Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Za svobodou do Texasu

0

Americká energetika má také své úspěšné příběhy

Mezi úředníky a regulátory se v poslední době stalo oblíbeným zvykem poukazovat na problémy energetických systémů ve Spojených státech: vidíte, kam vede „přílišná liberalizace“! Až tato nová móda leze mnohým na nervy. Nejedná se jen o často připomínanou Kalifornii (naposledy viz Respekt č. 17/2001), ale také o New York a celé východní pobřeží, cenové dostihy na Středozápadě v letech 1998–99 atd. Zdánlivě to vypadá tak, že ve Spojených státech je elektroenergetika zakletá. Lze ale posloužit i pozitivním příkladem. Je jím domovský stát dnešního amerického prezidenta — Texas. Nezávislost na federální regulaci si tady ovšem elektrárenské společnosti musely vybojovat, a to za napínavých okolností.

Ostrov

Severoamerický energetický systém překvapivě není jednotný. Existují čtyři velké oblasti, které nejsou navzájem propojeny a synchronizovány. Jedná se o východní a západní část Spojených států (včetně přilehlých částí Kanady a Mexika), o frankofonní Quebec a nakonec o Texas.Proč Texas? Na první pohled se dá tato zvláštnost vysvětlit geografickou polohou, ale skutečnost je mnohem barvitější a zábavnější. V 60. a 70. letech probíhalo pod dozorem amerického federálního regulačního úřadu pro energetiku (FERC) a autoregulačního orgánu (NERC) povinné sjednocování sítí coby reakce na velký výpadek proudu v New Yorku z roku 1965. Jenomže texaské energetické společnosti měly v té době nejnižší ceny elektřiny v oblasti a hlavně neměly zájem dostat se pod kuratelu FERC, který dohlíží na obchod s elektřinou mezi státy. Přesněji řečeno: většina z nich. Tehdejší dominantní společnosti Texas Utilities a Houston Lighting & Power udělaly vše proto, aby mezi Texasem a okolím neprotekla ani kilowatthodina elektřiny — dokonce i hydroelektrárny na hranicích s Oklahomou byly upraveny tak, aby elektřina nemohla mezi státy volně proudit.Pouze jedné energetické společnosti se takový postup nelíbil — Central & South West vlastnila totiž elektrárny jak v Texasu, tak v Oklahomě. V roce 1976 proto vypukl spor známý pod názvem Texas Range War. Důvod byl jednoduchý: pokud by Central & South nebyla schopna prokázat, že její elektrárny ve dvou různých státech jsou propojeny, hrozilo by jí rozdělení podle federálního zákona známého pod legrační zkratkou PUHCA (Public Utility Holding Company Act). Mimochodem, tento zákon pocházel ze 30. let, šlo tedy o jakýsi pohrobek Rooseveltova New Dealu; Komise pro cenné papíry ho ale začala striktně vynucovat až v 70. letech.

S kladivem proti regulaci

Dne 4. května 1976 propojila Central & South své sítě v Oklahomě a Texasu, a „zapojila“ se tak do mezistátního obchodu. Tento krok vyvolal okamžitou reakci ostatních společností, které se začaly hromadně odpojovat. Do západu slunce 4. května se texaská síť rozpadla na šest menších. Týž den přitom zaměstnanci Texas Utilities doslova rozmlátili na příkaz svých nadřízených propojení mezi Texasem a Oklahomou, vytvořené před několika hodinami zaměstnanci Central & South.Tato jednodenní válka texaských společností skončila samozřejmě u soudu, a to nejednoho. Poněkud překvapivě Central and South prohrála snad každé stání. Až po čtyřech letech soudních pří dospěly sporné strany (mezi nimi i federální regulátor) ke kompromisu. Propojení mezi Texasem a zbytkem Spojených států bylo zabezpečeno dvěma kabely vysokonapěťového stejnosměrného vedení o malé kapacitě — federální orgány souhlasily, že tento typ propojení nezavdává příčinu k federální regulaci. A tak je tomu dodnes. Regulátor separátní texaské sítě sedí v Austinu, momentálně připravuje deregulaci k 1. lednu 2002 a problémy východní nebo západní sítě se Texasu netýkají.Navíc na rozdíl třeba od Kalifornie má Texas naprosto minimální překážky vstupu do odvětví (tj. pokud jde o stavební zákony nebo ochranu životního prostředí), nízké ceny paliv a jednotnou sazbu za užívání elektrické sítě. Výsledkem je obrovský boom ve výstavbě elektráren a nízké ceny elektřiny (zhruba o čtvrtinu nižší než na Východě a o pětinu než na Západě). Texas se deregulace příští rok nemusí bát. I když vynalézavost regulátorů v tom, jak zničit fungující odvětví, nezná mezí, v Texasu by se museli hodně snažit.

Bouřit se je správné

A jak dopadli účinkující celého sporu? Rebelující Central & South byla v roce 2000 převzata společností American Electric Power z Ohia, z níž se tak stala druhá největší americká elektrárenská společnost. Vůdce oponentů federální regulace Texas Utilities se dnes jmenuje TXU a vlastní mimo jiné akciovou společnost Teplárny Brno (předtím vlastnil i podíl v Severomoravské energetice, ale prodal jej německému E.ONu). Tehdejší Houston Lighting & Power je dnešní Reliant Energy a patří mezi největší investory v ostatních státech USA — například v Kalifornii nebo Illinois.Jedno se však dodnes nezměnilo — o propojení Texasu se zbytkem Spojených států jinak než stejnosměrným vedením se neuvažuje a texaské energetické společnosti jsou ochotny bojovat se stejným zápalem jako v 70. letech o svou „báječnou izolaci“. Ale to nebude zapotřebí, protože prezident Bush jmenoval po svém příchodu do Washingtonu do vedení regulačního úřadu FERC Pata Wooda III, který byl dlouhá léta hlavním regulátorem — kde jinde než v Texasu.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply