Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Zbavme se celní unie a společné obchodní politiky

0

Evropský celní sazebník čítá 13 tisíc položek a rozkládá se na téměř tisíci stranách. Pokud nemůžete před spaním usnout, velmi doporučuji tuto literaturu. Je to jedna z nejhorších věcí na Evropské unii a bohužel se o ní vůbec nemluví.

Dnes se nacházíme v situaci, že sice neplatíme žádné clo při obchodu mezi ČR a Německem nebo jinou členskou zemí, ale platíme clo při obchodu mezi ČR a USA nebo ČR a Čínou a neexistuje nic, co s tím můžeme dělat.

Plnou pravomoc v obchodní politice má totiž Evropská unie. A protože Evropská unie je protekcionistický spolek, který dbá především o zachování svých regulací, trvá jí vyjednání nových smluv o volném obchodě neuvěřitelně dlouho a když už je vyjedná, často to jsou smlouvy spíše o jednotné regulaci než o volném obchodě.

I když započítáme velikost vnitřního trhu do smluv EU o volném obchodu (jako by EU měla smlouvu sama se sebou), má EU volný obchod s ekonomikami, jejichž celkové HDP je 526 biliónů Kč. Švýcarsko má přitom smlouvy o volném obchodě s ekonomikami o velikosti 847 biliónů, Singapur jeden trilión Kč, Korea 1,3 triliónu a Chile přes 1,5 triliónu. Je těžké najít zemi, která by měla horší dohody o volném obchodu než EU.

O výhodnosti celní unie a společné obchodní politiky vypovídá, že zatímco jiných politik EU se účastní i jiné státy, např. Norsko se účastní jednotného trhu, Izrael se účastní „open sky“, Švýcarsko se účastní Erasmu, řada států se účastní vědeckých programů atp., neexistuje žádný stát na světě, který by se účastnil společné obchodní politiky, a pouze Turecko je členem části celní unie.

Světový obchod se odehrává podle pravidel WTO, jejímiž členy jsou jak členské státy EU včetně České republiky, tak EU samotná. Dle práva EU ale nesmí členské státy v mezinárodních organizacích mluvit jiným hlasem, než jaká je pozice EU, a vzhledem k plnému členství v celní unii není možné uzavírat dohody o volném obchodu s třetími státy. Např. Švýcarsko i maličký Island mají dohodu o volném obchodu s Čínou. Ano, Česká republika obchoduje s Čínou málo – ale proč by i na tento malý obchod měla zbytečně být uvalována cla?

Cla se obecně snížila, avšak např. cla na pomeranče zpětinásobila. Existuje 10% clo na automobily, 16,9% clo na sportovní obuv, osm různých cel na kafe! 4,7% clo na deštníky, 1,7% clo na meče a 4,2% clo na suborbitální a kosmické nosné rakety. Když vám řeknu, že na monocykly existuje 15% clo, musíme se ptát, který klaun to zavedl.

Z celního sazebníku tak vyčteme, že největší položky jsou na jídlo, oblečení a obuv. U které skupiny obyvatel tvoří právě jídlo, oblečení a obuv největší část jejich rozpočtu? U té nejchudší. Takže zatímco bohatší lidé chodí na výstavy a přednášky dotované Evropskou unií, dotuje jim tuto zábavu chudší část obyvatel. To ale není vše, celním sazebníkem a nesmyslně přísnými regulacemi Evropská unie znemožňuje chudým ekonomikám ve třetím světě, především v Africe možnost exportovat svoje výrobky do EU, a tím se dostat z chudoby. Příklad s kávou je ilustrativní. Clo není pouze na nemletá kávová zrna. Kávu neumíme v EU vypěstovat, ale umíme ji pít po litrech, proto potřebujeme, aby nám někdo dovezl kávová zrna co nejlevněji. Mohli bychom jim umožnit také to, aby nám je rovnou namleli, ale to už radši svěříme předraženým podnikům v Německu a ve Francii, protože kávu sice neumíme vypěstovat, ale namlít ano. A tak jsme ochránili pracovní místa v Německu a ve Francii na úkor evropských spotřebitelů a na úkor chudých afrických producentů.

Mimo Evropskou unii se tak budeme moci zbavit těchto nesmyslných cel a naprostá většina ekonomů se shoduje na škodlivosti cel. Budeme tím pádem moci nakupovat levnější výrobky ze zemí po celém světě, zejména jídlo, potraviny a obuv. Pomůžeme tak sobě i chudým producentům ze zemí třetího světa, při dobrovolném obchodování totiž vyhrávají všichni.

Francouzský ekonom 19. století ve svém slavném díle Petice výrobců svíček píše: „Trpíme nesnesitelnou konkurencí jistého zahraničního rivala, jehož podmínky pro výrobu světla jsou, zdá se, na úrovni o tolik vyšší než naše, že zaplavuje domácí trh svým světlem za fantasticky nízkou cenu; takže kdykoliv se objeví, náš prodej ustane a všichni spotřebitelé se obracejí na něj, a celé jedno odvětví francouzského průmyslu s nesčetnými výhonky je rázem zasaženo naprostou stagnací. Tento konkurent, kterým není nikdo jiný než samo Slunce, proti nám vede tak zuřivou válku, až máme podezření, že ho na nás poštval perfidní Albion (stává se z něj šikovný diplomat!), neboť Slunce na tento nadutý ostrov bere takové ohledy, jakými u nás naprosto skrblí.

Žádáme, abyste laskavě vydali zákon, nařizující uzavřít všechna okna, vikýře, špehýrky a okenice, zatáhnout žaluzie, záclony, závěsy, rolety, zkrátka a dobře ucpat všechny otvory, díry, skuliny a štěrbiny, kterými má sluneční světlo ve zvyku pronikat do příbytků, a to na úkor skvělých odvětví výroby, kterými jsme měli tu čest zaplnit zemi, a které by teď byl od nás čirý nevděk nechat na holičkách v tak nerovném boji.“

Nepřekvapí, že EU tuto petici vyslyšela a před časem uvalila clo na čínské svíčky.

Příspěvek z debaty o Evropské unii. Úvodní projev autora čtěte v článku Chceme evropskou spolupráci, ale ne politickou unii.

Sdílej

O Autorovi

Martin Pánek je ředitelem pro výzkum v Liberálním institutu a šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.