Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Taxikáři jsou oběti

0

Televizní reportáž o podvodech v pražské taxislužbě vzbudila značnýohlas. Mezi zločince se dostali drožkaři, zaměstnanci firem montujícíchtaxametry i úředníci magistrátu, protože nezasáhli a ještě se ke všemunechávají podplácet u zkoušek nutných k udělení licencí. Hlas lidu jejednoznačný. Odebrat živnostenské oprávnění, pokutovat, zavřít, zříditdalší kontrolní orgány, vytvořit nové zákony a zpřísnit ty současné.Sek, sek, sek. Jak jednoduché. Dovolím si vyjádřit úplně opačný názor.I kdyby úplatní úředníci spolu s nehodnými taxikáři pro výstrahu viseliv železných klecích z oken pražského magistrátu a vyplazovali žízníopuchlé jazyky na okolojdoucí, ničeho se tím nedosáhne. Taxikáři, přesvšechnu svoji drzost, hrubost a neomalené způsoby, jsou pouhé obětisystému, podle kterého by se na školách mohly vyučovat předmětyzhoubnost státních zásahů; a jak z normálních lidí dělat lumpy.Bohužel, místo toho se na všech frontách vede marxisticko-leninskéškolení na téma vliv nedostatku regulačních a represivních pravomocístátu na společenské blaho.

Situace v taxislužbě začala gradovat spolu se zavedením maximální cenyjízdného. Normální přitom je, že zákazník při příchodu na stanoviště sezeptá: „Za kolik mě odvezete z Václaváku na Hrad? Nabízím tolik atolik.“. Pokud se nedohodne, jde k dalšímu autu. Jestliže se dohodne,nikdy nemůže dojít k tzv. předražování. V rámci služeb zahraničnímturistů potom stačí zveřejnit na letištích, nádražích a v hotelíchobvyklé ceny taxislužby. Lze namítnout, že by nebyla zaručenaprůkaznost tržeb. V čem jsou ale taxikáři odlišní od pekařů, řezníků azelinářů? Při koupi chleba, řízků nebo květáku také uzavíráme obchoddohodou a účtenku nám prodavač vystaví až na požádání. Pomiňme otázkuoprávněnosti daní, jako plateb za služby, které třeba taxikář (občan)od státu vůbec nemusí chtít. Jsou vůbec finanční úřady schopné odprovozovatelů taxislužby něco vybrat? Zcela určitě nikoliv, protoženáklady na pohonné hmoty, opravy atd. nějakou podivnou shodounedovolují dosáhnout zisku. Z toho plyne, že doklady od zákazníků jsoudobré pouze k tomu, aby se v nich hrabali účetní, poradci, auditoři avšemožní kontroloři. Celá hra na zdaňování stojí peníze, čas a nervy apřitom nula od nuly pojde. Proč se to nedělá jako s hracími automaty ataxikáři si nekupují na každý kalendářní rok kolek v hodnotě např. 20000,- Kč?

Primátor Kasl kolabuje z korupce na pražském magistrátu, kteroupřiživují i úplatky spojené s licenčními zkouškami taxikářů. Není všakdůležité, že politici a úředníci ve svých funkcích kradou anevysvětlitelně bohatnou. Hrozné je, když mají moc poskytovat služby,za které stojí sypat jim do koryta. Zeptal se někdo někdy, k čemuvlastně zkoušky slouží. V okamžiku, když se dohodnu na ceně dopravy, jemi naprosto lhostejné, že taxikář nezná Prahu a najede navíc (ze svého)deset kilometrů. Když budu mít jeho bloudění dost, vystoupím,nezaplatím a najmu si někoho jiného. Úzkostlivci budou tvrdit, žetakový postup nepřipadá v úvahu, jelikož postižený taxikář by reagovalnásilím. Zde je podstata problému. Taxikáři bez regulované ceny,taxametrů a zkoušek nemohou být lumpy. Těmi se stávají pouze agresí(omezováním osobní svobody, vydíráním, loupeží) vůči zákazníkům, předníž má chránit trestní zákon, policie a soudy.

Z obecného hlediska dochází k italizaci Česka. Máme tisíce podrobnýchzákonů a vyhlášek v kterých se nikdo nevyzná, není je schopen dodržovatani podle nich žít. Všichni se denně něčím proviňujeme, všichni jsmevydíratelní, všichni jsme zločinci.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply