Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Tři mouchy jednou ranou – Kdo zaplatí účet za povodně

0

Obrovské náklady na obnovu oblastí postižených povodněmi před náskladou otázku, kdo a jak tyto náklady ponese a jaká by měla být v tétosouvislosti účast vlády. Neměli bychom ale zapomínat na to, že existujíobecné ekonomické souvislosti mezi výší zdanění, mírou státníhopřerozdělování, vyrovnaností státního rozpočtu a hospodářskouprosperitou. Způsob úhrady povodňových škod by měl být tudíž zvolentak, aby se nestal překážkou dlouhodobému růstu.

Solidarita za cizí peníze

Lidé se především mohou vypořádats riziky přírodních katastrof i bez vládní pomoci. Mnohým se ale ještěnedávno zdála cena služeb nabízených pojišťovnami ve vztahu kpodstupovanému riziku příliš vysoká. Počet takových lidí a firem bylpříliš velký na to, aby politikové nezareagovali nabídkou velkéhopřerozdělování. I zde ovšem platí, že vládní plýtvání při přírodníchkatastrofách se neliší od plýtvání při přerozdělování v klidnýchdobách.

Skutečnost, že někteří se pojistili a někteří nikoli, staví vládupřed těžké dilema. Má stát pomoci všem poškozeným stejně? Nebo mápomoci pouze těm, „kteří to potřebují“, tj. těm nepojištěným, a dátsignál všem ostatním, že osobní odpovědnost je pohodlnější nahraditvládní garancí? Politikové obvykle hovoří tváří v tvář katastrofě alidskému utrpení o štědré „solidární“ pomoci společnosti. Tato zeměskutečně zažila vlnu solidarity. Mohutné příspěvky občanů a firemnejrůznějším nadacím byly dobrovolným vyjádřením lidské touhy pomoci.Solidaritou však není přerozdělování z rozpočtu, do kterého občanépřispívají zcela nedobrovolně ve formě daní.

Komu vzít

Vzhledem ke škodám na silnicích, železnicích, školácha jiném státním majetku bude vláda nucena vydat obrovské sumy peněz, ikdyby se rozhodla lidem a firmám nepomáhat. Tím vyvstává otázka, kde nato vezme, ještě zřetelněji. Odhodlání pokrýt část nákladů vydánímdluhopisů řeší okamžitý problém — vláda rychle získá dostatek peněz.Lidé se přitom také mohou sami dobrovolně rozhodnout, jestli si jekoupí. Dluhopisy ale mají i odvrácenou stránku — vláda je bude musetjednou splatit. A splácet je bude opět jen z daní.

Už se také objevilo mnoho tipů, jak lze pro rozpočet získatsplácením dluhopisů (a krytím dalších výdajů spojených s povodněmi)peníze. Česká národní banka navrhuje krátkodobé zvýšení daně z příjmůfyzických osob. Tato daň je ale jednou z nejmenších příjmových položekrozpočtu (30,7 miliardy podle plánu na rok 1997). Získání požadovanéhomnožství peněz by tak znamenalo razantní změnu ve výši sazby této daně.Na druhou stranu by občané alespoň na výplatních páskách zřetelněpoznali, kolik je pomoc postiženým oblastem stojí.

Sociální demokrat Vladimír Špidla považuje za nepřijatelné, aby sedočasné zvýšení daně z příjmů týkalo pouze fyzických osob. Tím vlastnědoporučuje zvýšit daně právnickým osobám. Může přitom vysvětlovat, žepodniky poškozené záplavami letos zřejmě zisk nevykážou, takže penízeskutečně potečou, zjednodušeně řešeno, z Čech na Moravu. Nesmíme všakpodlehnout iluzi, že firmy „platí daně“. Nic takového neexistuje. Vkonečném důsledku i tuto daň zaplatí konkrétní lidé, například ve forměnižších dividend a vyšších cen. Naprosto se nedá určit, kteří občané byskutečně vyšší daň nesli a zda by to nebyli právě ti, co byli záplavamipoškozeni.

Přechodně, nebo navždy

Za přechodné zvýšení daně z přidanéhodnoty se staví zejména předseda rozpočtového výboru sněmovny JozefWagner. DPH představuje v České republice klíčovou položku rozpočtovýchpříjmů (letos se očekává 127,8 miliardy), takže k získání požadovanýchprostředků by stačilo její poměrně nevýrazné zvýšení. Náklady povodníby nesli vskutku všichni podle toho, kolik zboží spotřebují. Zde ovšemleží problém: lidé z postižených oblastí budou mít v nejbližšíchměsících mimořádně vysoké výdaje na obnovu svého majetku a do státnípokladny tak přes DPH přispějí mnohem vyšší částkou než jinde. Zvýšitdaně postiženým a pak jim peníze vracet v dotacích asi nenínejrozumnější.

V diskusích se objevila i myšlenka vypsat zvláštní povodňovou daň,podporovaná úvahou, že její zrušení po likvidaci škod bude velmijednoduché. Zavedení nové daně by ale bylo nesmírně komplikované, neboťje třeba vyřešit velké množství problémů. Jakou podobu by měla mít?Jakým způsobem se bude vybírat? Na koho by měla být konkrétně uvalena?Zvláště odpověď na poslední otázku by se stala předmětem vleklýchpolitických sporů. Koneckonců lze jen těžko zdanit něco jiného než to,co je v našem daňovém systému již zdaňováno. Navíc k proklamovanémuzrušení této daně nemusí vůbec dojít. Byrokratický aparát přece vždydokáže najít pro každý příjem „nezbytný“ výdaj.

Povodeň a prosperita

V diskusi bohužel ještě nezazněl jedinýnávrh, který by neviděl řešení pouze ve zvyšování daňové zátěže. Tapřitom spolu s vysokým podílem státního vlastnictví patří už dnes knejvětším hospodářským problémům. Vláda přerozděluje přes 40 % HDP a nazajištění skutečně nezbytných funkcí státu, jako jsou armáda, policie asoudy, přitom jde pouze pětina rozpočtu. Peníze na úhradu pomoci Moravěje tedy možné získávat postupným omezováním veřejných výdajů.

Plán financovat obnovu snižováním jiných vládních výdajů byzprůhlednil skutečné dopady povodní. Příklad: zatímco původní rozpočetplánoval opravu starého mostu někde v Čechách, nyní se fondy přesunouna opravu poškozeného mostu kdesi na Moravě. Most za most. Zvýšení daníby vyvolalo iluzi, že je možné mít mosty dva. Za touto iluzí však nenívidět, že s druhým mostem přišli daňoví poplatníci o možnost koupit sijiné věci, které by vyrobily jiné firmy. Zkušenost, že nic nenízadarmo, by mohla být dlouhodobě poučná.

Vhodným doplňkem k omezování výdajů jsou i příjmy z privatizace,neboť nevyvolávají tlak na běžné rozpočtové příjmy a jsou záměnoujedněch dlouhodobých aktiv (např. akcie) za jiná (např. nová silnice).Parlament již uvolnil pět miliard z výnosů malé privatizace, objemcelkového majetku vhodného k privatizaci však bohatě převyšujepovodňové škody. Potřeba získat peníze by se tak mohla stát motorem kurychlení privatizace.

Pokud vláda pokryje náklady na likvidaci škod omezenímnadbytečných státních výdajů a prostřednictvím příjmů z pokračujícíprivatizace, zabije tři mouchy jednou ranou. Kritická hospodářskásituace vyvolaná rozsáhlými povodněmi může přispět k dokončeníekonomické transformace a omezení moci státu, což je nezbytnýpředpoklad budoucí prosperity.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply