Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Vzpomínka na Tomáše Ježka, liberálního ekonoma, který se nebál jít proti proudu

0

Tomáš Ježek byl české a slovenské veřejnosti znám jako ministr privatizace. Stal se jím jako člen české vlády vzešlé z prvních svobodných voleb v roce 1990. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 odešel z Prognostického ústavu do týmu Václava Klause na Federální ministerstvo financí. Tam zastával funkci náměstka ministra. Od počátku byl odpovědný za projekt privatizace ekonomiky. Po vstupu do české vlády se jím vedené ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku stalo hybatelem a hlavním architektem privatizačního procesu nejen v českých zemích, ale i na Slovensku, kde se tato dnes nezpochybnitelná součást transformačního procesu od centrálně řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství těšila daleko menší politické podpoře než u nás. Především jeho zásluhou se restituce, tj. navrácení majetku bývalým vlastníkům – fyzickým osobám, staly nedílnou součástí privatizace. Navrácením znárodněného majetku původním majitelům došlo nejen k morální satisfakci, ale také k nejrychlejšímu převodu státem nedobře spravovaného majetku zpět do rukou konkrétních vlastníků. Staronoví vlastníci začali o navrácený majetek pečovat jiným způsobem než komunistická správa, která za 40 let umožnila jejich přeměnu v ruiny a slovy Václava Havla „naše země začala znovu vzkvétat“. Velkou zásluhu na tom měl Tomáš Ježek, neboť pro myšlenku restitucí Federální ministerstvo financí Československé federativní republiky pod vedením Václava Klause příliš nehorovalo.

Tomáš Ježek prosazoval standardní privatizační metody, jimiž byly aukce a prodeje v rámci tzv. malé privatizace a veřejné soutěže v tzv. velké privatizaci. Nebyl autorem kuponové privatizace, jak mu je chybně přisuzováno, ale při vědomí potřeby přesunu velkého objemu majetku ze státních do soukromých rukou ji považoval za vhodnou privatizační metodu. V průběhu agresivní kampaně Harvardských privatizačních fondů měl odvahu veřejně jako první vyjádřit pochybnosti o jejich zakladateli Viktoru Koženém, který se dodnes v Karibiku skrývá před dosahem českých soudů. Po převodu majetku do správy investičních privatizačních fondů měl vážné výhrady ke způsobu správy majetkových podílů drobných „kuponových“ akcionářů. Žádal jejich větší ochranu, s níž narážel na nepochopení u svých bývalých kolegů z federálního ministerstva financí.  Po rozdělení Československa v roce 1993 se stal předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky (FNM ČR) a byl odpovědný za hladký převod prodaného státního majetku do vlastnictví soukromých subjektů. Po dokončení největších majetkových převodů po ukončení 2.vlny kuponové privatizace se stal členem Komise pro cenné papíry. V ní se zasazoval nejen za transparentní hospodaření investičních privatizačních fondů, ale také o ochranu práv minoritních akcionářů.

Už v době hluboké totality zaujalo Tomáše Ježka dílo Friedricha Augusta von Hayeka, nositele Nobelovy ceny za ekonomii a známého představitele Rakouské školy. S obsahem jeho knih, které začal systematicky překládat, a s důrazem na soukromé vlastnictví a soukromé podnikání jako na nezbytnou podmínku tržního hospodářství se Ježek zcela ztotožnil. Proto se převod majetku z rukou státu, který jej sice formálně vlastnil, ale reálně málo efektivně spravoval, do správy konkrétních soukromých vlastníků stal pro Ježka velkou výzvou. Uvědomoval si, že soukromé vlastnictví bylo podmínkou nezbytnou, ne však postačující. Tou druhou byl právní řád, jimž Hayek nazýval pravidla správného chování. Tomáš Ježek věděl, že právní systém vybudovaný za komunismu nemůže být dobrým rámcem pro privatizaci. Právní systém představuje vedle legislativy s tvorbou zákonů mimo jiné také instituce, které je vynucují, jimiž jsou soudy, státní zastupitelství, které byly plné právníků se vzděláním a přístupy poplatnými 40 letům budování komunismu. Na počátku 90. let byl Tomáš Ježek autorem mediálně propírané teze o „úprku ekonomů před právníky“, za niž byl často kritizován. Nemyslel jí nic jiného, než že v tehdejších podmínkách přežívajícího degenerovaného komunistického práva redukovaného do příkazových pravidel totalitní organizace nešlo úspěšně převádět státní majetek do soukromého vlastnictví. Bylo zapotřebí dobudovat systém soukromého práva a pozměnit instituce veřejného práva, aby fungovaly v souladu s požadavky spontánně se rozvíjející svobodné tržní společnosti. V parlamentních debatách kritizoval právníky za jejich odpor k pojmům odborná péče, důvěryhodnost, čestné a poctivé jednání či neobvyklá transakce, bez nichž si trh a jeho fungování lze jen stěží představit.

V souladu s Hayekem kladl Tomáš Ježek důraz na morálku a v souladu s ní také žil a pracoval. Nemenší důraz kladl na víru. Byl evangelík hlásící se k Českobratrské církvi evangelické. Na rozdíl od Hayeka se nezdráhal ve svých esejích či polemikách obracet k bibli. S oblibou říkával, že v bibli je vše. V eseji Doteky Bible a Hayekovského liberalismu napsal: „S postupujícím časem jsem si stále více jist, že poctivě vedený výzkum v oblasti společenských věd, v ekonomii a právu zcela určitě, nemůže v těch nejhlubších a nejvážnějších otázkách nic víc, než jen jiným jazykem a jinudy dospět k tomu, co je v Písmu.“ Pravidla správného chování jsou dle Hayeka souborem zákazů, což je v souladu s Desaterem, které je rovněž souborem zákazů. Tyto zákazy vedou k negativnímu vymezení svobody ve smyslu, co není zakázáno, je povoleno. Pravidla vzniklá na základě tohoto pojetí se prosazovala spontánně a jsou výsledkem přirozeného výběru, v němž skupiny s lepšími pravidly měly navrch nad skupinami slabšími. Tato pravidla byla v příkrém rozporu se systémem příkazů, určujících co se smí a má dělat, které jsou poplatné totalitním režimům.

O své hluboké znalosti a praktické poznatky se Tomáš Ježek rád dělil s vysokoškolskými studenty. Dvacet let systematicky přednášel kurz „Učení F. A. Hayeka“ na své alma mater, Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou sám na počátku 60.let absolvoval. Podporoval mladé kolegy, když v roce 1990 pomáhal se založením Liberálního institutu. Byl zábavným vypravěčem a oblíbeným společníkem, který se rád smál a uměl se upřímně radovat.  Byl jsem přítomen okamžiku, když v roce 1991 otevíral vlastnoručně psaný děkovný dopis od v té době již vážně nemocného Friedricha Augusta von Hayeka, který  z německého Freiburgu vysoce ocenil skvěle provedené překlady jeho zásadních děl do českého jazyka. Tomáš měl na co být hrdý!

Opustil nás originální myslitel, pracovitý vědec, vyhledávaný pedagog, především ovšem poctivý člověk, který se snažil žít svůj život v souladu s pravidly správného chování, jež považoval pro úspěšný rozvoj svobodné a demokratické společnosti za klíčové.

Vyšlo v Katolickém týdeníku 49/2017 na s. 8 pod názvem „Nebál se jít proti proudu“.

 

Sdílej

O Autorovi

mm

Jiří Schwarz je zakladatelem Liberálního institutu a předsedou jeho akademické rady. Působí též ve funkci předsedy správní rady Anglo-American University v Praze. V minulosti vedl Liberální institut ve funkci prezidenta a byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Comments are closed.