Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Už jen pár kroků: 150 let Komunistického manifestu a dnešní „moderní“ společnost

0

Stalo se módou považovat dnešní dobu za zcela odlišnou od časůpředešlých. Obecně je akceptováno, že globalizovaný svět moderníchtechnologií vyžaduje nová „moderní“ řešení, zdravé ekonomické principya staré dobré ekonomické argumenty velikánů ekonomického myšlení jsmesi zvykli označovat za zastaralé a vhodné pouze pro učebnice historie.Podívat se do historie je ovšem velmi poučné nejen proto, abychom siuvědomili, že doba neubírá na platnosti argumentům, které sloužily(mnohdy neúspěšně) k obhajobě myšlenek svobodného trhu a soukroméhovlastnictví proti snaze politiků regulovat a přerozdělovat peníze zkapes občanů na „vyšší účely“, ale také proto, abychom si povšimli, jakmnoho z cílů těch, kteří útočili na svobodu lidí, se podařilouskutečnit. 150. výročí vydání Komunistického manifestu nám nabízíideální příležitost tak učinit.

Co tedy představuje kroky, které nás mají dovést ke komunistickéspolečnosti? Komunistický manifest uvádí své desatero a „moderní“vyspělá kapitalistická společnost o 150 let později nám dokazuje, jakse představy komunistických koryfejů bez toho, aby to většina lidípostřehla, stávají součástí našich životů.

1. Zrušení vlastnictví půdy a využití veškeré renty k veřejným účelům.

Zde se ještě nepodařilo dosáhnout zcela tohoto cíle, ovšem daň znemovitostí spolu s daní z příjmu, jejichž výši se dnešní socialistépokoušejí neustále zvyšovat, dokáže odčerpat alespoň část příjmů zvlastnictví půdy, které jsou poté používány k veřejným účelům, jak se vManifestu praví. Navíc přestože vlastnictví půdy zůstává ze značnéčásti nominálně soukromé, v průběhu doby se hromadí ohromné množstvíomezení nakládání se „soukromým“ majetkem, pomocí kterých státnařizuje, jak lze půdu použít, tj. co na ní lze pěstovat či stavět apomocí daní, daňových úlev a dotací v podstatě libovolně nakládá snominálně soukromým majetkem. Vlastnictví půdy je dnes vlastně pouzejejím pronájmem od státu, kdy daň představuje nájemné a není-li totonájemné/daň zaplaceno, vlastnictví dříve či později zaniká.

2. Vysoce progresivní daň z příjmu.

Zde se podařilo komunistům uspět zcela a progrese dosáhla takových rozměrů, které si snad ani sami neuměli představit.

3. Zrušení dědického práva.

Tento bod se opět podařilo splnit pouze z části. Dědické právo siceexistuje, ale dědická daň mnohdy vykonává téměř stejnou úlohu jakokdyby dědictví bylo zcela zrušeno. Navíc tuto daň již téměř nikdonezpochybňuje, což může být komunisty považováno za povzbuzující krokvpřed.

4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.

Česká situace vzniklá po vyhnání milionů Němců z Československa a mnohéjiné případy mohou posloužit jako ilustrace této situace, i když vsoučasnosti se moderní společnost (z části proto, že je to technickyvelmi obtížné) vypořádává každodenně spíše s rebely než emigranty.Například drogová válka využívajíc státní mocenský aparát k boji protipěstitelům marihuany nabývá zatím nejabsurdnějších podob v USA, aledílčí „úspěchy“ policie i v jiných zemích v tomto boji svědčí o tom, žekonfiskace majetku byla uznána za „legitimní“ nástroj v boji protitěmto novodobým rebelům. Navíc samozřejmě „daňoví rebelové“ jsou dnes adenně podrobeni konfiskaci proto, že neodevzdávají až polovinu svéhomajetku státu za to, že jim stát poskytuje tzv. „veřejné statky“, kterémnohdy nejsou ani statky, natož pak veřejnými.

5. Centralizace bankovnictví v rukou státu prostřednictvím centrální banky.

Naprostý úspěch komunistů (za vydatné pomoci mnohých jiných) v tétooblasti přináší ovoce v podobě inflace a mohutného přerozdělování,které nabývá globální podoby.

6. Centralizace prostředků komunikace a dopravy v rukou státu.

Opět, naprostý úspěch. Kdo si dnes již vzpomene na to, proč bylazestátněna a monopolizována pošta. Státní železnice, silniční síť atelekomunikace jsou dnes u nás samozřejmostí. Naštěstí moderníkomunikační technologie spolu s možností šifrování zpráv nabízejíšanci, jak zabránit státu v neustálém špehování svých obyvatel. Vládyse sice mnohdy snaží zakazovat export těchto prostředků zajišťujícíchsoukromí občanů, nicméně jejich boj se zdá být zatím neúspěšný.

7. Zvýšení množství továren a výrobních prostředků vlastněnýchstátem, obdělávání nevyužité půdy a zúrodnění půdy v souladu svšeobecným plánem.

Obdělávání nevyužité půdy je dnes v moderní době nazýváno „podporamarginálních oblastí“ či „podpora podhorského zemědělství“ a silnědotováno v souladu s něčím co je spíše než plán nazýváno „strategickouzemědělskou politikou“ nebo „rozvojovým programem.“ Státem vlastněnétovárny jsou zpravidla nazývány „národním stříbrem“ či „strategickýmprůmyslem“ a velmi často dotovány ať již přímo nebo nepřímoprostřednictvím ochrany trhu před zahraniční konkurencí, která jemaskována frázemi jako je podpora zaměstnanosti, podpora rozvíjejícíhose průmyslu ap.

8. Vytvoření průmyslových armád, obzvláště v zemědělství.

Zde je potřeba oslovit znalce marxismu a žádat o vysvětlení.

9. Postupné zmenšování rozdílů mezi městem a venkovem tak, aby došlo k rovnoměrnějšímu rozdělení obyvatel v zemi.

Tento cíl se kontinuálně plní i když se trochu mění používanáterminologie. „Moderní“ společnost spíše hovoří o zajištění dopravníobslužnosti, programech pomoci venkovu, boji proti vylidňování venkovaap. Zároveň samozřejmě probíhají státem dotované programy na zabráněnívylidňování měst, což staví úředníky do značně schizofrenní situace.

10. Bezplatné vzdělávání dětí ve veřejných školách.

Těžko nalézt lepší příklad splněného komunistického snu. Stát se jižzcela zmocnil školského systému ať již pomocí přímého vlastnictví škol(včetně středních a vysokých) nebo nepřímé kontroly prostřednictvím„standardů kvality“, „učebních osnov“, školských úřadů a ministerstev.

Jak je vidět, komunisté dosáhli svého v mnoha oblastech. Jepřekvapující, jak se některé požadavky staly dnešní realitou a jsoupovažovány za jakýsi standard, za něco, co snad ani nikdy nebylo jinak- centrální bankovnictví, státní prostředky komunikace, státníškolství, rovnoměrnější osídlení země a progresivní zdanění. Naštěstízbývá stále několik požadavků, o kterých se komunistům může jen zdát, ikdyž daně a státní regulace v daných oblastech jim zcela jistě dávajíjistou naději, i když je zcela neuspokojují.150 let uplynulo a mnohé se změnilo. Snad nám občasné ohlédnutí sepomůže vzít si z historie patřičnou lekci a za několik let budemestejně jak praví Manifest moci říci, že „svobodou se za současných…podmínek rozumí svobodný obchod, svobodný prodej a nákup.“

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply