Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Volební systém v komunálkách není takový, za jaký ho máme

0

Komunální volby jsou za dveřmi. Mnoho lidí považuje za velkou výhodu komunálního volebního systému to, že mohou preferovat napříč kandidátními listinami a volit tak do zastupitelstva lidi. Nicméně není tomu úplně tak, primárně jde o systém volby politických uskupení, a nikoliv jednotlivých kandidátů. Je velmi složitý a nesrozumitelný a funguje jinak, než si pravděpodobně většina voličů myslí.

„Volební systém užívaný pro české komunální volby je nejkomplikovanější, nejméně srozumitelný a také nejvíce zavádějící ve srovnání s ostatními pravidly, podle nichž se v České republice volí do jiných orgánů,“ kritizuje tento volební systém politolog Tomáš Lebeda.

Jak můžete hlasovat?

V komunálních volbách disponujete tolika hlasy, kolik se ve vaší obci či ve vašem městě volí zastupitelů. Tyto hlasy můžete rozdělit prakticky třemi způsoby:

  1. Zakřížkujete jednu celou kandidátku u jejího názvu. Tím dáte všechny vaše hlasy celé kandidátce a respektujete tak pořadí na kandidátce.
  2. Zakřížkujete celou kandidátku a několik dalších kandidátů z jiných kandidátek. Podle toho, kolik dalších kandidátů označíte křížkem, o tolik méně hlasů dostane vámi zakřížkovaná kandidátní listina (hlasy se odečtou odzadu, resp. nedáte hlas kandidátům na konci kandidátní listiny).
  3. Udělíte hlasy kandidátům napříč kandidátními listinami. Maximálně jich můžete rozdat tolik, kolik se volí členů zastupitelstva. Pokud zakřížkujete kandidátů omylem více, žádný z vašich hlasů neplatí.

Je však třeba myslet na to, o čem se většinou neví a na co se zapomíná. Když zakřížkujete kandidáta, protože zrovna toho chcete mít v zastupitelstvu, musíte si uvědomit, že primárně dáváte hlas volební straně, resp. té dané kandidátní listině. Aby váš kandidát „skákal“ dopředu kandidátní listiny, musí získat více než 10 % hlasů navíc oproti průměru kandidátní listiny. To je obzvláště ve větších městech hodně hlasů a „skákat“ na kandidátce je velmi náročné. Paradoxně je to těžší než například při sněmovních volbách, kde kandidátovi k „přeskočení“ stačí 5 % preferenčních hlasů.

Věrní voliči postrádají možnost preferovat

Volební systém v českých komunálních volbách má i další úskalí. Lidé, kteří volí stabilně a loajálně jeden názorový proud, nemohou udílet preferenční hlasy kandidátům na svojí preferované kandidátní listině. Preferenční hlasování přitom umožňují všechny ostatní volební systémy, volební systém pro komunálky však v tomto případě vůbec. Když se rozhodnete volit jednu kandidátku, nemáte žádnou možnost zvýhodnit některé z kandidátů na ní a potvrzujete vlastně jen navržené pořadí. A navíc o tom, kdo se pak stane zastupitelem, prakticky mohou rozhodnout ti voliči, kteří nejsou názorově ukotvení a volí mix kandidátů napříč politickými uskupeními.

Přitom v komunálním systému by volba konkrétních kandidátů dávala největší smysl. Paradoxně je však v českém systému omezena.

Hlas dáváte primárně straně

Jak již bylo řečeno, hlas dáváte primárně celé kandidátní listině, a ne konkrétnímu kandidátovi. Pokud váš zakřížkovaný kandidát nezíská dostatečný počet hlasů k posunutí se dopředu na kandidátce, vydělají na tom čelní kandidáti dle pořadí. Tento systém umožňuje i případ, kdy voliči nedají ani jeden hlas nenáviděnému lídrovi kandidátky, ale udělují hlasy všem pod ním. Avšak zvolen je pouze lídr, protože nikdo z kandidátů pod ním nezíská dostatečný počet hlasů ke „skákání“ na kandidátce. (Pro ilustraci viz výše zmíněný článek Tomáše Lebedy.)

To si však mnoho voličů neuvědomuje a v takto složitém volebním systému hlasují s mylnou představou, že kandidáti s nejvyšším počtem hlasů jsou prostě zvoleni. Pozor na to, není tomu tak.

Dalším výrazným problémem tohoto systému je vysoká míra chybovosti při sčítání hlasů. Všechny kandidátní listiny jsou na jedné velkoformátové „plachtě“, pokud se všechny kandidátní listiny na jednu takovou plachtu z obou stran nevlezou, dostanete rovnou tyto plachty dvě. Členové volebních komisí musí u každého hlasovacího lístku projít všechna jména, jestli u nich není křížek. To není vůbec jednoduchý úkol. Vedle toho navíc spousta členů volebních komisí ani komunálnímu volebnímu systému nerozumí a jedna schůzka na městském úřadě k jejich proškolení samozřejmě nemůže stačit.

Náchylnost systému k podvodům ve volebních komisích

 Jak dokumentují Douglas Jones a Barbara Simonsová ve své knize Broken Ballots: Will your vote count?, podvody volebních komisí jsou staré jako volby samy. Jednoduchým podvodem je tuha zastrčená za nehtem, kterou se dají lehce přidávat hlasy na kandidátkách tam, kde to členovi komise přijde vhodné. Tyto doplňkové hlasy lze přidávat, aniž si toho všimne zbytek komise.

V komunálních volbách tak jde jednoduše zneplatnit celý volební lístek (a tím pádem hlas voliče), pokud člen komise přidá tolik křížků, že jejich celkový počet přesáhne počet členů zastupitelstva. Popř. může kterýkoliv komisař snadno oslabovat celkový zisk jedné ze stran, pokud – byť třeba náhodně – zakřížkuje např. tři lidi z jiných kandidátek.

Členové komisí jsou jmenováni politickými stranami. Člen komise z ČSSD tak má zájem systematicky oslabovat kandidátní výsledek kandidátky ODS a naopak. Malé strany se taktéž potýkají s problémy obsadit všechny volební místnosti svými lidmi, což vytváří prostředí zralé pro domluvu přítomných členů komise pro podvody ve velkém na úkor stran, které zastoupeny nejsou.

Netvrdíme, že podvody jsou časté nebo že zásadním způsobem ovlivňují výsledky voleb. Tvrdíme jen, že je jisté, že podvody a omyly existují (viz také kauzu Bendl-Kupka) a že oproti všem ostatním českým volbám je volební systém komunálních voleb mnohem náchylnější na zneplatnění hlasů volební komisí a strategické oslabování jednotlivých kandidátních listin.

Jde to i jinak

Existují však volební systémy, které dokážou tyto problémy řešit. Lze se vydat jednoduchou cestou volby jednotlivých kandidátek, tak jak je tomu i u sněmovních voleb. Aby preferování kandidátů mělo větší smysl, mohla by se snížit hranice pro „skákání“ na kandidátce. Navíc by poté nemusely politické subjekty dopisovat na kandidátní listiny kandidáty takzvaně do počtu. Neztrácely by zbytečně hlasy, pokud by neměly na kandidátce méně kandidátů než je členů zastupitelstva. Jedinou nevýhodou by bylo to, že by voliči nemohli udělovat hlasy napříč kandidátními listinami (panašovat).

Lze se rovněž vydat variantou jednoduchého slovenského většinového systému, kde jsou kandidáti seřazeni abecedně na hlasovacím lístku. Nerozdělují se tak mandáty kandidátním listinám, ale přímo těm kandidátům, kteří dostanou nejvíce hlasů ze všech.

Nediskutujme pouze o přímé volbě starostů, ale rovněž o změně celého volebního systému. Usilujme o to, aby voliči věděli, jak vlastně hlasují a aby je systém nepříjemně nepřekvapoval.

Josef Káles s přispěním Martina Pánka

Sdílej

O Autorovi

mm

Josef Káles vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, je zastupitelem v Chrudimi a spolupracovníkem Liberálního institutu.

Comments are closed.