Pravidelným čtenářům webu LI není třeba zdůrazňovat žecitovaný novinový titulek zaměňuje příčinu a následek. Jindy se zase dočteme,že centrální banka se obává dopadu rostoucích cen ropy na inflaci. Pokud bychomtuto logiku dovedli jen o kousek dále, museli bychom každý měsíc v novinách vidětpalcové titulky typu „Ceny mouky ohrožují makroekonomickou stabilitu“, nebo„Počítače pokračují v deflační spirále, zasáhne ČNB?“.
Růst ceny libovolného statku anásledný růst CPI ale není inflace,není ani příčinou inflace. Právěnaopak: peněžní inflace se projevuje v růstu cen.
Dokud se slovu inflace nevrátí jeho původní význam, většinaveřejnosti patrně zůstane v blažené nevědomosti ohledně toho, co se s jejímipenězi skutečně děje. Jenže „Index spotřebitelských cen roste“ je na novinovýtitulek moc dlouhé a „Centrální banka tiskne peníze jako o život“ zase nenídostatečně „vyvážené“.
V našich podmínkách probíhá peněžní expanze „sofistikovaně“v útrobách počítačů i v 21. století ale můžeme najít místa, kde se stále ještě„postaru“ prostě tisknou tuny barevných papírků. Takovým místem je třebaZimbabwe, které vykazuje různě silnou hyperinflací od roku 2002. Letos v lednubylo meziroční tempo růstu CPI skoro 1 600 procent, ekonomika je v rozkladu.
Citujme z jiného novinového článku: „Inflace začala zrychlovat poté, co Mugabeho režim ochromiltržní zemědělství zabavením farem bělochům. Protože zastavila motor ekonomiky azničila základ daňových příjmů, uchýlila se vláda k tištění peněz, aby zaplatilasvoje účty.“ Takhle prosté to je. Stejně jako Německá vláda po první světovéválce nebo Miloševič v Jugoslávii, Mugabe systematicky ožebračuje vlastníobyvatelstvo likvidací peněžní směny.
Stojí za povšimnutí, že citovaný článek nevysvětluje inflacijako danou nebo jako výsledek činnosti spekulantů, ale pojmenovává pravoupodstatu věci. Zbývá doufat, že se k té podstatě někdy doberou všechnyekonomické redakce. Rozdíl mezi Zimbabwe a Českem, USA nebo eurozónou je totižv podstatě jen ve způsobu a prostředcíchpeněžní expanze, ne v principu.
