Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

„Záchrana“ banky po britsku: znárodnění

0

Dočteme-li se v roce 2008, že britská vláda vyvlastnila firmu, působí to jako anachronismus. Znárodňování podniků s cílem jejich záchrany se v Británii provádělo do sedmdesátých let a nikdy se neosvědčilo.

Od privatizací Margaret Thatcherové je na tom Británie nesrovnatelně lépe a i labourističtí ministři tuto preferenci soukromého vlastnictví doposud tiše respektovali. I proto se nyní znárodnění páté největší britské banky v médiích komentuje jako výjimečný a odpovědný čin, který nemá se socialistickými ambicemi vlády pranic společného. Prý bylo dočasné znárodnění potřeba, jelikož by krach banky „nakazil“ celý systém a způsobil mnohem větší škody. Proto je tato vládní „stabilizace“ prý správná.

Ten, kdo toto tvrdí, vidí jenom špičku ledovce a neptá se, proč má vůbec Northern Rock problémy a zdali je vláda jenom neumocňuje.

Vláda nafukuje bublinu

Předně, banka Northern Rock není v problémech sama. Stav hypotečního trhu už způsobil těžké škody dvěma obřím americkým bankám a několik německých bank přežilo jen díky masivní vládní pomoci.

Proč najednou tolik problémů?

O žádnou samovolnou poruchu trhu nejde. Jde o opakující se rys bankovního systému v čele s centrální bankou, která zaplavuje trh likviditou a vytváří na něm různé bubliny.

Všichni si dobře pamatujeme na slavnou „technologickou“ bublinu na amerických akciových trzích před rokem 2000. Její prasknutí skončilo sérií krachů a předznamenalo recesi celé ekonomiky. Přesně totéž se stalo v létě 2007 na trhu nemovitostí v USA a „praskání“ trvá dodnes. Pokaždé, když takové prasknutí přijde, musí nutně přijít tržní korekce, které jsou podmínkou následného ozdravení. Proto se i dnes musí neudržitelně vysoká ohodnocení na trhu nemovitostí napravit a špatné investice některých subjektů přijmout jako ztráty.

Může se to opakovat

Ovšem v případě Northern Rock se tak nestane. Od loňského léta britská centrální banka poskytla Northern Rock neuvěřitelných 25 miliard liber a další obrovské sumy a záruky dodala britská vláda. Jinými slovy, vládní instituce po vytvoření bubliny zoufalý cyklus jenom umocňují: špatné investice se neodbourají, ale uměle udržují při životě. Banka takové velikosti jednoduše nemůže zkrachovat – centrální banka (či vláda) vždy přijde a nabídne peníze.

Je jasné, že v takovém prostředí se bude riskantní chování, jež bylo rysem podnikání Northern Rock, jenom podněcovat. Ekonomie tomu říká „morální hazard“. Je to jako jít do kasina a vědět, že když v ruletě vyhrajete, částka bude vaše, ale když prohrajete, nevadí – přijde vláda a ztrátu proplatí. Jak byste se pak zachovali? Samozřejmě – hráli byste co nejriskantněji. A to je přesně přístup, ke kterému tyto vládní politiky vybízejí. Pokud tržní subjekt nečelí plně svým ztrátám, není už tržním subjektem. To u Northern Rock platilo dlouho a znárodnění je už jen smutnou tečkou, která má vládu a centrální banku místo do role viníka postavit do role zachránce.

Britská vláda se falešně pyšní, že zachránila vklady, zaměstnance a hypotéky v Northern Rock, že udržela stabilitu. Těžce se mýlí a vytváří jen problémy do budoucna.

Místo toho, aby nechala špatnou banku zkrachovat a hypotéky bez budoucnosti odbourat, udrží je vítězoslavně při životě. V takovém prostředí, kde nikdo velký nemůže díky vládě a centrální bance padnout, může přijít v budoucnu ještě více takových Northern Rocků.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply