Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Vyšší daně, nižší šance pravice

0

Tradiční okurková sezóna na tuzemsképolitické scéně se letos zdá být o něco méně okurkovější než v předchozíchletech. Prim v politických komentářích jednoznačně hraje DPH, zejména jednánío její výši a (neschválený) podnět ministra Kalouska ke sjednocení na 19%.

Je nutné si uvědomit, žepolitická žonglování o konečném nastavení sazeb DPH jsou až druhotný problém.Kredibilní studie Institutu pro demokratickou a ekonomickou analýzu jednoznačněprokázala, že ze všech koutů republiky kritizované sjednocení sazby DPH na 19 %by mělo podobné dopady jako jehoalternativy dvou sazeb nastavených o několik procentních bodů výše nebo níže,přičemž „strašák“ 19% sazby by životní náklady napříč příjmovými skupinami nezvýšilnijak dramaticky (nárůst nákladů mezi 2,11 % a 1,35 %). Valorizacemi dávek či daňovýmzvýhodněním (např. na vyživované dítě) by kabinet lehce smetl věcné námitky kritizující snížení kupnísíly nízkopříjmových skupin, s čímž se ostatně počítá i u čerstvěschválené podoby DPH (příští rok se dolní sazba zvedne na 14 %, horní zůstane,další se obě sjednotí na 17,5 %). Skutečně, nic složitého.

Onen hlavní problém je nutnéhledat jinde, a sice v samotném aktuzvyšování daní středopravicovou vládou. A je lhostejné, zda se politicibavili o zvýšení DPH na jednu úroveň, nebo trh s vybranou skupinouspotřebních statků chtěli pokřivit státní intervencí (sníženou sazbou), nejlépevýměnou za naprosto nesmyslné navýšení daně z příjmu právnických osob.

Je sice dobře, že v našemstátě začala politická reprezentace brát v potaz fiskální situaci a konečněpřestala bagatelizovat dluh (když už za nic, tak za toto můžeme být finančníkrizi vděční), nicméně tlak na zvyšování daňového inkasa za každou cenu je kontraproduktivní; o tom mluví ekonomové aanalytici v médiích, a nejen v těch tuzemských, každým dnem. Naplánovanézvýšení inkasa navíc může lehce nabourat racionální jednání spotřebitelů, ježnení nikdy snadné odhadnout, což se ukázalo například při iracionálním zvýšeníspotřební daně z motorové nafty.

Síla a hlavní přínosy každé pravicové,respektive středopravicové vlády vždy byly, jsou a budou ve snižování aktivní role státu vespolečnosti a zvyšování efektivnostistátní správy, což se v případě alespoň průměrně odvedené prácezákonitě projeví ve snížení veřejných výdajů. Škrty v investicích doinfrastruktury jsou všude brány až jako poslední možnost jak ušetřit. Je však evidentní,že v tuzemské státní správě máme mnohem větší rezervy, jejichž „těžba“ bybyla méně drastická a o to více žádoucí. Jaké rezervy mám na mysli? Opět nicoriginálního, denně se o nich mluví – přebujelý byrokratický aparát, předraženéstátní zakázky, klientelismus, korupce… Drakonické škrty výdajů investičníhocharakteru, kterými se jednotlivé resorty snaží deklarovat, že u nich „už opravdu není kde brát“, je protonutné vnímat velmi zdrženlivě. A obratné tahání peněz z kapes daňovýchpoplatníků, kterým vláda oddaluje nutnost radikálně zakrojit do neefektivnístátní administrativy, není nic, čím by se měla chlubit. Je to jako kdyžteenagerovi, žijícími si nad poměry, začnou docházet peníze – nezačne sivydělávat, nechce se uskromnit, tak si prostě zavolá „domů“ o větší kapesné.

Je dokázáno, že nižší výdaje plodí nižší příjmy, a navyšší výdaje jsou nezbytné vysoké příjmy. Ale pokud konsolidaci veřejnýchfinancí začínáte tlakem na zvyšování příjmů, tendence ministrů šetřit na vlastníchrezortech diametrálně poklesne. Toho by se měla současná reformní vláda jednoznačněvyvarovat.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply