry inflace, podíl vládní spotřeby a podíltransferů a dotací na HDP. V případech, kdy by subjektivní hodnocenímohla ovlivnit hodnocení země, byla použita hodnocení lidí nezaujatých.Nejedná se tedy o další subjektivní „soutěž krásy“. (3) Hodnocení zemípokrývá období dvou desetiletí. To je obzvláště důležité z toho důvodu,že ekonomická svoboda není kouzelným proutkem, který okamžitě řešíhospodářské problémy. Životně důležitou věcí je kredibilita, kterou lzezískat pouze za určitý čas. Může tedy existovat značné zpoždění mezítím, kdy země přijme politiky konzistentní s ekonomickou svobodou a kdytyto politiky povedou k vyššímu ekonomickému růstu. V neposlední řadějsou v publikaci také uvedeny všechny údaje, které vedly k sestavenívšech 17 složek indexu. Neexistuje tedy žádné tajemství ohledně toho,proč se některá země umístila výše než země jiná.

Krajní příčky

Země byly hodnoceny od 0 do 10 bodů v každé složce indexu. Poté bylovšech 17 dílčích hodnocení použito k odvození souhrnného indexu prokaždou ze 115 zemí v roce 1995 a přibližně 100 zemí v letech 1975,1980, 1985 a 1990. Index ukazuje, že po dobu posledních dvou desetiletíje s velkým předstihem nejsvobodnější zemí světa Hong Kong. Jehocelkové hodnocení v roce 1995, 9,3 bodu z maximálního počtu 10 bodů,bylo o celý bod vyšší než hodnocení Singapuru, který se umístil nadruhé příčce. Do první pětice se v roce 1995 dále vešly Nový Zéland,Spojené státy a překvapivě Mauritius. Na šesté až osmé pozici seumístily Švýcarsko, Velká Británie, Thajsko a Costa Rica. O desátoupříčku se dělí čtyři země – Malajsie, Filipíny, Austrálie a Panama.

Index ekonomické svobody zařadil na opačný konec spektra, tj. jakonejméně svobodné, tyto země – Alžírsko, Chorvatsko, Sýrii, Burundi,Haiti, Irán, Nigérii, Zair, Ukrajinu a Albánii. Tyto země se umístilyna posledních příčkách téměř ve všech dílčích kategoriích. Obecně jelze charakterizovat jako země s rychlým růstem množství peněz, velmiproměnlivou (a tedy nepředvídatelnou) inflací, velkými vládními výdajia regulací, vysokými daněmi a země uplatňující politiky omezujícímezinárodní obchod.

Deset „zlepšených“

Pravděpodobně největším příspěvkem tohoto měření je možnost vystopovatzměny v míře ekonomické svobody. Již od doby Adama Smithe se ekonomovévětšinou vyjadřují v tom smyslu, že svobodné ekonomiky jsou výkonnější.Je to ale skutečně pravda? Bez toho, aniž bychom ekonomickou svoboduměřili během nějakého časového období, je obtížné na tuto otázkuodpovědět.

Jestliže má hrát míra ekonomické svobody nějakou úlohu, pak by jejízměny měly být pozitivně korelovány, možná s jistým časovým zpožděním,s mírou hospodářského růstu. Na grafu vidíme, že to je přesně nášpřípad. Graf 1 ukazuje míru růstu HDP na obyvatele během posledníhodesetiletí v 10 zemích, které zaznamenaly během posledních dvoudesetiletí nejvyšší nárůst ekonomické svobody. Na čele tohoto seznamunalezneme Nový Zéland, Chile, Mauritius, Island a Portugalsko. Některéz těchto zemí – Chile, Mauritius a Portugalsko – vykonaly běhemposledních 20 let vytrvalý výrazný posun k svobodnějším ekonomikám.Úspěchy ostatních zemí z této skupiny, tj. Nového Zélandu, Argentiny aIslandu, byly uskutečněny téměř výhradně v posledním desetiletí. Odroku 1985 všechny z těchto deseti nejsvobodnějších zemí světazaznamenávaly značný hospodářský růst. Průměrný roční růst HDP naobyvatele těchto deseti „nejvíce se zlepšených“ zemí byl 2,4%. Jakukazuje graf 1, hospodářský růst deseti zemí, jejichž ekonomickásvoboda se nejvíce snížila, byl zcela odlišný. Průměrný roční růst HDPna obyvatele zemí z této skupiny byl mínus 2,1%. Pouze jedna z těchtozemí, Sýrie, zaznamenala jistý hospodářský růst.

Tato pozitivní závislost mezi změnami ekonomické svobody a změnamihospodářského růstu byla všudypřítomná. Graf 2 ukazuje vliv jednotkovézměny ekonomické svobody mezi lety 1975 a 1985 na hospodářský růst zemíz naší analýzy. Země se třemi a více jednotkami (na desetinné stupnici)nárůstu ekonomické svobody dosáhly za posledních 10 let ročníhohospodářského růstu na obyvatele 2,7%. Ty s nárůstem mezi 2 a 3jednotkami dosáhly míry růstu 2,1%. Nižší míry růstu ekonomické svobodybyly doprovázeny stále nižšími mírami hospodářského růstu. Došlo-li kpoklesu ekonomické svobody, snížil se i HDP na obyvatele.

Vzájemná závislost mezi svobodnější ekonomikou a mírou hospodářskéhorůstu, tak jak ukazují grafy 1 a 2 nevyplývá z konstrukce indexu. Jehosložky jsou indikátory institucionální struktury a hospodářsképolitiky. Neexistuje žádný strukturální důvod, proč by změny míryekonomické svobody měly být svázány s ekonomickým růstem. Tatozávislost mohla být klidně negativní nebo náhodná. Soustavná pozitivnízávislost mezi změnami ekonomické svobody a hospodářským růstem jesilným důkazem toho, že Adam Smith měl před více než 200 lety pravdu.Svobodnější ekonomiky vytvářejí pro jednotlivce takové podmínky, kteréjim umožňují být produktivnější a dosáhnout rychleji vyšších příjmů.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply